Goran Vojnović citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

slovinská, 1980

Citáty (5)

„...Byl jsem bez sebe zlostí. Naštvaný na člověka, který pro mě kdysi tolik znamenal a pak se jednoho dne stal zrůdou. Popíral jsem víru ve vlastní vysvětlení jeho proměny, neboť jsem mu stále ještě nechtěl rozumět. Rozumět mu znamenalo omlouvat ho, a já jsem si přál jen to, aby nic na světě nemohlo omluvit jeho činy, protože člověku se nemůže stát nic tak moc hrozného, aby to mohlo omluvit takový zločin. (str. 125)“ — Moje Jugoslávie

„...V podstatě oni vůbec nebyli ti, kdo zabíjeli, ale zabíjely hroby jejich otců a matek a bratrů a sester, v jejichž jménu oni vykonali všechno, co vykonali. Znásilňovali a vypalovali a vraždili. Protože ve jménu hrobů je všechno posvátný... a bez toho to nejde... (str. 85)“ — Moje Jugoslávie

„Lidi si pamatujou, řekl mi nakonec Danilo. To je jejich největší prokletí. (str. 121)“ — Moje Jugoslávie

„V jakési vesnici v okolí Bijeljiny sourozenci a přátelé, a nechyběl ani pop, slavnostně čekali na svého místního hrdinu, který se po osmi letech vracel, světe, div se, rovnou z Haagu, kde ho zavřeli kvůli válečným zločinům, které mu zlé a zkažené mezinárodní společenství dokázalo, i kdy jeho tety i ujci na svoje mrtve majke přísahali, že on by neublížil ani mravenci a že jejich drahoušek Milan je známý lidumil. ... (str. 77)“ — Moje Jugoslávie

„Zůstal jsem tedy sám s Milutinem a Nedeljkem a s jejich příběhy, které se před mýma očima právě tím nejkrutějším způsobem propojily. Všechno to teď ukazovalo na to, že právě brzká otcova smrt Nedeljka nakonec změnila v člověka úplně stejného, jako byli ti, co Milutinovi pobili rodinu, v člověka, který vypaloval vesnice a házel mrtvoly na hromady. Byl to začarovaný kruh a na okamžik mi hlavou bleskla myšlenka, že jsem možná i já sám součástí toho prokletého příběhu a že jednou možná i moje tělo někdo odhodí na hromadu jiných, na kterou se potom bude dívat ten, kdo zůstane po mně. V tom zamlčeném příběhu se oběti stávaly katy a kati se stávali oběťmi a všichni v tom příběhu zabíjeli a byli zabíjeni. (str. 233)“ — Moje Jugoslávie