Eleanor Catton

Přidat do oblíbených Koupit knihy

novozélandská, 1985

Populární knihy

Nebeská tělesa
Nebeská tělesa
Na scéně
Na scéně

Nové komentáře u autorových knih

Nebeská tělesa Nebeská tělesa

„Skvelý román starých čias, písaný starým jazykom. 700 strán, vtiahne čitateľa doslova na Nový Zéland, medzi zlatokopov a obyvateľov vznikajúceho mestečka pri zlatonosných poliach. Osudy jednotlivých hrdinov sa prepájajú, navzájom ovplyvňujú, krútia a držia v napätí. Brilantne vymyslený a hlavne napísaný román. Ozaj presvedčivá dobová atmosféra, k čomu prispieva historický jazyk, neviem si predstaviť ako sa dá písať, používať staré frázy obdivuhodné. Svoj nemalý diel určite má aj kvalitný preklad, aj keď som ľutovala, že neviem čítať v originále. Doporučujem všetkým milovníkov kvalitného románu, ja na dôvažok milujem hrubé romány.“... celý text
— sicilia14

Nebeská tělesa Nebeská tělesa

„krásný příběh, nebo spíš klubko příběhů ze starých časů. starosvětskost se v knize ukazuje jak v dobrém - ve velmi povlovném tempu vyprávění nebo atraktivních kulisách zlaté horečky na Novém Zélandu - tak i v méně příjemných polohách - třeba na dobovém rasizmu, dvojí morálce nebo (smutné) ženské otázce. v podobně tučném rozsahu jsem nedávno četla Hodiny z olova a Osmý život (pro Brilku) a bylo vlastně úlevné ponořit se do románu, aniž by to znamenalo absolvovat hlubinnou reflexi světových dějin či současné politiky. vpravdě ideální čtení pro dny mezi Štědrým večerem a koncem roku. opět se mi připomnělo, že když je příběh nosný a dostatečně zajímavý, nemusím v knize pochopit všechno (jako třeba jak to přesně bylo se zlatem a co bylo čí, nebo souvztažnost story a nebeských těles, která na mě působila čistě dekorativně) - zkrátka knize ráda leccos odpustím. dávám 3* a 3/4, tu poslední čtvrtku má autorka za přesný technologický popis zotročení člověka / výroby prostituky. smutné je, že se to nepochybně dělá úplně stejně i v současnosti.“... celý text
— SynD

Nebeská tělesa Nebeská tělesa

„Neuvěřitelná kniha. Nádherně napsaná, děj zamotaný, ale postupně nacházíte další dílky skládanky. Rozhodně se nenechte odradit tloušťkou knihy. Dozvěděla jsem se toho mnoho i ze zlaté horečky a pašování opia na Novém Zélandu.“... celý text
— vila_z_lesa

Na scéně Na scéně

„Tato kniha hraničí s genialitou a jsem teď velmi nakoupená pro Nebeská Tělesa. Trochu se pozastavuji nad volbou nakladatele dát do anotace větu "zneužíval" do uvozovek, ale jsme v Česku, takže asi normálka. Je to experimentální smysl v nesmyslu, ale má to snesitelný počet stran a někam to vede (ne jako třeba -ehm-ehm- Neutěšenci). Pokud vám chybí divadlo (a to alternativní obvlášť), v této knize najdete přesně to, co teď postrádáte! Myslím, že pátou hvězdičku této knize nakoupilo právě toto mé pandemické strádání.“... celý text
— tweed

