Ilmari Kianto
finská, 1874 - 1970
Nové komentáře u autorových knih
Červená čára
„Drsný finský život, na který se dnes ani nepamatuje. Kniha líčí běžné dny průměrné sedlácké rodiny na finském venkově na počátku 20. století, kdy se třela bída s nouzí. Kvůli nevzdělanosti, izolaci a prosté snaze přežít nezbývalo moc prostoru se nějak poučit o politice a možnostech změn, které by zlepšily kvalitu života. Kniha krásně líčí způsob, jak rychle a snadno probíhala propagace politických stran, které slibují hory doly a pak nakonec reálnou změnu nepřinesou (alespoň ne hned). Kniha je skvělá ukázka severského realismu/naturalismu.“... celý text
— BeyondHorizon
Červená čára
„Poselství knihy: volíte-li sociální demokraty, sežere vás medvěd. Velmi poučná kniha :)“
— egona
Červená čára
„Četla jsem v červenci 2009. Podle mých poznámek:
Příběh Topiho, jeho ženy a dětí z Lesní samoty. Strádají a uvěří, že chystané volby jim přinesou zlepšení ubohé situace. Ale nejsou to jen sociální poměry, které rodinu ničí (příroda je proti nim, Topiho, když přijde o tři ze svých dětí, zabije medvěd),
Místy čtivé. Místy ne. Nevyrovnané.“... celý text
— MOu598
Červená čára
„No, já jsem tedy čekal naprosto něco jiného. Čekal jsem květnatější a barvitější popis životní reality v tajze. Dočkal jsem se však jen chudoba, bída, chudoba, bída a smrt. Velká část knihy je věnována socialistickým myšlenkám a propagaci. Žádné zvyky, žádná radost ze života, nic, čím se hlavní hrdina vlastně živil? Proč bydleli tak daleko? Spousta otázek, které autor mohl rozvinout.
Konec je smutný, ale k dílu se hodí a zakončuje jej tak vhodně. Tedy, pokud autor nechtěl vyjádřit myšlenku, že když se chudí snaží vyhrabat z bídy a utrpení, budou nemilosrdně potrestáni...
55% víc ani ťuk.“... celý text
— Nahnilaruka
Červená čára
„Výborná kniha. Člověka až zamrazí z líčení nuzných životních podmínek. Zajímavý je popis, jak se šíří mezi lidem obliba "solikrátů" (?). (Měla jsem ale takový divný pocit, že i když to mysleli dobře, stejně zase šlo jen o vymývání mozků lidem...). Jenom v závěru knihy vidím malý zádrhel a to, že nějakou dobu po volbách ("paňmáma" běduje, jestli to nebyl hřích jít volit) "pantátu" zabije mědvěd. Zapůsobilo to na mě právě v tom smyslu, že žena a de facto celá rodina byla za volení soc. dem. potrestána. :////“... celý text
— pearl.a
