Geoff Dyer

britská, 1958

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Jeff v Benátkách, Smrt v Benáresu Jeff v Benátkách, Smrt v Benáresu

Tahle kniha se mi prostě nelíbila. Název zní sice lákavě, ale uvnitř se žádný zázrak nekonal. V první části knihy - Jeffova příběhu se pouze dozvíme, že je opravdu unavený, zcela znuděný... Vymetá v Benátkách jako novinář jeden večírek za druhým, kde je jeho jedinou starostí, jak by se co nejdříve dostal k nějakému rautu, pohoštění zdarma a u jednoho takového se potká s Laurou... Druhá část knihy je z Indie - Benáresu. Tam už jsem se při čtení vážně nudila. Co si tak asi nejvíc z toho pamatuji je to, jak se mu někde na špinavé ulici dostalo nedopatřením do úst kravské lejno... a on pak v bolestech a křečích na pokoji rekapituloval svůj život a své všechno... Takže prostě ne. Tahle knížka zkrátka nebyla pro mě.... celý text
Leona333


Jóga pro ty, kterým může být ukradená Jóga pro ty, kterým může být ukradená

V některých pasážích velmi vtipná kniha. Pohodové počtení
davidcyril


Zóna Zóna

Abyste knihu docenili, musíte mít za sebou dvě věci: 1) zhlédnutý film Stalker Andreje Tarkovského 2) okouzlení z Tarkovského filmů. Pak kniha báječně funguje.... celý text
bejan



Zóna Zóna

„Černobílý film, v italštině a s francouzskými titulky, v Paříži, v srpnu a mně bylo necelých třicet: případová studie osamělosti.“ Pokud se někdy pustím do psaní knihy o filmu, inspirací mi bude Dyerův grafomanský manuál k jednomu z nejpodmanivějších děl kinematografie, které nevypráví jen o skupině mužů, kteří někam jdou, ale také – mimo jiné – o tom, že v ideál lze věřit, ale ne jej prožít. Žánrově je knihu obtížné přesněji zařadit. Popis obsahu záběr po záběru je prokládán cennými poznámkami k produkční historii (např. informace o nutnosti přetočit skoro polovinu filmu kvůli vadnému materiálu pro mne byla novinkou) i autorovými osobními vzpomínkami na zážitky související se Stalkerem více, méně, nebo vůbec (bez vědomí toho, že se tento držitel mnoha literárních cen neodvážil k sexu ve třech, bych třeba klidně dokázal žít). Sice se nabízí odsoudit Zónu jako knižně vydaný blogový zápisníček jednoho cinefila, ale alespoň pro mne šlo o čtení mnohem častěji inspirující než iritující. Dyer má hodně nakoukáno a načteno (takže v jednom odstavci mimoděk zmíní třeba Heideggera a Mannova Posledního Mohykána), dokáže být opravdu vtipný, nacházet nečekané souvislosti a nahlížet slavný film z neotřelých perspektiv. Jeho potměšilý přístup k „nedotknutelné“ klasice je mi nadto bližší než vysekávání obřadných poklon, zpřítomněné v knize např. citátem Cate Blanchett („každé jednotlivé políčko toho filmu mám vypálené do sítnice“). Slovy Billyho Wildera, "Jednu věc nenávidím ještě víc, než nebýt brán vážně, a tou je být brán příliš vážně." Díky tomu, jak dobře se kniha čte, autorovi odpouštím i jeho ostentativní elitářství. Zavrhuje filmové horory (které jsou podle něj nesouměřitelné s horory reálného světa), romantické komedie (prý jediný žánr hoden sledování na televizní obrazovce), veškerou televizní zábavu (házet do jednoho pytle Clarksona a Nortona fakt není fér) a nepřímo i všechnu filmovou produkci po Tarkovském (ale zase oceňuji, že z novějších filmů zmiňuje zrovna Fish Tank Andrey Arnold). Nemyslím si, že by plný zážitek z četby byl podmíněn dobrou znalostí Stalkera. Jestli jste jej neviděli, nebo vás nudil natolik, že jste jej nedokoukali, existuje slušná pravděpodobnost, že mu díky Zóně dáte (druhou) šanci. Jde v podstatě o takovou knižní obdobu moderně sestříhaných trailerů ke klasickým filmům, přesvědčujících vás, jak cool ten letitý umělecký kus ve skutečnosti je.... celý text
Matty


Jóga pro ty, kterým může být ukradená Jóga pro ty, kterým může být ukradená

Podle mne není kniha ani trochu zajímavá natož vtipná.To asi proto,že nečtu Daily Telegraph :)
FANDOS