Nebeská tělesa Nebeská tělesa

„Knihu jsem četla před několika lety a měla jsem s ní velké problémy - postavy mi splývaly, časová linie byla všelijaká, ale rozhodně ne lineární, jazyk téměř jiráskovský, a kromě "značek" zvěrokruhu jsem byla úplně mimo: hvězdné pohyby a postavení nebeských těles mi nic neříkají, i když je to ostuda. Před několika týdny jsem ale zjistila, že na ČT art běží v neděli večer seriál téhož názvu, a já pochopila, že nastal ten správný čas, ona příznivá "hvězdná konjunkce/konstelace" pro opakování četby a snad i pro lepší pochopení a ocenění tohoto vpravdě monumentálního díla. Vypůjčila jsem si knížku z knihovny a znovu jsem se vrátila na Nový Zéland, do 70.let 19.století. Dobře jsem udělala a teď teprve jsem si knihu opravdu vychutnala, i když filmové zpracování rozhodně není přesnou kopií (asi největším šokem byl zlatovlasý chlapec Emery Staines). Jakmile jsem si udělala jasno v postavách i v jejich převlecích a přejmenováních, mohla jsem se lépe soustředit na styl vyprávění, popisy postav a jejich charakterů, jakož i místopisných krás. Na rozdíl od své první četby jsem objevila mnoho historických zajímavostí, zmíním třeba systém zlatých nalezišť a zdaňování "bonanzy", způsob a samotná existence pojištění lodní dopravy, kořeny výskytu Číňanů na N.Z., opiovou závislost. I nadále jsem zcela imunní vůči postavení nebeských těles, ale nyní už vím, že jednou za mnoho let nastává rok, v němž měsíc únor nezaznamená úplněk, a že je to velká zvláštnost a pozoruhodnost. Kdy takový byl naposledy a kdy nás čeká další? Úvodní strany jednotlivých částí knihy - s maorskými výrazy, stupni j.š. a v.d. jakož i s umístěním událostí do příslušných výsečí - mě stále utvrzují v mé nedostatečnosti, ale teď už jsem si je užívala a autorce skládám hold za její široký záběr (a to jsem nezmínila třeba lenovník!). Citát předsedy poroty Man Booker Prize na zadní straně obálky je velmi výstižný a já osobně bych tu číslovku ještě zvýšila, třikrát je pro mě málo. Při zpětném prolistování jsem si uvědomila, že kniha je sice rozdělena na dvanáct "výsečí" (znamení zvěrokruhu), ale velmi nerovnoměrně: první tři části najdete na pěti stech stranách, zbylých devět zabírá "jen" 200 stran. Tempo se zrychluje - jednotlivé části jsou stále kratší, kapitol je v nich méně a naopak jejich "předznamenání" se prodlužuje. Třešničkou téhle gradace je potom poslední, dvanáctá část, kterou tvoří jediná kapitola. Poklonu si určitě zaslouží i paní překladatelka a redakční tým nakladatelství Argo, tohle nebyla jednoduchá a rychlá práce, ale dělá nakladatelství čest a vyplatila se. Určitě bych našla místa, která mi nepřipadají dokonalá, ale není jich mnoho a hlavně jsou v tomto rozsahu celkem zanedbatelná. Sečteno podtrženo: kniha na dlouhé zimní večery, ale určitě stojí za přečtení. Abych použila slova autorky - tahle kniha je takové pounamu: "hladké, mléčně šedivé kamínky, které po rozbití vyjeví sklovitý zelený vnitřek, tvrdší než ocel. Pounamu byl zvnějšku matný a tuctový, kdežto uvnitř zářil a hrál všemi barvami." Na rozdíl od tolik vyhledávaných thrillerů nehýří napětím a krkolomnými zvraty v každé kapitole, a proto vyžaduje úplně jiné čtenáře: určitě trpělivější, do minulosti zahleděnější, povahopis oceňující. Moc jí přeju, aby takové našla, tedy spíše aby si oni našli ji. Třeba k tomu přispěje i můj obdivný komentář. "Vždy jsem se domníval, že je velký rozdíl, zda přechováváme vlastní tajemství, nebo tajemství někoho jiného; dokonce mne mrzelo, že nemáme dvě slova: jedno pro tajemství, jež patří jen nám samým, a druhé pro tajemství, jež nám nepatří a snad jsme o ně ani nestáli, avšak přece jsme se rozhodli je neprozradit. A totéž si myslím o lásce: mezi láskou, kterou dáváme - či chceme dávat -, a láskou, po níž prahneme, či dostáváme, je nebetyčný rozdíl."“... celý text
— broskev28

Přejít na knížky autora