Richard Pipes

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1923 - 2018

Populární knihy

/ všech 6 knih
Dějiny ruské revoluce
Dějiny ruské revoluce
Rusko za starého režimu
Rusko za starého režimu
Komunizmus
Komunizmus
Vlastnictví a svoboda
Vlastnictví a svoboda

Nové komentáře u autorových knih

Svědomí Washingtonu: 20 let deníku The Washington Times 1982-2002 Svědomí Washingtonu: 20 let deníku The Washington Times 1982-2002

„Vřele doporučuji přečíst.“
— Petr007crusade

Dějiny ruské revoluce Dějiny ruské revoluce

„Velice krásná odborná práce amerického historika polského původu Richarda Pipese. Neotřelý, a přesto pravdivý pohled na ruskou říjnovou revoluci v Rusku 1917. Správně Pipes určil, že jedním z prvopočátků vzestupu bolševiků, hlavně díky jejím představitelům, kteří dokázali přesvědčit dělníky, že se v socialismu mohou mít lépe, je již na počátku 20. století, kdy Carské Rusko bojuje se svými vlastními vnitřními problémy, a kdy své problémy již kvůli svému až škodlivému konzervatismu nemůže vyřešit. Čehož nakonec bolševici využili v říjnu (respektive v listopadu) po pádu Kerenského vlády, zmocnili se vlády v Rusku a lidé to ani nezaznamenali jelikož to považovali pouze za rekonstrukci vlády. A v závěrečné části Pipes upozorňuje na ekonomický propad Ruska a jeho celkový propad za bolševické vlády.“... celý text
— Kuža007

Rusko za starého režimu Rusko za starého režimu

„Jedno z nejskvostnějších děl amerického historika polského původu Richarda Pipese. Pipes v této knize skvěle popsal příčiny, které ovlivňovaly Rusko od jeho vzniku do jeho současné podoby. Je považován za jednoho z nejvýznačnějších historiků své doby, což mu nakonec vyneslo křeslo poradce amerického prezidenta Ronalda Reagana v jeho prvním funkčním období pro záležitosti střední a východní Evropy. Hned v úvodní kapitole se Pipes věnuje přírodním podmínkám Ruska a poukazuje na to, že jeho půda není převážně vhodná k zemědělským pracím. V další části popisuje důvody, proč se stalo patrimoniálním státem (dlouhá doba pod mongolskou nadvládou). Dále poté popisuje jednotlivé struktury obyvatel: šlechta, která nemá ambice vzdorovat carovi, absence měst, církev jako instituce spravovaná carem a stav rolníků, na rozdíl od západní Evropy, je téměř pořád stejně bídně. V závěrečné části se pak věnoval krátce ruské inteligenci a jejím bojem a carským státem, kterým se měnil na stát policejní, jehož praktiky poté zdokonalili až komunisté. Četba aktuální i pro dnešní čas.“... celý text
— Kuža007

Dějiny ruské revoluce Dějiny ruské revoluce

„Velmi kvalitní práce, bohužel v ní chybí klíčové kapitoly o zkušenostech s proletářskou autonomií sovětů, která probíhala mezi únorovou a říjnovou revolucí. Pohled na ruskou revoluci je spíše konzervativní.“... celý text
— Metcheque

Dějiny ruské revoluce Dějiny ruské revoluce

„Objevné, zajímavé, většinou čtivé (napínavé), ale místy příliš hutné – na knize je vidět, že je kratší verzí původně násobně objemnějšího textu. Opakovaně mě zarážely zcela zjevně nelogické formulace/dedukce. Příklad: „O státní zaměstnání se ucházely celé davy. V prvním roce komunistické diktatury byl počet úředníků o třetinu vyšší než v roce 1913. I když v tomto období železniční doprava poklesla na pětinu svého výchozího stavu, počet železničních dělníků zůstal stejný – byrokratický aparát železnice se tedy zvýšil o 75 %. Celkově se od roku 1917 do poloviny roku 1921 počet vládních zaměstnanců zvýšil pětinásobně – z 576 000 na 2,4 milionu.“ Pominu-li nepochopitelnou záměnu dělníků a úředníků, logicky to nedává smysl. Počet železničních dělníků zůstal fakticky stejný, jen v poměru k útlumu dopravy se relativně navýšil, ale autor to podává tak, jako by se fakticky zvýšil počet „úředníků“. (A pokles vytížení na 20 % = nárůst byrokracie o 75 %? To je taky hodně kreativní matematika.) No prostě absolutní blábol. Člověk pak neví, jestli mu může věřit další uváděné údaje. Jestli k počtu 2,4 milionu úředníků došel podobnou dedukcí, potěš pánbůh… Taková nepreciznost je u historika – tím spíš, že z jeho stylu je cítit trochu pyšná pompéznost ve stylu „píšu nejzásadnější knihu o ruské revoluci, co kdy byla napsána“ – naprosto nepřijatelná. Kdyby to byl výstřelek, budiž, ale na takovéhle logické nesrovnalosti jsem v knize narazil opakovaně. Perlou těchto dedukcí je v závěrečných úvahách na str. 378 výpočet počtu obětí revoluce nikoliv na základě skutečných údajů o ztrátách, resp. o úbytku počtu obyvatel mezi lety 1917 – 1922, nýbrž odečtením ztrát (boje, epidemie, emigrace, hladomor) od „odhadu ruských statistiků“ o tom, kolik by Rusko mělo obyvatel v roce 1922 „při normálním vývoji“, který očividně nenastal. Touto fascinující dedukcí dochází k tomu, že ruská revoluce měla ne 12,7 mil., ale 23 mil. obětí, a tím pádem 2,5× víc, než čítají všechny oběti 1. světové války. Senzační! Může to být blbým překladem? Těžko. Text také obsahuje mnoho překlepů. Jinak skutečně velmi zajímavé čtení.“... celý text
— jozik_v_tumane

Přejít na knížky autora