Peter Burke
britská, 1937
Populární knihy
/ všech 9 knihNové komentáře u autorových knih
Společnost a vědění II: Od Encyklopedie k Wikipedii
„Velice krásně napsaná odborná publikace význačného kulturního historika Petera Burka. Zaměřuje se na dějiny vědění a na vývoj společnosti v tom smyslu, jak na přicházející vědění reagovala. Velice krásně navazuje na první díl.“... celý text
— Kuža007
Společnost a vědění: Od Gutenberga k Diderotovi
„Velice krásně napsaná odborná publikace význačného kulturního historika Petera Burka. Zaměřuje se na dějiny vědění a na vývoj společnosti v tom smyslu, jak na přicházející vědění reagovala.“... celý text
— Kuža007
Francouzská revoluce v dějepisectví: Škola Annales (1929–1989)
„Krátké a neuvěřitelně čtivé seznámení s tvorbou všech tří generací školy Annales.“
— TaťkaMF
Italská renesance: Kultura a společnost v Itálii
„Rozkošná knížka napsaná stručně, lehkým perem a místy žertovně (opravdu mě pobavila poznámka, že na organickou koncepci architektury v renesanci nemá ani Frank Lloyd Wright :D). Odpovídá vlastně renesančním požadavkům na literární tvorbu. Peter Burke, jehož jsem prvně poznala prostřednictvím eseje o renesančním dvořanovi v Garinově sborníku „Člověku renesance", mě nezklamal ani „Italskou renesancí". Je stále stejně čtivý, svěží, zábavný, a přitom poučný. A dovede si položit zajímavé badatelské otázky.
Italská renesance je svým způsobem dílo experimentální. Autor využívá snad celé instrumentarium historických přístupů. Pracuje s Geertzovou antropologií, strukturalismem a statistikou (vzorek 300 renesančních osobností vyhodnocený počítačem) či komparativním dějepisectvím (srovnání Itálie s Nizozemím 16. století a Japonskem éry Genroku), ale zohledňuje také Webera a Marxe. Není materialista ani příznivec Geistesgeschichte, a přesto sahá po thesích obou škol. Zkrátka metodologicky inspirativní dílo pro každého historika, i pro toho, kdo všem metodám nepřišel na chuť.
A samotný obsah je ještě mnohem lepší! Dvě třetiny knihy se zabývají především umělci a humanisty, dají se tedy číst jako literatura ke kunsthistorii či literárním dějinám; poslední třetina se věnuje širšímu milieu těchto osobností (náboženskému, společenskému, hospodářskému). Fakta, která Burke vybírá, jsou vždycky zajímavá. Třeba že Donatello jednou shodil bustu kupce na ulici, takže se roztříštila, protože zákazník si stěžoval, že cena neodpovídá práci a materiálu: „Kupujte raději fazole, a ne bronzy.“ Nebo že Angelo Poliziano vysvětloval „slovo od slova“ mladému Michelangelovi mýtus o boji s kentaury, aby ho umělec mohl vysochat. Nebo že Lev X. byl aktivní hudebník. A hlavně že v literatuře vysokého slohu nesmělo být užito nečistých slov jako „netopýr". :D
Hodnotím 10/10 a lituji, že kniha nemá o stovku stran víc. A přesto u mě ani famózní Burke nezastínil „Renesanci" Arthura Gobinaeua, která nadále zůstává tím nejlepším, co jsem o této epoše četla.“... celý text
— JulianaH.
Společnost a vědění: Od Gutenberga k Diderotovi
„Trochu náročnější, ale skvělé!“
— Milhaus
Peter Burke - knihy
Žánry autora
Literatura naučná Historie Jazyky, lingvistika Umění Věda Vzdělávání
Štítky z knih
eseje malířství renesance 16.-17. století kultura italská literatura sochařství Itálie vzdělanost věda
Burke je 6x v oblíbených.