Todd Keisling
americká
Nová kniha
Ďáblův potok - Todd Keisling
Asi pětadvacet kilometrů od městečka Stauford v Kentucky se nachází Ďáblův potok. Podle místní legendy u něj stával kostel Církve svatých hlasů našeho Pána – se... detail knihy
Nové komentáře u autorových knih
Ďáblův potok
„Staré lži nahoře, nová láska dole."
Vítejte u Ďáblova potoka kde se nachází Církev svatých hlasů našeho Pána...kterou vede charismatický Jacob Masters. Vůdce který své ovečky vede k víře v Boha...toho správného a jediného. Toho který žije hluboko v zemi mezi červy a hnilobou.
A jak uctít takového Boha? Znásilňováním dětí, přinášením lidských obětí a hromadnou sebevraždou.
To dal do života Jacob Masters svým šesti dětem, kteří přežili dětství v této sektě.
Příběh je hlavně zaměřen na jejich život v dospělosti a jejich boj s minulostí...a nakonec i současností. Což bylo celkem zajímavé.
Nicméně....
To jak byl strhující začátek tak to postupně upadalo.
Čím jsem četla dál, tím byl příběh absurdnější a absurdnější.
Nemluvě o neustálém opakování vět o červech a lidech zvracejících černou tekutinu a červy.
Bohužel se to opakovalo stále dokola a autor toto zmiňuje snad úplně všude.
O sexuálních scénách ani mluvit nebudu... protože má autor asi fakt problém.
To bylo tak absurdní až k smíchu.
Prostě jsem celkově zklamaná z toho kam se příběh který měl fakt našlápnuto dostal. O konci ani mluvit nebudu... protože co to mělo kurva být???
Nicméně abych nebyla jen negativní tak se mi líbilo nahlédnout do života šestice. To bylo fajn.“... celý text
— Bee240
Ďáblův potok
„Mám rád horory ovlivněné stylem H.P.Lovecrafta. Ďáblův potok takovým hororem určitě je. Dokonce se najde i několik zcela přímých referencí na Lovecraftovo dílo. Záruka úplného úspěchu ale toto samozřejmě není.
Začnu pozitivně tvrzením, že tahle kniha byla moc příjemným mixem maloměstského hororu Kingovského typu (nemůžu si pomoc, ale Stauford mi velmi připomínal Salem's Lot) a kosmického hororu Lovecraftova typu. Dařilo se poměrně slušně využít ty stránky, které mě baví z obou přístupů. Většinou sympatické postavy se kterými jsem se dokázal sžít a hlavně odvaha autora nenechat je přežít všechny se u mě velmi cení. Povedený závěr, který byl napínavý i celkové vykreslení Staufordu hodnotím také kladně.
Výhrady mám k tomu, co si autor při přebírání inspirace od Kinga mohl odpustit a to jsou velmi dlouhé popisy, zejména v první půli knihy. Sice to pomohlo vybudovat atmosféru, ale bylo toho moc a až příliš detailně. Ve druhé části knihy zase začaly být velmi repetitivní popisy hrůz, kdy černý sliz a červi byli zmíněni často i vícekrát na jedné straně. Asi má autor nějakou extra fobii proti červům, že je využívá tolik. Mě to přišlo zbytečně přehnané. Stejně tak, jako sexuální scény a situace, které mi v proncipu nevadí, ale neměl jsem pocit, zetby zrovna tady něco přinášely.
Obecně jsem asi také doufal, že hororové prvky zůstanou ve více mysteriózní rovině, ve finále působily až příliš konkrétně a materiálně. Celkově kniha nebyla ale vůbec špatná. Trochu zkrátit, změnit pár detailů a byl by to excelentní horor. V současné podobě dávám slabší 4/5, ale autora mám na radaru.“... celý text
— Slezadav
Ďáblův potok
„Je jeden život využijte ho co nejlíp .
