Jaromír Štětina

česká, 1943

Populární knihy

/ všech 17 knih

Nové komentáře u autorových knih

Rošangol Rošangol

Dva velmi silné příběhy. Člověku pak leccos dojde. Jak to, že to má tak málo přečtení?
evask


Studna pro Mandon Studna pro Mandon

mirka štětiny nejlepší kniha. nikdy potom se tomu už nepřiblížil - to ovšem neznamená, že by ostatní knihy byly špatné, naopak, to znamená, že tahle ještě vyniká.... celý text
LukasB.453


Rošangol Rošangol

Silné a autentické. Na knihu jsem čekala několik měsíců, než ji na druhé straně republiky Vsetínská knihovna prodávala v bazaru. Přišel mi spíš notýsek než kniha, avšak obsahem absolutně stačila. I tak málo stačí, aby se vryla pod kůži a i díky způsobu psaní, vás nechá dlouho o ni přemýšlet.... celý text
xbone



Století zázraků Století zázraků

Štětina je lepší reportér než beletrista a občas se mi zdálo, že příběh napsal spíš proto, aby mohl odbíhat k dějinám, politice nebo duchu doby. Zvlášť u delších povídek (a pří rozmezí 5 až 55 stran délky je to značný rozdíl) jako by někdy proložil výklad příběhem tak, že oba texty rozstříhal na podobně dlouhé části a seřadil střídavě. Může to být působivá forma, když se texty vzájemně zrcadlí, ale tady spíš jen leží vedle sebe. Naopak čím kratší, tím přímočařejší a působivější, podle mě i lepší, texty jsou. Čechy navíc zaujme ne tak známé prostředí asijského Ruska a Dálného východu, jehož lyrické popisy stojí za to. Úvodní a závěrečná povídka tvoří rámec celé lidské historii, většina ostatních se týká válek, společenských krizí nebo živelních katastrof, v nichž se odehrávají malá dramata na pozadí velkých. Napříč časem a prostorem jsou si typově podobné, často ukazují nepotrestané zločiny a neskrývané násilí, ale alespoň nějaký záblesk vůle k životu, k pomstě, odvahy nebo vytrvalosti, když už ne naděje. Občasný sklon k melodramatu (ať už pochází od vypravěčů nebo od Štětiny) ladí s prostými hrdiny. Nejvíc mě zasáhly méně dramatické, spíš psychologické příběhy (Bláznův dům, Lovci jelenů, Abeceda - i když ta by zrovna snesla zkrácení) a nejkratší, úderné, ne tak umělecky zdobné texty: Blonďáček Kurt a Válka jako modus vivendi. Druhý z nich je snad to nejdrastičtější, co jsem viděla v oficiálně publikované produkci, má potenciál působit noční můry a citlivějším povahám důrazně doporučuji zvážit jeho čtení - není zbabělost nenahlížet do detailů všech krutostí světa, bránit se proti nim dá někdy i lépe, když člověk nemá pohled zatemněný jediným výjevem.... celý text
InaPražáková


Studna pro Mandon Studna pro Mandon

Očekávala jsem asi něco úplně jiného. Příliš podrobné, pro mě nezáživné a místy nesrozumitelné čtení. Tím nechci nikoho odrazovat od této knížky a věřím, že své čtenáře tato kniha určitě má.... celý text
Kimeček