Hubert Klimko-Dobrzaniecki

polská, 1967

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Samota

„Kratinké zamyšlení na téma, jak by si počínal šmoula Mrzout alias "nemám rád..." v reálném světě. Tady se jmenuje Bruno a dozvíte se, že nemá rád židy a nemá rád vegany a nemá rád pejskaře atd. . A snaží se získat čtenáře skrz nějakou shodu, což je docela možné, protože kdo má rád vegany, že? Jenže dál se kniha nepouští a nějaké "nemám rád..." nepřesahuje čtení prúměrných diskuzí pod denním zpravodajstvím. Zjevná snaha přiblížit se touhle jalovou kritikou úspěšnějším autorúm, kteří zpívají podobnou písničku, je velebením marnosti. Hlavním zaklínadlem Bruna má být samota, ale někdo kdo má rád samotu se usadí v zapadlé vesničce nebo se přihlásí na výzkumnou stanici v antarktidě. Bruno ale žije ve Vídni a ustavičně leze mezi lidi (aby bylo co kritizovat, hodnotit a posuzovat) a tím se ta myšlenková prázdnota tohoto díla završuje. Nemám rád mrzouty.“... celý text
— rabor

---

Samota

„asi si túto knihu nadinterpretujem, ale pre mňa ide o dielo, ktorým sa autor snaží komunikovať s rakúskou literatúrou, ktorá už od čias Thomasa Bernharda je plná spoločenskej kritiky, ale autor do toho vniesol sebe vlastné prvky.“... celý text
— netopýr088

---

Blázen

„Povídky o krásných nebo smutných bláznech coby kronika Bielawy, se kterou se navíc postupně proplétá osobní historie autora. Některé osudy byly tragické, ale čtení je to vždycky milé, hladivé, přeci jen je v tom trocha nostalgie a takového toho hřejivého nasvícení, které mají třeba filmy Jana a Zdeňka Svěrákových. Jako takové je to příjemná oddechová četba, občas historicky zajímavá (i když pro Slezany asi méně), příběhově ne moc překvapivá. Víc mě oslovila jen povídka Touha, byť popis politického kriminálu v 80. letech ("jsem politický vězeň, nemusím pracovat, sedím s umělcem z Chebu, který kopal tunel do Německa") by asi pamětníky nepotěšil.“... celý text
— InaPražáková

---

---

Samota

„Samota je pro bohatý. Naštěstí Bruno z knihy Samota od polskýho autora, jehož jméno nedokážu vyslovit a netroufám si opsat, bohatej je. Bruno si svou samotu hýčká, pěstuje ji. Představuje si ji jako bytost a s tím je pak samota v podstatě snesitelná, vlastně možná i příjemná. Ono to ani jinak nejde, když je vám jiná varianta žití nesnesitelná. Nevyžádaný hovory s lidmi, nevyžádaný pohledy na lidi ba dokonce snad i doteky s lidmi, to všechno je zde nemístný. Lidi jsou špína, Bruno to ví a tak lidstvem hluboce pohrdá. Nezáleží na tom, jestli jste pejskař sbírající hovno po svém miláčkovi, Turek prodávající kebab, nebo pár gayů, kteří jen kráčí ruku v ruce po městě. Můžete být křesťan, muslim, žid, všechny vás Bruno nesnáší. Pro ateistu má špetku pochopení, ale i tak jste zbytečnej lidskej červ zatěžující planetu, a zejména Bruna, svou existencí. Všechny vás Bruno natře, rozmetá na maličký kousky, všem vám nastaví zrcadlo. Mě nevyjímaje. A to je taky to jediný, co se v knize pořádně děje. Jen rozhněvanej monolog stárnoucího samotáře. Takže nakonec občasný pousmání provázela nuda.“... celý text
— OdvaznyMladyMuz

---

Blázen

„Vo všetkých tých poviedkach som si našiel niečo, nad čím som mohol uvažovať, usmiať sa, alebo len tak zodvihnúť obočie...“
— netopýr088

Žánry autora

Literatura světová Novely Povídky

Štítky z knih

polská literatura

Klimko-Dobrzaniecki je 3x v oblíbených.