Dante Alighieri citáty

italská, 1265 - 1321

Citáty (29)

Být churav láskou, to je důvod zemřít.


Dobré panování lásky, neboť odvrací mysl svého věrného od všech věcí nízkých. Nedobré je panování lásky, neboť čím větší věrností je jí oddán její věrný, tím větší a bolestnější jsou rozpoložení, jimiž musí projít.


E quindi uscimmo a riveder le stelle. - ...tu vyšli jsme a spatřili zas hvězdy.


Já neumřel a nezůstal jsem živý, ne živ, ne mrtev, dovtípíš se sám.


Jak dlouho zůstaneme mladí? Tak dlouho, dokud jsme milovaní.


Jsem čtverhran, stojím, ať vržen jakkoli.


Kde v půli život náš je se svou poutí, procházet musel jsem tak temným lesem, že pravý směr jsem nemoh uhodnouti. (překlad O. F. Babler)


Láska dovede pohnout sluncem i hvězdami.


Láska opanovala mou duši, která se s ní zasnoubila tak rychle a počala silou, kterou jí dávala má obrazotvornost nabývat nade mnou takové jistoty, že jsem musel bez výjimky plnit všechna její přání.


Málo miluje ten, kdo ještě slovy umí vypovědět, jak velice miluje.


Mnou vchází se do trýznivého města, mnou vchází se do věčné bolesti, mnou vchází se k těm, jež bůh věčně trestá. Mnou dal Pán průchod spravedlnosti, jsem z Boží moci, dílem lásky jdete, jsem sklenuta nejvyšší moudrostí. Všechno stvořené přede mnou v tom světě je od věků. Já navždy potrvám. Zanechte naděje, kdo vstupujete.


Naděje byť malá, zelená se.


Nejkrásnější věc, kterou Bůh stvořil, je žena a růže.


Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kteří zachovávají nestrannost v časech morální krize.


Němé díky za svou lásku je přesvědčivější než krásná slova a velké dary.


Není větší bolesti, než vzpomínat v neštěstí na čas štěstí.


Nevinnost najdete jen v maličkých.


Občané tu nejsou kvůli konzulům, ale naopak.


Optimismus byl vždy zachráncem lidstva.


Počúva dobre, kto si poznačí to. Peklo


Půjdu-li, kdo zůstane, zůstanu-li, kdo půjde?


S pohnutím jsem zjistil z Vašeho listu, jak velice Vám leží na srdci můj návrat do vlasti. Má vděčnost je tím větší, čím vzácněji nalézá vyhnanec přátele. Byťsi má odpověď sotva bude odpovídat přání některých mrzkých lidí, prosím Vás, abyste ji neodsuzoval dříve, než ji posoudíte s nezaujatou myslí. Z Vašeho listu, z listů mého synovce a četných jiných přátel jsem se dozvěděl, že ve Florencii bylo právě vydáno nové opatření ve věci amnestie psanců: kdybych prý se podvolil zaplatit jistou částku peněz, mohl bych dostat pardon a okamžitě se vrátit. V té amnestii, Otče, jsou dvě směšné a neuvážené věci: myslím neuvážené od těch kdo mi k nim otevřeně radí, neboť ve vašem dopise, neseném zcela jinými zřeteli a ohledy, o nich není zmínka. Tak tedy vypadá blahovolné zrušení ortelu, jímž je po utrpení vyhnanství téměř patnáctiletého povoláván do vlasti Dante Alighieri? To tedy mu vynesla jeho očividná nevina? To je odměna za jeho pot a jeho neúnavná a nepřetržitá studia? Muž obrněný filosofií se ze slabosti srdce nikdy nepoblázní tak, že by strpěl stát na pranýři jako kdejaký Ciolo nebo jiní nestoudníci. Hlasatel spravedlnosti se nikdy neskloní, aby platil odškodnění těm, kdo mu ukřivdili, jako by ti, kdo ho nespravedlivě odsoudili, byli jeho dobrodinci. Ne, Otče můj, to není způsob jak mě přivést do vlasti. Jestliže naleznete nějakou jinou cestu a ostatní s ní budou souhlasit, cestu, která neposkrvní jméno a čest Dantovu, vydám se po ní kroky nikoli pomalými. Ale jestliže se takto do Florencie vstoupit nedá, nevstoupím do Florencie nikdy. Ostatně co na tom? Což nebudu moci všude, kde se octnu, pozorovat koloběh slunce a hvězd a hloubat pod klenbou nebes o svých přesladkých pravdách, aniž bych se proto musil předem podrobit potupě, ba opovržení lidu a veškeré obce florentské? Ani krajíc chleba mi nebude chybět. (květen 1315)


Takový v smrti jsem, jak žil jsem dříve.


Ten, kdo je nejlépe způsobilý vládnout, může i druhé nejlépe uzpůsobit.


Tři věci nám zůstay z ráje: hvězdy v noci, květiny ve dne a oči dětí.


V půl naší zemské pouti když se vkročí, já octnul jsem se v tmavém, pustém lese, neb cesta pravá zmizela mi s očí.


Z rozumu se rodí nové, ze srdce věčné.


Zjistíš, jak trpce chutná cizí chléb a jak je perná cesta nahoru i dolů po cizím schodišti.


Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.