Terezie Smejkalová
česká
Populární knihy
Nové komentáře u autorových knih
Soudní rozhodnutí jako autoportrét českého soudnictví
„Hned úvodem toto: skládám hold autorce za tuto práci. Podobné empirické analýzy jsou nesmírně obtížné a většinou na nich pracuje kolektiv autorů – v tomto případě se jedná o mnohaletou práci právě Terezie Smejkalové a výsledek je, myslím, poměrně působivý. Základní body jsou: forma a struktura soudních rozhodnutí, jejich jazyk, formy publikace a odkazy na zdroje v nich.
Autorka se přidává k, myslím, poměrně obecnému hnutí na naší katedře teorie práva, které se zabývá primárně jazykovou stránkou práva. Právo coby polysém (k potěšení milovníků Gerlocha přidávám multidimenzionální fenomén) lze nahlížet a definovat mnoha způsoby (Hart píše…. Notak, všichni víte co Hart píše!) a jedním z nich je i právo coby specifická sada symbolů, které je třeba umět rozkódovat – jazyk. Viz k tomuto Právo a vášeň od Škopa, Tvorbu práva od kolektivu autorů mimo jiné takových jako jsou Škop, Smejkalová a Štěpáníková, či od poslední jmenované Hnutí právo a literatura koncem 20. a na počátku 21. století. Autorka v této probírané knize rozebírá jazyk právních rozhodnutí, s jeho ustálenými frazeologismy, specifiky a divnostmi - kódy nepřístupnými osobám bez právnického vzdělání, alespoň tedy bez vynaložení absurdního úsilí. Dostává se nám též obecného rozboru struktury takových textů které není překvapivé (zde vznáším jistou kritiku, tato část knihy se dá definovat spojením „stating obvious“) a je otázkou zda se tomuto má věnovat pozornost, obsah se zdá být zřejmý po prvním přečtení libovolného rozhodnutí. Dále jsem díky autorce (a své imbecilitě) teď, 9. října 2022, zjistil, že i soudní rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů mají být od 1. 7. zveřejňována v databázi (kdybyste se nudili: https://rozhodnuti.justice.cz/). Nejzábavnější pak je (A Balík za to může!) část poslední zabývající se odkazy na odůvodňování, včetně těch mimoprávních, což je prostě sranda… (Nepokradeš?)
Přeci bych měl ještě jednu výtku, či snad otázku k zamyšlení. Lze vzít analýzu 19 rozhodnutí a extrapolací dat z ní vzešlých usuzovat na statisíce (miliony) rozhodnutí? Lze takovouto analýzu považovat za adekvátní k tomuto fenoménu? Ne. Ale autorka je si toho vědoma. Jedná se spíše toliko o kvalitativní analýzu a kvantitativní stále čeká – otázky pro ni jsou však již tímto textem připraveny. Berme tedy text s rezervou, ovšem jako bravurní podklad pro kvantitativní analýzu, rozsáhlou, provedenou nikoliv jednou autorkou, ale celým kolektivem.
Otázkou je, pro koho je kniha vlastně určena. Ne pro studenty PRF MU. Autorku znám osobně, obsah publikace mě vlastně vyučovala na teorii práva a čtení to tak pro mne bylo spíše repetetivní (na otázku pro koho jsou soudní rozhodnutí jsem jednou naivně (ačkoliv bych to do jisté míry stále obhajoval) odpověděl, že pro zainteresované strany…), pro nás, vzdělané na této skvělé instituci to tedy není. Spíše bych tedy publikaci směřoval (což píši v duchu autorčina vlastního textu) k: a) laické veřejnosti – kniha je dostatečně jednoduchá a zajímavá, že může lecos objasnit, b) studentům právnických fakult univerzity Karlovy, Palackého a Západočeské, jelikož tito obdobnou problematiku neřeší, či řeší zcela minimálně, a za c) těm z nás, kteří bychom chtěli někdy ve vlastní odborné literatuře odkazovat ke kvalitativnímu sumáři české soudní praxe. Čili, kniha má vlastně nakonec tisíce adresátů a vzhledem k její kvalitě ji tak lze považovat za velice prospěšnou.“... celý text
— Set123
Tvorba práva - empirické studie
