Alexander Sutherland Neill citáty

skotská, 1883 - 1973

Citáty (20)

Bible praví: „Bázeň před Bohem je počátkem veškeré moudrosti.“ Mnohem častěji je počátkem psychické poruchy, protože uvalovat na dítě stín strachu v jakékoliv podobě je škodlivé.


Co mě téměř dohání k zoufalství, je fakt, že děti nikdy nedostanou šanci skutečně žít. Jejich láska k životu je ničena světem dospělých, který mladé lidi „vzdělává“ - kastruje.


Člověk by mohl tvrdit, a nebyl by daleko od pravdy, že veškeré zlo civilizace pramení z nedostatku hraní v dětství. Jinými slovy, všechny děti byly uměle „vyrychleny“ do podoby malého dospělého dlouho před tím, než dospělosti dosáhly… Pokud by si mělo rozvrh určit svobodné dítě samo, byl by plný hraní s pouhou špetkou učení.


Děti lžou především proto, aby se chránily, a lež vzkvétá v prostředí, kde vládne strach.


Dobrota, která vychází ze strachu z pekla nebo strachu z policie či trestu, není skutečná dobrota, je to prostý zbabělost. Dobrota, která závisí na vidině odměny, chvály nebo nebeské spásy, vychází z úplatku.


Dokonce i systém Marie Montessioriové, dobře známý jako systém usměrňované hry, je umělým způsobem, jak donutit dítě učit se hrou. Není v něm špetka kreativity.


Jedním velkým zlem, které v lidech stále přežívá, je naše stálá potřeba přikazovat dětem, jak mají žít. Všechny vzdělávací systémy na světě se snaží formovat děti k obrazu dospělých a děti pak zase stejně formují své potomky. Výsledkem je velmi nemocný svět plný zločinu, nenávisti a válek. Tak se tu stále točíme dokola v bludném kruhu a miliony dětí žijí bez štěstí a v neustálém duševním i tělesném napětí.


Kde existuje jakýkoliv šéf, neexistuje skutečná svoboda.


Kdysi za mnou přišli dva patnáctiletí žáci, chlapec a dívka, kteří se do sebe zamilovali, a požádali mě, jestli by nemohli dostat vlastní pokoj. „Rád bych vám ho dal, ale neodvážím se,“ odpověděl jsem jim. „Proč ne? Vždyť tu máme svobodnou školu.“ „Ano, ale nemáme svobodnou civilizaci.“


Když jsme Summerhill se svojí první ženou založil, měli jsme oba společný nápad - přizpůsobit školu dětem, namísto toho, abychom nutili děti přizpůsobit se škole.


Když přijmeme fakt, že dětství znamená hraní, jak na něj obvykle reagujeme? Nejčastěji jej ignorujeme. Naprosto na něj zapomínáme, protože pro nás je hra ztrátou času. Proto budujeme velké školní budovy s mnoha učebnami a nákladnými pomůckami pro výuku.


Náboženství praví: „Buď dobrý a budeš šťastný.“ Platí to ovšem obráceně: „Buď šťastný a budeš dobrý.“


Pokud jsou emoce svobodné, intelekt se o sebe postará sám.


Pokud si vaše dítě do sytosti vyhraje, zvládne přípravu na univerzitní přijímací zkoušky v průběhu dvou let intenzivního studia, místo obvyklých pěti, šesti nebo sedmi roků učení ve škole, která hru coby podstatný faktor v životě dítěte neuznává. Tedy pokud bude opravdu chtít na univerzitu.


Prostředí disciplíny může pomoct absolvovat zkoušky i podprůměrně nadaným studentům, ale zajímalo by mě, co z takových absolventů v životě bude. Kdyby byly všechny školy svobodné a účast na výuce dobrovolná, myslím, že by si každé dítě našlo svoji přirozenou úroveň.


Přál bych si, abych mezi mladými učiteli zaznamenal nějakou podstatnější revoltu. Vyšší vzdělání a akademické tituly neznamenají kouska rozdílu při snaze postavit se zlu ve společnosti. Učený neurotik není o nic lepší než ten nevzdělaný.


Před mnoha lety jsem byl svědkem toho, jak signorina Macccheroniová, pravá ruka Marie Montessoriové, vytrhla dítěti z rukou dlouhé schody (učební pomůcku), protože si s nimi dítě hrálo na vláček. Dítě bylo vzteky bez sebe a já také. Od té doby jsem nesnášel zkostnatělost, disciplínu a moralizování tohoto systému.


V základech jsou dnes mladí lidé stále poddajní, poslušní a podřízení a svou vzpouru omezují na věci, na kterých nesejde – oblečení, způsoby a účesy.


Váš ani můj hlas nikdy nedolehnou k uším mocipánů, kteří drží v rukou otěže států a armád. Oni mají moc a my máme pouze své sny o svobodě pro všechny lidi.


Velkým neštěstím člověka je to, že jeho osobnost, podobně jako tu psí, lze formovat.