Jiří Mikulík

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká

Populární knihy

/ všech 7 knih
Dračí hrobka
Dračí hrobka
Zázračná kněžka
Zázračná kněžka
Čaroděj ze severu
Čaroděj ze severu
Pevnost démonů
Pevnost démonů

Nové komentáře u autorových knih

Zázračná kněžka Zázračná kněžka

„Může být nějaký gamebook lepší než sága Lone Wolf (dále LW)? Donedávna bych takovou nestoudnou herezi počastoval potměšilým úsměvem skrývajícím mé nejhlubší opovržení nad zavrženíhodností autora takové nestydaté myšlenky. Avšak Jiří Mikulík a jeho epická sága o Gabrielu Knoxovi (dále GK) nahlodala základy mého neochvějného přesvědčení (chaotic good). Autor příběhů o hrdinném Gabrielu Knoxovi (viz Stargate S01E07) se svou inspirací ságou Lone Wolf nijak netají. Vše, co v knihách od Joe Devera funguje dobře, ponechal, a ještě to vylepšil. Co nefungovalo omezil, či zahodil.    Příběh: Co se týká příběhu samotného, na rozdíl od ságy Lone Wolf nejste hned centrální postavou příběhu, ale už od začátku cítíte, že byste byli schopni pozitivně ovlivnit dění v tomto zajímavém světě. Zbraňový systém: Zbraňový systém v příbězích o Gabrielu Knoxovi je lépe propracovaný a logičtější. Druh zbraně má totiž vliv na výsledek souboje. Bohužel se systém soustředí na meč, dýku a luk. Ve srovnání s tím sága Lone Wolf navozuje zajímavější a bohatší atmosféru. Proto bych otázku, který zbraňový systém je lepší, prohlásil za remízu. Zlepšování hrdiny a jeho dovedností: V systému zlepšování hrdiny a jeho dovedností má Gabriel Knox navrch. Je to dáno tím, že Jiří Mikulík odstranil přidávání nových dovedností, které bylo v sáze Lone Wolf z dlouhodobého hlediska označeno za chybu. Pokud jste hráli jen první díly ságy Lone Wolf, chyby jste si nemuseli všimnout, nicméně pokud jste hráli pátý a vyšší díl, víte, že hrdinu již nebylo kam posunout, a tak byly zařazeny nové dovednosti. Fanoušky jsou proto za zábavnější označovány první díly ságy. Tento bod vysvětluje Jiří Mikulík na svých stránkách o Gabrielu Knoxovi, a proto mu dávám zasloužený bod. Soubojový systém: Systém, dle něhož se hrají souboje, je velmi podobný jako v sáze Lone Wolf, jen je značně rozšířený, a tudíž lépe představitelný. Mě osobně na něm ale nevyhovovalo, že autor poté, co jsem si souboj naházel a představil, se k němu v textu vrátil a popsal ho (čímž příběhu ubral na kreativitě), navíc často s velmi rozdílným výsledkem. Takže, ačkoliv je soubojový systém v GK rozmanitější a lépe navozuje představu, jak souboj vlastně probíhá, kniha tuto výhodu občas v textu vyruší, což ubírá na atmosféře. Cestování, jídlo, léčení a spánek: Ve všech těchto bodech je Gabriel Knox mnohem lepší než sága Lone Wolf. Cestování ve světě GB je mnohem barvitější, příběh je plný života i historického kontextu, a to především pokud se pohybujete v krajině či na ohraničeném území. Ve městech je klasicky vše zahaleno mlhou nepopsatelnosti, nejspíše proto, že nikdo z nás v žádném středověkém městě nikdy nebyl. Jídlo je v GK prostě dokonalé. Podezřívám Jiřího Mikulíka z toho, že četl Game of Thrones a pochopil, že je to vlastně jen středověká kuchařka s politickou omáčkou, aby si bylo u oběda o čem povídat (o receptech z Westerosu byly napsány celé knihy).      Léčení je v GK důležité, protože vitalita mizí rychle. Občas se mi však stávaly paradoxní situace, kdy jsem vyhledával souboje, abych se mohl vyléčit schopností Regenerace místo odpočinkem, protože to bylo rychlejší. I tak jde o lepší systém než v sáze LW, kde se nesmyslně přidávala kondice za každou stať (ať už se vázala k okamžikům či hodinám), nehledě na to, že v některých knihách mohl LW chodit v kruhu (např. v první a druhé knize) a tak se léčit jako Wolverine. Spánek se také řeší daleko více do hloubky, především jeho kvalita. Neboť Gabriel musí vzdorovat silnému vlivu počasí, což jsme si v sáze Lone Wolf užili jen ve třetím díle. Náhlá smrt: Ačkoliv i v GK existují statě, které vás zabijí ihned, nejsou tak samoúčelné a otravné jako v LW. V GK jsou to smrti typu „někde jsem něco přehlédl, nebo na něco zapomněl“. To se v LW povedlo pouze jednou, když LW naštval šlechtice tím, že mu namlátil. Pokud jste na to později zapomněli a vstoupili do šlechticova města, nechal vás popravit. Taková smrt je prostě paráda. Ovšem u LW jde u náhlých smrtí ve většině případů o statě, které reprezentují lenost autora a otrávení příběhem. Jiří Mikulík se snaží zařazovat pouze zábavnější typ náhlé smrti, kdy musí hráč usoudit, že udělal chybu, což jej potom nesvádí k tomu začít v příběhu podvádět. Nelinearita: Příběhy Gabriela Knoxe jsou značně nelineární. Velikost jednotlivých statí je střední až dlouhá, takže jednotlivá rozhodnutí mají velký dopad na hru. Nejsou to rozhodnutí typu, jdu doleva nebo doprava. To může čtenáře zprvu překvapit a mohl by nabýt dojmu, že je kniha krátká, což není, jen je nelineární. V kombinaci s náročností hry to navozuje vysokou míru „znovuhratlenosti“. Podobných kvalit dosáhl podle mě pouze první díl LW, který měl podobné vlastnosti. Už jako dítě jsem si při hraní LW všiml, že když jdu podle mapy přímo do hlavního města, tak jsem tam rychle. Ale když jdu schválně špatným směrem, trvá mi to mnohem delší dobu, nebo se tam vůbec nedostanu. Za mě se celkovým vítězem stává Gabriel Knox! Obecně, komu se líbí LW, ten si zamiluje i Gabriela Knoxe. Kdo má rád spíše Fighting Fantasy ten si pravděpodobně nepřijde úplně na své, neboť GK není puzzle book, více se soustředí na atmosféru a příběh.“... celý text
— LordLiat