„Přátelé, nyní již druhým rokem studuji práva na Masarykově univerzitě, mám za sebou v těchto dnech nějakých 15 předmětů. Z nich 2 byly nazvány Teorie práva – první a druhá. Rovněž na Palackého a Karlově univerzitě mají takto pojmenované předměty. Předpokládám, že i na Západočeské, ale... Ovšem, existuje důvod, proč jsem rád, že teorii práva studuji právě na Masarykově univerzitě. (Obecných důvodů, proč práva studuji právě na Masarykově univerzitě je více až mnoho.) Demonstrujme – Teorie práva I je na všech fakultách stejná – obecné konceptuální otázky teorie, termitologie a tak podobně. Dvojka je však výrazně odlišná. Dal jsem si tu práci, že jsem prolezl sylaby Karlovky i Palacha abych se dozvěděl z čeho přesně se jejich TPII skládá. Dokonce Gerlochovu přednášku jsem si pustil (dvojnásobnou rychlostí). Na Karlovce je zkrátka teorie práva v jejích obecných koncepcích roztažena do dvou semestrů. Budiž. Na Palachovi druhá teorka vlastně obsahuje jen dějiny právního myšlení (u nás a věřím že i na Karlovce samostatný předmět). Promiňte, ale to je vcelku o ničem. U nás Teorie práva II obsahuje, mimo aktivity, o kterých se tu nebudu šířit, rovněž velice podrobné diskuse o jednotlivých metodách interpretace (na interpretaci je u nás vůbec kladen větší důraz, díky bohu), o metodách aplikace práva a právní argumentace atd. Mimo jiné na Masaryčce proberete, tatatadá! I obsah této knihy. V rámci primárně jazykového (nejen!) výkladu, tedy jednoho semináře a jedné přednášky, proberete mimo jiné i problematiku tvorby právních předpisů a související interpretační problémy, zjistíte jak absurdní je subjektivní historický výklad a mnoho dalšího – a to vše tato kniha obsahuje, vlastně by mohla být učební pomůckou pro daný předmět.
Proto: jsem z knihy až tak moc neměl, ale zároveň: jsem ji pročetl spíše rychle a zběžně, nikoliv pečlivě, čili mi toho jistě mohla více dát, kdyby se neblížil semestr a já se nesnažil co nejvíce z mých 13 rozečtených knih dočíst.
Každopádně, kniha je velice sympaticky napsaná, možná trošičku roztažená, ale to je předpokládatelné – je to akademický text a ty vždy jsou roztahané. Kniha je poměrně zajímavá pro témata, které přednáší. Legislativa je vždy a všude řešena na úrovni parlamentní. Málokdo se zamýšlí nad poměrně rozsáhlou úřednickou mašinérií, která nadto musí snášet šikanu stran politických vůdců této země. A to kniha řeší na základě rozhovorů – analýzy empirie. Proto je kniha zajímavá a přínosná.
Navíc se v knize objevuje i stálice pana docenta Škopa – jazykový výklad, jeho důležitost, zkrátka obhajoba. I v této věci jsem si dal tu práci a hledal jsem v materiálech ostatních univerzit spojení „noscitur a socii“, „in pari materia“ a „eiusdem generis“. Nikde! Nikde nic! Ani slůvko! U Palackého univerzity jsem to čekal, důležitou postavou tam je docent Melzer a, pardon, teoretické postřehy pana docenta občas nekorespondují s moderním přístupem – ať je to očerňování pojmové jurisprudence, či právě odsuzování jazykového překladu, u Karlovky jsem nicméně alespoň slůvečko čekal. A aby bylo jasno, já považuji za mimořádně důležité použití teologického překladu, ostatně jako všech ostatních metod (včetně některých běžně nepřijímaných), snad krom subjektivně historického přístupu, ale je nutné věnovat pozornost i jazyku, coby primární komunikační složce práva.
Ale co, jelikož tento komentář očividně překlápím ve svatořečení Masarykovy univerzity a pomluvu zbylých tří (jistě kvalitních a v mnoha ohledech lepších než je Msarykova univerzita – pouze na ústavním právu a teorii práva (a filosofii) si budu stát za tím, že naše univerzita hraje prim), nastal čas tento komentář ukončit – a případně smazat. Uvidíme.“... celý text
— Set123
Terezie Smejkalová - knihy
Žánry autora
Štítky z knih
monografie právo soudnictví studie odborná literatura
Smejkalová je 0x v oblíbených.