Ďáblův potok velká sklenice od okurek co do ní dáte kameny a myslíte si že je plná... "Jste na omylu Staré lži nahoře, nová láska dole. Tvá vůle a staré zvyky jedno jsou" . Doplníte ji menšíma kamenama a stále si myslíte, že je plná? Zase jste na omylu... " kniha doprovázená super výběrem hudby, temnoty a děsu" protože do té sklenice se ještě vejde štěrk a takto si s vámi hraje Keislingova kniha... Stále si myslíte, že sklenice plná? Zase omyl protože se tam vejde ještě písek. Rozvláčné popisy a střídání dějů (je tady vidět inspirace Kingem) vás pošle do městečka Stauford v Kentucky ve kterém vám nebude moc dobře a to opravdu.“... celý text
— Lukáš987
Ďáblův potok
„Na začátku se odehrává velice temný a vražedný boj, je kladen důraz na temnou říši mocných; mezi náboženským fanatismem a ďábelským poselstvím je ovšem tenká hranice. Ovlivněna žánrově filmovým hororem laděným do podžánrů mi dějství připadá starší než na rok 1983.
Musíte se začátkem prokousat, ne proto, že je to nutné zlo a nezajímavé zlo, ale je to naopak dobré proto, abyste pochopili, proč ten začátek a proč je takový jaký je. Jinými slovy, je důležité ztroskotat, abyste si uvědomili, že jste Robinson a začali se pomalu podřizovat situaci. Protože jedině takhle můžete nasadit plnější tempo na to, co se nachází za začátkem a co je podstatou temné stránky děje.
Měla jsem problém s určováním, kdo ke komu patří, protože sourozenci měli jiná příjmení a ponejvíce to byli lidé, kteří se od dětství znali, ale nebyli v příbuzenské linii tak jak ji známe my. Příbuzenství mělo jiný režim a za mě v románu jednoznačně chybí utříděnost osob.
Minulé dějství, současné dějství a mezidějství. Chvíli mi trvalo, než jsem se naučila mezi nimi přepínat a hlavně zařadit do nich lidi. Navíc někde se mísí vzpomínky, takže nakonec jsou časové linie nejednoznačné.
Atmosféra je v dobrém slova smyslu šílená, ale bohužel až tak, že tomu chybí ucelenost a řád. Je to literatura na pomezí hororu a science-fiction.
Dávám 3,5 *“... celý text
— veronika4001
Ďáblův potok
„Temný kult, tuna červů, hektolitry černého slizu, chapadla, trocha kosmického hororu a explicitní sexuální scény odehrávající se klidně mezi sourozenci. Ďáblův potok Todda Keislinga si nebere servítky a nic mu není svaté. Samozřejmě včetně církve.
Malé městečko Stauford v Kentucky tady má krvavou historii, kdy se v kostele u Ďáblova potoka odehrála zvěrstva - od znásilňování dětí až po masovou sebevraždu. Vše mělo společného jmenovatele, šíleného kazatele Jacoba Masterse. Což je slizkej záporák se vším všudy. Jeho řádění přežily jeho vlastní děti - každé měl s jinou ženskou a společnost na ně koukala přes prsty. K tomu si přidejte babičku co zatočila s KKK a místní ji považují za čarodějnici a máte skvělý rodokmen.
Temný stín za zády provází šestku dlouhé roky - někdo se stane umělcem pracující s temnými vizemi, další profesionálně smaží, třetí se obrátí na víru a další vlastní rozhlasovou stanici co místní konzervativní věřící důchodkyně dráždí rockovou muzikou. Keisling tu vykresluje bigotní maloměsto plné prapodivných figurek a vše směruje k návratu padlého kultu.
Keislingův román nemá zkraje úplně strhující tempo, autor zkraje vykresluje ústřední charaktery a hraje si s odkazem tragických událostí, aby záhy přepnul a rozjel slušnou apokalypsu. A ta vás bude bavit.“... celý text
— milanříský
