František Xaver Šalda

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1867 - 1937

Populární knihy

/ všech 78 knih
Domove líbezný
Domove líbezný
Milostný listář
Milostný listář
Vteřiny duše
Vteřiny duše
Duše a dílo
Duše a dílo

Nové komentáře u autorových knih

Dr. Edvard Beneš ve fotografii: Historie velkého života Dr. Edvard Beneš ve fotografii: Historie velkého života

„Významný československý a český politolog, sociolog, publicista, diplomat a také prezident Čs. republiky Dr. Edvard Beneš. V rodině mého děda (legionáře a četnického strážmistra) Dr. E. Beneš a jeho manželka paní Hana, byli velmi váženými a ctěnými lidmi. Jejich společná velká fotografie měla své čestné místo v bábinčině parádním pokoji :-) . V jejich velké rodinné knihovně nechyběla mimo jiné ani tato kniha.“... celý text
— Ayla767

Boje o zítřek Boje o zítřek

„Souhlasím s komentáři níže. Je škoda, že se těmto kritickým esejích nevěnuje ve škole více pozornosti. Přiznám se, že mě i trochu zarazilo, kolik lidí našeho nejvýznamnějšího kritika vůbec nezná. Texty jsou opravdu těžké a mnohdy jsem měla problém udržet řádkům pozornost. Určitě to není žádné odpočinkové čtení u vody. Hloubku některým Šaldových myšlenek jsem si musela poznamenat, s jinými zásadně nesouhlasím (viz postoj k ženám-spisovatelkám). Líbilo se mi, jak Šalda - jako vždy velice květnatým a zároveň odborným jazykem - dokázal rozlišit spisovatele, umělce i básníka. Také oceňuji jeho poznatky k novější době a k dílům, která se postupně stávají archaickými. Konec knihy mi dělal problém a možná jsem nepochopila pravou myšlenku kapitoly. I z tohoto důvodu si možná ještě někdy kritiku přečtu znova a uvidím.“... celý text
— ellypusik

Duše a dílo Duše a dílo

„reprezentativní soubor portrétních esejů, v nichž se FXŠ pokouší o nové pojetí literární historie = Rousseau, Mácha, Němcová, Čech, Vrchlický, Nováková, Mrštík, Sova, Březina, Svobodová, Kvapilová, Ibsen, Zola, Huysmans a Flaubert“... celý text
— los

Boje o zítřek Boje o zítřek

„škoda že se dnes ve škole věnuje tak málo pozornosti kritice umění, Šaldovy eseje vypovídají mnohé nejen o literatuře, ale i o dobovém historickém a kulturním kontextu a o tehdejším estetickém světonázoru, viz třeba Hrdinný zrak, Tvůrčí činy nebo Nová krása: její geneze a charakter“... celý text
— los

Dřevoryty staré i nové Dřevoryty staré i nové

„Myslím, že se docela nespravedlivě vůči F. X. Šaldovi vžilo, že jako autor nestojí za nic. (V oblasti kritiky se má všeobecně za to, že je to etalon, vzor a meta.) Soubor snad až příliš náhodně shrnutých povídek je skutečně svérázný, ale rozhodně nevypovídá o autorské nemohoucnosti geniálního kritika. Jeho přirovnání těchto povídek k dřevorytům je velmi trefné: "Proto jsem psal tyto povídky, v nichž jsem chtěl směstnat na nejmenší plochu co nejvíc životné dějovosti v bleskovém osvětlení. Právě tak si vede v podstatě kreslíř dřevorytu, který chce být víc než pouhý obratný technikář; dřevoryt ve vyšším smyslu je víc než technika: jest zvláštní zhuštěné a souhrnné vidění světa." A opravdu takto ty povídky Šalda napsal. To jsou pronikavé záblesky. Jsou to třeba jen naprosté jednotlivé okamžiky (Pokušení Pascalovo, Tchýní, Pán se vrátil, Dílo člověkovo), jsou to na malé ploše ale vyklenuté příběhy (Šustrprincel, Matka po duchu, Panenčin první rok), které jsou až strašidelné (Zamiloval se do domu, Postilion smrti). Ony záblesky, které se před čtenářem zjevují, mají řekl bych dvě základní charakteritiky: 1. jsou napsané velmi košatým archaickým jazykem, to je opravdu radost. (Příklad za všechny: "Byli to sekundáni jednoho českého gymnasia...zahlučeli vesele, jakmile se octli mimo dozor svého profesora: ze studentů pracně dresovaných vyloupli se rázem rozpustilí lehkomyslní hoši, kterými v pravdě byli." - Křestný dukátek, s. 31) 2. Všechny povídky spojuje strašná touha po vztazích, z nichž ani jeden není normální. Mají v sobě až něco perverzního, velmi často je to muž, který je zcela podřízen ženě ("Varbrvirčoft"), je ženou vysmíván a permanentně ponižován (Zamiloval se do domu, Psaníčko) nebo jsou to sestry, z nichž jedna je nemocná a je to tíha pro obě (Slunečné hříbě), nebo je to vztah obce k malému židovskému klukovi, který končí naprosto nechutně (Požáry). Jestli v úvodu Šalda také píše, jak tyhle příběhy slyšel, vypozoroval apod., myslím, že hodně vypovídají i o něm - jeho zoufalé hledání vztahu, jeho fyzické omezení apod., ta nekonečná osamocenost, myslím, že v povídkách to je zcela koncentrované. Takže zpět k začátku: Šalda možná není brilantní spisovatel, ale tyto povídky jsou koncentrovanými okamžiky, které dřevorytec Šalda zachytil krásným jazykem, ale jako celek nepřinášejí o životě žádnou, ano žádnou dobrou zprávu.“... celý text
— Apo73

Přejít na knížky autora