Lori Gottlieb

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1966

Populární knihy

Měla by sis s někým promluvit
Měla by sis s někým promluvit
Jak najít manžela
Jak najít manžela

Nové komentáře u autorových knih

Možno by si sa mala s niekým porozprávať Možno by si sa mala s niekým porozprávať

„Z úvodu ma kniha veľmi vtiahla do deja, ale postupne trochu môj záujem klesal. Preto 4* Ale naozaj zaujímavá téma a prostredie. “Máte dve uši a jedny ústa a tento pomer nie je náhodný. ““... celý text
— Dani25

Měla by sis s někým promluvit Měla by sis s někým promluvit

„Po pravdě řečeno jsem si při četbě této knihy říkala, jestli by nestálo za to začít chodit na psychoterapii. :-) Lori to podává velmi inspirativně jako cestu za objevením pravdivějšího a vyrovnanějšího já. Obávám se však, že by mě nejspíš čekalo zklamání, protože jakožto klientka bych se nedozvěděla právě ty zajímavé "zákulisní" a nevyslovené věci, o kterých Lori ve své knize píše. Jak vnímá terapeut to, co klient říká a dělá, a co z toho vyvozuje. Jak usadit to, co klienta zahlcuje a vidí z toho jen zlomek, do celkového kontextu lidské psychiky a přirozených (i když třeba nežádoucích) reakcí na různé podněty. Jinými slovy: souvislosti. Myslím, že každý čtenář si v knize najde spoustu myšlenek, které ho osloví. Pro mě to byly třeba tyto: "... lidi nesnášejí, když jim někdo říká, co mají dělat. Ano, možná žádají, aby jim to někdo řekl - opakovaně, vytrvale - ale když jim vyhovíte, jejich prvotní úlevu vystřídá zlost. Stává se to, i když věci jdou hladce, protože lidi nakonec chtějí svoje životy řídit sami, což je důvod, proč děti celé dětství žadoní, aby se mohly rozhodovat samy. (Pak dospějí a prosí mě, abych z nich tu svobodu sejmula.)" "Přemýšlela jsem o tom, jak často svým partnerům i v obyčejných situacích něco závidíme. A jaké tabu tohle téma představuje. Měli bychom si přece navzájem přát jen dobré. Není láska právě o tomhle? Setkala jsem se s jednou dvojicí, kdy manželka získala vysněnou práci ten samý den, co jejího muže propustili. U stolu z toho bylo každý večer podivné ticho. Jak moc může mluvit o tom, jaký měla den, aby tím svého manžela neúmyslně nezranila? Jak si měl on poradit se svými pocity, aby jí to nezkazil? Co od sebe mohou lidé realisticky očekávat, když má jeden z nich to, po čem ten druhý beznadějně touží?"“... celý text
— strana1-100

Možno by si sa mala s niekým porozprávať Možno by si sa mala s niekým porozprávať

„Výborná kniha, veľa inšpiratívnych myšlienok, miestami akoby som sama sedela u Lori a Wendela na terapii.“
— Leyla

Měla by sis s někým promluvit Měla by sis s někým promluvit

„Z počátku čtení jsem byla z knihy trochu zklamaná. Vypadalo to spíš na další ubrečený román, ale jak jsem se s Lori víc a víc seznamovala, uvědomila jsem si že je mi ta žena strašně sympatická. Důležité ale je, že kniha vám, na obyčejných příbězích ze života - jedním z nich možná může být i váš příběh, ukáže LIDSKOST terapie. Odkrývá nejen to jak se cítí klienti, ale především doposud tak trochu tajné téma jak se cítí terapeuti a co si o vás vlastně myslí. Má vás váš terapeut rád? Na všechny tyto a mnoho dalších otázek zde dostanete odpověď. Stejně jako na to, jak probíhá terapie, jak to ti terapeuti dělají že dokáží říct to pravé v pravý čas? Jak to, že vám dokáže pomoci když to někdy nedokáže ani vaše rodina? Co umí terapeut tak jiného, vždyť si s lidmi "jen povídá". V závěru byla nádherná věta, kterou si zapamatuji. Váš terapeut vás nezachrání, jen vám pomůže abyste se zachránili sami.... a to hned tak někdo nedokáže.“... celý text
— Meg1

Možno by si sa mala s niekým porozprávať Možno by si sa mala s niekým porozprávať

„Myslím, že túto knihu vystihla autorka v texte sama: "Písala som o tom, ako niekedy máme kľúč k lepšiemu životu, no potrebujeme, aby nám niekto ukázal, kde sme ho, dofrasa, nechali. Písala som o tom, ako v mojom živote zohral túto rolu Wendell, a ako v životoch ostatných zohrávam niekedy túto úlohu ja." Pre mňa to bol veľmi pútavý, objavný, chvíľami až katarzný počin, pritom sa román čítal plynulo a ľahko. Páčilo sa mi, že autorka nás zaviedla aj do svojho vnútra, svojich zranení, strachov, obáv; že sa vzdala roly tej, ktorá ako psychoterapeutka všetko vie a zvláda, ale neštítila sa ukázať i svoju zraniteľnosť a chyby, čo ju v mojich očiach (spoločne s celou knihou) robilo veľmi ľudskou. Nevraviac o tom, že v diele sa objavuje viacero myšlienok/podnetov, s ktorými sa oplatí zoznámiť sa, či skôr pripomenúť si ich, trebárs: "Je nemožné človeka poriadne spoznať a neobľúbiť si ho. Mali by sme zvolať všetkých nepriateľov sveta a nechať ich vyrozprávať svoj príbeh a najdôležitejšie skúsenosti, opísať svoje úzkosti a skúšky, a všetci protivníci by sa zrazu udobrili." "Emocionálnu mínu najlepšie zneškodníme tým, že ju odhalíme." "Choďte za svojou závisťou; ukazuje vám vaše priania." "Predstavy o budúcnosti môžu rovnako mocne blokovať zmeny ako predstavy o minulosti." "To, proti čomu sa najväčšmi búrime, je často práve to, čo by sme mali najskôr preskúmať." Som veľmi vďačná za túto autobiografiu a už teraz šípim, že bude patriť k mojim top prečítaným knihám tohto roka. Jediné, čo mi trochu chýbalo, bol nejaký dôvetok (napr. v poďakovaní), ktorý by objasnil, či jej pacienti vedeli, že sa stanú zároveň aj jej postavami. Ak nie, dosť by ma to za nich mrzelo a u mňa by za to bolo o hviezdičku menej.“... celý text
— Starmoon

Přejít na knížky autora