Franz Wurm

Přidat do oblíbených Koupit knihy

švýcarská, 1926 - 2010

Nová kniha

Mezi vlnou a zdí

Mezi vlnou a zdí - Franz Wurm

Musí velký básník prožít velké trauma, aby se rozepsal? V případě Franze Wurma tomu tak bylo. Jako dítě za války doslova ztratil svou rodnou řeč. A když ji post... detail knihy

Populární knihy

Rozevřená fuga
Rozevřená fuga
Král na střeše / König auf dem Dach
Král na střeše / König auf dem Dach
Mezi vlnou a zdí
Mezi vlnou a zdí
Břehy v zádech
Břehy v zádech

Nové komentáře u autorových knih

Rozevřená fuga Rozevřená fuga

„Ve srovnání s jinou sbírkou, kterou jsem pár dní zpět dočetl a jejíž dojmy byly, ač osobité, tak taky mdlé a průměrné, šumějící do prázdna, jakoby slova prostě jen byla dohromady... si člověk hned uvědomí, že existují levely, při čtení Franze Wurma se občas nacházím během soumraku dne, končícícho světla, končícího Slunce (stejně jako u posledního čtení Mezi vlnou a zdí) a tehdy mě baví nejvíc a říkám si jak sakra dobře uměl psát. Cítíte to pod povrchem. Když jsem četl "V MÉM PRAVÉM" (str. 43) o zdánlivě nekonečném proplétání dvou lidských těl, o jejich blízkosti, kontaktu, je to na poměry téhle sbírky jedna z nejdelších, ale pro mě nejpoutavějších básní... pak člověk proplouvá dalšími, ve kterých zase nemá ani šanci pochytit přesně, o co jde, ale i přesto cítíte to mistrovství, to hraní se slovy, jejich tvoření, jejich utínání (díky vazbám na Česko měl navíc Wurm i blízko k překladu a sám taky překládal). "VIDĚL JSEM TĚ odcházet kdyžs přicházela viděl jsem tě přicházet když ses nehýbala: Kdo z nás bude tím druhým nikým." (...) "ONO - vezmeš-li se doslova - ono ticho, jež z tebe vystupuje boso a rozhodně ucho poltí a trhá svým křikem: tomuto tichu prořízneš hlas, než tě zajme jeho záhada, spustíš pak hudbu, necháš se ní pohnout (a přece bys mohl být od slova ke slovu tak těsně u sebe, že by ses přeskočil) a padneš do zad vlastnímu mlčení, na záchranu před běsnícím sluchem."“... celý text
— JP

Mezi vlnou a zdí Mezi vlnou a zdí

„Obtížně zařaditelná, ale originální smršť veršů, vět, poezie, kterou bych asi nejpřesněji označil oblíbeným "goofy", taky jsem si občas říkal, že to má rytmus až rappový (WWW Neurobeat, halo?). Franz Wurm vám dává míchanici, která ve vás vyvolává dojem, že pravidla vlastně neexistují (a taková svoboda mě vždy, celou bytostí, hrozně nadchne). Asi bych si nedovolil ho k někomu vyloženě přirovnat (i když mi z nějakého důvodu v hlavě zní Henri Michaux). Jazykově velmi, velmi hravé a o jazyku samotném rovněž, i o překládání, aby taky ne, Wurm sám překládal a žil na spoustě míst (narozený v Praze, ale žil i v Anglii, Švýcarsku, Izraeli, nějakou dobu i zpátky v Československu) obsahem i značně společensko-kritické, určitě ne banální či jednoduché, člověk se musí na ty přechody a transformace textu soustředit a naladit, i když to obsahově mnohdy stejně nepochytí, někdy je potřeba to holt spíš víc slyšet, cítit. "...Dřív ses nesměl odvážit svobodně myslet; teď smíš, ale už se to neumí: lebka vězí ve spodním konci trychtýře a chce myslet už jen na to, co se má chtít: má právo smět, co musí... "“... celý text
— JP

Přejít na knížky autora