Jack London citáty

americká, 1876 - 1916

Citáty (67)

... být pověšen je snadná věc, srovnáme-li to se způsobem, jakým se dá ubližovat lidem, kteří přesto zůstávají naživu. - Tulák po hvězdách


... kdo nemá nic může velkomyslně rozdávat celý svět. - Tulák po hvězdách


... ty a já, my zůstaňme zde ve vší sladkosti, kterou jsme objevili jeden ve druhém. Temnota přikvačí beztak dost rychle a pak se odebereš k svým slunným a kvetoucím břehům a já k hlučné tabuli ve Valhalle. - Tulák po hvězdách


...Ale ja som ja a nepodriadim svoj vkus ani jednomyseľnému úsudku celého ľudstva. Keď sa mi čosi nepáči, tak sa mi to nepáči a koniec; a niet nijakého dôvodu pod slnkom, prečo by som mal ako opica opakovať za druhými, že sa mi to páči len preto, že sa to páči väčšine mojich blížnych alebo že predstierajú, akoby sa im to páčilo. Vo veciach vkusu sa nemôžem podrobovať nijakej móde. (Martin Eden)


"Zde končím. Mohu se jen opakovat. Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít. Jen tělo umírá a pomíjí, neustále se plazí dík chemickému fermentu, který mu dává informace, věčně je tvárné, věčně krystalizuje jen proto, aby zase roztálo v tekutý stav a znovu krystalizovalo v nových a rozmanitých formách, které mají jepičí život a zase roztávají v tekutou hmotu. Jen duch trvá a dál buduje sám sebe postupným a nekonečným převtělováním, jak se propracovává vzhůru ke světlu. Čím budu, až budu zase žít? To bych rád vědět, rád bych to věděl." (Tulák po hvězdách)


„Díky jí jsem prožíval všechny extáze života a rapsódie rozkoše. A teď, na samém konci, mohu říct, že jsem nepoznal sladší, hlubší šílenství bytí než utápět se ve vonné nádherně a zapomnění jejích vlasů.“


A proto, že jsem velice miloval, byl jsem velký bojovník. (Tulák po hvězdách)


A přece, když o tom všem chladně uvažuji, dospívám k závěru, že největší věc v životě, ve všech životech, pro mne a pro všechny muže byla žena, je žena a bude žena, dokud hvězdy poplují oblohou a dokud nebesa poplynou ve věčné proměně. Větší než naše námaha a úsilí, než hra vynalézavosti, než boj a hledění do hvězd a než tajemství, největší ze všeho byla žena. - Tulák po hvězdách


Aby člověk mohl zapomínat, musí být duševně zdráv. Neustále si pamatovat znamená posedlost, pomatenost mysli. (Tulák po hvězdách)


Ačkoli bychom všichni ronili krvavé slzy a potili se krvavým potem, poznavše nevyhnutelnou krutost a surovost, jíž předvádění zvířat děkuje za svou existenci, přece ani desetina jednoho procenta z nás se nepřipojí k sdružení, majícímu za účel zameziti toto týrání. Je to slabost naší vlastní lidské povahy. (o cirkusech)


Ale ti, kdo mě na několik let zazdili, darovali mi mimoděk celá staletí života. - Tulák po hvězdách


Bože chráň ma od väčšiny priemerného druhu ľudských bytostí, ktoré nie sú kamarátmi, ktoré sú chladné srdcom, chladné hlavou, ktoré nefajčia, nepijú, ani nekľajú, ani sa nedopúšťajú ničoho, čo je smelé, hazardné e vyzývavé, lebo do ich slabej tkane sa nikdy nezabodli ostne a tŕne života. (Majster alkohol)


Budu kráčet a nesčetněkrát znovu kráčet po této krásné zemi. A budu po ní kráčet jako člověk z masa a kostí, budu knížetem a venkovanem, vědcem a bláznem, budu sedět na vyvýšeném místě a sténat pod kolem. - Tulák po hvězdách


Byli to otroci a já byl svobodný. To jen mé tělo leželo ztýrané v díře - ne já. (Tulák po hvězdách)


Člověk jako jednotlivec neučinil za posledních deset tisíc let žádný morální pokrok. (Tulák po hvězdách)


Člověk mísí atomy i světelné paprsky, nejvzdálenější mlhoviny, kapky vody, bodající ostny pocitů, protoplazmy i kosmické hmoty, zamíchá v to všechno: perly víry, lásku k ženě, pomyslnou důstojnost, obavy z budoucnosti, hřmotnou domýšlivost a z této směsi si vytváří svou nesmrtelnost, aby jí ohromil nebesa a ponížil vesmír. Drápe se na svou hromádku hnoje a jako dítě, které ve tmě zabloudí mezi skřítky, vzývá bohy, že on prý je jejich vlastní bratr, že je vězněm živých, jemuž je souzeno, aby žil tak svobodně jako bohové - staví si pomníky sobectví, budované sebeuctíváním, jež však jsou pouhé sny a snový prach, který zmizí, když zmizí snílek, a pominou, až on sám pomine. (Démon Alkohol)


Do boje jdi vesele, neboť mrtví, kteří se nesmějí, jsou oškliví.


Dospěl jsem v životě velmi brzy k tomu, že jsem cítil nechuť k výkonům cvičených zvířat v cirku a na jevišti. Zvědavost to byla, jež mne připravila o potěšení dívat se na výkony zvířat, neboť mne nutila hledat za těmi výkony způsob, jak se jim zvířata učí. A co jsem našel na rubu té zábavné podívané, za leskem mistrovských kousků, nebylo hezké. Byly to ukrutnosti tak hrozné, že snad není člověka, který, poznav je jednou, mohl by se ještě někdy bavit pohledem na kterýkoli výstup cvičeného zvířete.


Duch je nesmrtelný. (Tulák po hvězdách)


Fenomenální poznání nemůže přesáhnout fenoména. (Martin Eden)


Inteligentní lidé jsou krutí. Hloupí lidé jsou příšerěně krutí. (Tulák pohvězdách)


Jaké maličkosti dovedou učinit některé lidi šťastnými! - Tulák po hvězdách


Jářku, pane správce, to pro vás musí být pravé peklo, když se ráno probudíte a ležíte na polštáři sám se sebou. - Tulák po hvězdách


Je to stará tragédie úzkého obzoru, který chce mentorsky poučovat vesmír. (Martin Eden)


Jen tehdy, zajímáš-li se o všechno, co se kolem tebe děje, žiješ naplno!


Jenže člověk je divný a nevypočitatelný tvor. Já, který jsem nežádal od boží milosti nic víc než zahnívající maso k jídlu a dostatek nepříliš slané vody, jakmile mi byl seslán nadbytek soleného masa a pitné vody, začal jsem být se svým údělem nespokojen. - Tulák po hvězdách


Kdo by stál o květy tam, kde je jich pořád plno? (Tulák po hvězdách)


Kdo nemá nic může velkodušně rozdat celý svět.


Když jdeš do boje, usmívej se. Mrtví, kteří se neusmívají, jsou strašně oškliví.


Když toho tak málo víme o životě, jak můžeme něco vědět o smrti? (Tulák po hvězdách)