Spasitel padlých bohů Spasitel padlých bohů

„Uvažoval jsem hodnocení mezi 3 - 4 hvězdami, ale nechci kazit hodnocení série, tak jsem dal 4. S tímto dílem se pomalu (ale jistě) blížíme k finále. Hodně přibývá na epičnosti, ale na druhou stranu se ze hry vytratil onen původní nádech a to je možná škoda. V tomto díle se téměř nikam neputuje. Jde o to se pouze rychle dostat k hrobce a většina hry se odehrává v něčem podobném labyrintu. To mě moc nebavilo. Hlavním výtku mám ke smutné skutečnosti, že v zakoupených ebook GB chybí ilustrace (tuším počínaje 2. dílem). Moc dobře nechápu důvod, ale doteď mi to ani tak nevadilo. V tomto díle to ale vypadá, že v papírové knížce byla i ilustrace/mapa podzemí (labyrintu). Takže sem tam nějaké vodítko, které dostanete je potom k ničemu a celý labyrint je systém pokus-omyl. To je dost otravné a celkově nefér vůči hráčům, kteří si koupili ebook. Také jsem si všiml, že sem tam chybí určitá informace k pravidlům nebo k boji. Chápu, že se to už dost nakupilo, ale byl jsem i na odkazu, kde chybějící info bylo dost zásadní.“... celý text
— cziss

Jeskyně Tisíce přání Jeskyně Tisíce přání

„Jirka opět potvrzuje svůj um a dokonce posouvá pomyslnou hranici kvality o nějakou tu příčku výš. Doslova jsem hltal každý odkaz a přestože spíše inklinuji ke kratším odkazům (méně čtení, více hraní), zde mi delší texty nijak nevadily. Putování je až neuvěřitelně dobrodružné a každá možnost, byť špatná, má svoje kouzlo a znamená intenzivní prožitek. RPG systém funguje skvěle, deník dobrodruha je přehledný. Kvituji i množství předmětů, které se v jiných gameboocích může jevit jako "plevel". Z mého pohledu se jedná o skutečně skvělou knihu s výborným příběhem, proto hodnotím pěti hvězdami.“... celý text
— Macheta

Čaroděj ze severu Čaroděj ze severu

„Tento díl je o 100 odkazů delší, hrací doba se mi ale reálně zdála spíš dvojnásobná. Opět se víceméně vracíme ke konceptu putování, ovšem delšímu a o hodně rozvětvenějšímu. Jako zpestření pravidel tu máme možnost najímat společníka, vždy jen jednoho, který trochu zlepšuje statistiky nebo přidává nějakou dovednost navíc. Tak nějak mi přijde, že pro různé profese uvažoval autor stejně jako já, takže se mi podařilo získat veskrze bonusového společníka... Konec tohoto GB je hodně otevřený, už aby byl další díl! :)“... celý text
— cziss

Věž havranů Věž havranů

„Tento GB má o něco kratší děj, než předchozí díly, řekl bych. Na druhou stranu jsem rád, že autor změnil schéma a obohatil hraní novými prvky.“
— cziss

Přejít na knížky autora