Evžen Boček citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Jan Bittner · pseudonym

česká, 1966

Citáty (15)

„(Při zásahu protiteroristické jednotky na Kostce. Dva dny po mohutné oslavě konce návštěvnické sezony, všichni na zámku mají kocovinu) Vyjednavač k Josefovi: Dobrý den, pane, já jsem Honza, jsem psycholog a chtěl bych vyřešit náš společný problém. Jak vám můžu říkat? Josef: Klidně mi říkejte Vaše Veličenstvo, to je mně úplně fuk. Do zámku vás nepustím, jasný? A dost silně pochybuju, že máme společný problém. Už druhý den mě hlava bolí jak střep, od rána jsem vypil kýbl vody, takže močový měchýř mám jak vodojem a stejně bych pořád pil jak těžký diabetik, v žaludku mně proběhl státní převrat a ve střevech mám autodráhu... Ještě pořád si myslíte, že máme společný problém?“ — Aristokratka pod palbou lásky

„A její argumenty, že duševně krním, jsou směšné. Že nečtu noviny a nezajímá mě, na kterém konci světa si nějaká nula uprdla, že nechodím do kina na stupidní americké braky, že se nedívám na karcinogenní televizi, že neposlouchám ty kleštěnce v rádiu, že odmítám obdivovat hromadu písku nebo tele v láku jako umělecké dílo, že nečtu současnou literaturu, která mě děsí stejně jako rakovina prostaty, že mi přijde zbytečné mít na každou volovinu názor, že radši opravím hajzl, který nesplachuje, než abych poslouchal žvásty o postmoderní globální civilizaci, že desetiminutový rozhovor s Fialou je mi stokrát milejší než semestr o funkcionalismu, že se nikam netlačím a nederu ... Jestli tohle představuje duchovní rozvoj, tak ano, přiznávám, že krním. A rozhodně chci v tom krnění pokračovat. (Deník kastelána)“

„Já: Moji bližní mi lezou na nervy. Kněz: To každýmu. Proč myslíte, že svatý František mluvil jenom se zvířaty? Já: Nevím... Kněz: Protože mu neodpovídala. Na zámku máte hromadu vycpanin, choďte se tam odreagovat. Já: Bývám vzteklá... Kněz: Pokud vím, máte to v rodu. S tím nic nenaděláte. Ale musíte se modlit, abyste nikoho nezabila. To by byl hřích do nebe volající a pár odčenášů by to nespravilo.“ — Aristokratka pod palbou lásky

„Jak se vlastně jmenoval car za časů Dostojevského?“

„Josef je prý také katolík, ale když katolická mládež dostala povolení hrát při mši na kytary, přestal do kostela chodit. (Poslední aristokratka)“

„Josef znovu zopakoval svoje tvrzení, že lidi chodí na památky jenom zabíjet čas, protože na televizi se nedá dívat celý den a vydržet s malýma děckama v třípokojovém bytě přes víkend je nemožné. (Poslední aristokratka)“

„Letuška paní Tiché řekla, že letadla Českých aerolinií nikdy nepadají. Kdo to říkal? zeptala se paní Tichá a letuška odpověděla: Statistika.“ — Aristokratka u královského dvora

„Milada otci trpělivě objasňovala, že toaletní papír na veřejných záchodech je nezbytný a jeho nepřítomnost zásadně ovlivňuje spokojenost návštěvníků. Spojence našel otec v paní Tiché. "Lidi by se měli vysrat doma," prohlásila nekompromisně, čímž si vysloužila otcovo souhlasné pokývání. (Poslední aristokratka)“

„Odkud se ta babka vůbec vzala? Vylezla z díry v parketách, nebo ji odněkud přitáhla kočka? (otec o tetě Noře - Aristokratka na koni)“

„Otec kdysi poznamenal, že pokud existuje peklo, má podobu matky skloňující slovo deštník. (Poslední aristokratka)“

„Otec tvrdí, že připravovali plán oprav na příští rok. Jejich spolupráce vypadala tak, že otec něco navrhl, Josef mu řekl, kolik by to stálo, a pak se shodli, že když to vydrželo tři sta let, určitě to může ještě nějaký rok počkat. (Poslední aristokratka)“

„Paní Tichá mi půjčila ručně psanou kuchařku, podle které se na Kostce vařilo od devatenáctého století. Nejvíce se v ní objevují slova sádlo (vepřové, husí, kachní), máslo,vajíčka, smetana a různé variace slova smažit. Při čtení receptů jsem se nemohla zbavit utkvělé představy, že se mi ucpává aorta. (Poslední aristokratka)“

„Po Denisčině prásknutí dveřmi se paní Tichá zeptala, co je waldorfská škola. Josef jí vysvětlil, že se jedná o školu, kde státem posvěcená anarchie dosáhla takového stupně, že její absolventi se po osmileté docházce stěží zvládnou podepsat tiskacím písmem bez vyplazeného jazyka. (Poslední aristokratka)“

„Sníh uklízel jenom pan Spock. Každou chvíli se demonstrativně chytal za srdce a vyčítavě se díval k našim oknům. (Poslední aristokratka)“

„Šouravé kroky se blížily k našemu apartmá a já jsem přemýšlela, jestli dotyčnému seknout do hlavy, nebo do krku. Zároveň mě napadlo, že po rozsekání člověka, byť v sebeobraně, budu muset zajít ke zpovědi. (Aristokratka ve varu)“