Nicolás Obregón

Nové komentáře u autorových knih

„Sama jsem byla zvědavá, jak na mě zapůsobí japonské prostředí. Kniha se četla hezky. Bohužel jsem ji musela na chvíli odložit a to byla chyba. V nové kapitole totiž detektiv vzpomínal na své dětství a já byla zmatená novými jmény (zlatý náš Novák nebo Novotný) a hledala souvislosti. Nicméně jsem se začetla a šlo to. Potěšilo mě, že moje některé předtuchy byly správné. Doufám, že brzy bude k dispozici nějaká další kniha.“... celý text
— Kopretinka784

Modrá světla Jokohamy

„Chvíli na začtení, ale pak se mi autorův styl začal líbit. Případ, který inspektor Iwata řeší, mě až tak neuhranul, ale dialogy a popisy jsou neuvěřitelně barvité. Dala bych za ně plný počet, nicméně přepálené rozuzlení krimi linky mi to nedovolí. Jsem ráda, že se mi tahle unikátní knížka dostala do ruky, i když to nebylo zrovna optimistické čtení.“... celý text
— JaniMa

Modrá světla Jokohamy

„"Světla města jsou tak hezká. Jsem s tebou šťastná. Jenom řekni. Jokohama, modrá světla Jokohamy. Řekni, že rád mě máš. Jdu a jdu, houpu se ti v rukou jako loďka. Slyším, jak se blíží tvoje kroky. Vtiskni mi ještě něžný polibek. Vůně tvých oblíbených cigaret. Jokohama, modrá světla Jokohamy. Náš svět vždy bude tady." (píseň Ajumi Išido, která se prolínala celou knihou, která jinak s Jokohamou neměla shodou okolností vůbec co do činění...) Japonsko je další moje oblíbená země, odkud nepohrdnu pěkným příběhem. A tady mne to zajímalo dvojnásob: španělský autor a japonská současnost, natož v krimi románu, navíc jako jediné autorovo dílo u nás (zmíněno je pokračování plánované na rok 2018?). Japonské reálie byly dobré, i když se nějak příliš často příliš rychle přesouvali z Tokia do vzdálených míst jako Nagasaki nebo Kyoto, a to autem (!) Ale co mne štvalo hned od počátku bylo vulgární výrazivo a děsné chování mezi aktéry, ženy nevyjímaje, včetně policistů. To mi tedy nesedí, ale může to být vina překladu - dost nešťastné. A zápletka? Ty rituální vraždy by stačily, ale ještě museli nastoupit běsi inspektora, od dětství po manželství, včetně alkoholismu. A do toho sekty, policejní korupce, psychické nemoci a to vše v koktejlu mnoha vražd na motivy předkolumbovských rituálů a akčních výletů na lanovku či na Duhový most, odkud se padalo. Trochu mne obměkčilo autorovo vysvětlení na závěr, že jej zaujal skutečný děsivý případ stále nevyřešený, jímž se nechal inspirovat pro svoji detektivku. "Znak nese nějaký význam - stůj, volno, běž et cetera. Znak myslí za tebe. Rozkazuje ti. Oproti tomu symbol zastupuje myšlenku, proces nebo něco hmatatelného. Podstatné je ale to slovo zastupuje. Symbol odkazuje k něčemu dalšímu, něčemu odlišnému od toho, co máš před sebou, zatímco znak je výhradně sám sebou. Křesťanský kříž, to není jen ukřižovaný chlápek, zastupuje oběť, víru, naději a tohle všechno. Celé náboženství. Znak myslí za tebe, symbol tě naopak vyzývá, abys myslel sám. Abstraktní versus konkrétní, dalo by se to nejspíš shrnout." "Realita je od toho, abys ji přežil, fantazie od toho, abys ji prožil" /na místě zločinu/ "... ve svých vnitřnostech ležela nedopletená šála..."“... celý text
— soukroma

Modrá světla Jokohamy

„Tak mezi mnou a tímto dílem bohužel k přátelství a vzájemnému porozumění nedošlo. Obregón není Mitchell a Obregonovo Japonsko mě prostě příliš nepřesvědčilo. To je má první výtka. Druhá se týká příběhu samotného. Ta zápletka, vlastně všechny ty zápletky jsou ... no, prostě zbytečně přehnané. Autor měl evidentně strach aby se mu čtenář nezačal nudit a tak kupil a hromadil. Chybělo snad už jen velké mezinárodní spiknutí a liliputi z Kremlu. Ke své potřebě si dovolím upravit a pozměnit jedno rčení - příliš mnoho zajíců, myslivcova smrt. Nevěděl, za kterým se hnát dřív a uštval se...“... celý text
— Tydvik

Modrá světla Jokohamy

„Napínavá a čtivá.“
— vjirousek

Přejít na knížky autora