David Foster Wallace

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1962 - 2008

Populární knihy

Toto je voda
Toto je voda
Krátké rozhovory s odpornými muži
Krátké rozhovory s odpornými muži
Zapomnění
Zapomnění

Nové komentáře u autorových knih

Zapomnění Zapomnění

„sbírka povídek, kde dfw představuje svojí směs černýho humoru, komplex(ních) postav a postmoderního experimentování. těžko kritizovat hutnost a náročnost, dlouhý věty a složitý literární narážky--- (proto se taky wallace čte). je to ponurý a dezorientující, + postav, který jsou uvězněný v nefunkčních vztazích/životech nebo nemaj všech pět pohromadě. téma: odcizení, osamělost, obtížnost mezilidskejch vztahů.“... celý text
— lavash

Krátké rozhovory s odpornými muži Krátké rozhovory s odpornými muži

„Vynikající texty. Kromě znepokojivě komických Rozhovorů se zde objevují texty více či méně spletité, ukecané a drásající. Osobně však považuji za nejzdařilejší zvláštní kousek nazvaný Oktét a primárně jeho poslední část. V ní Wallace vysvětluje, jak frustrující byl proces vedoucí k sepsání jeho původní myšlenky, který nakonec fatálně selhal. Ačkoli ne tak úplně, jelikož právě poslední část je jistým druhem meta-vyprávění v němž nám vlastně říká, jak se mu nepovedlo docílit zamýšleného výsledku a jak tedy celý Oktét selhal. Avšak právě zde si s námi hraje! Dostává se zde do takřka meta meta-úrovně psaní a tento literární experiment je opravdu lahůdka. Vlastně nám říká, jak se mu nepovedlo a už ani nepovede říct to, co co právě říká. Jistá forma paralepse, jak tento jev nazývají jazykovědci. Ani nevím, jak přesně vyjádřit, co se to v této knize děje, ale jedno je jisté: libujete-li si v experimentech v literatuře či si ujíždíte na postmoderně, Wallace je dobrá volba.“... celý text
— Dyaebl

Zapomnění Zapomnění

„Naprostý souhlas s komentářem pumla. Wallace je takový svébytný úkaz. Vyjde mu sbírka povídek o 500 stranách, kde si každou chvíli říkáte: "Co to má být? O čem to vlastně je? Je to o ničem, nebo to nechápu? Jsou ty popisy obyčejnosti projevem literárního génia nebo nabubřelého tyrana? Proč to čtu? Proč to neodložím? " Přesto čtete dál. Nakonec se cítíte unavení, nevíte přesně, co tím chtěl autor sdělit ani jak byste povídky převyprávěl, ale současně cítíte určité uspokojení. To se může stát na konci knihy, ale i v jejím průběhu. Hranici máme každý jinde. Nedočíst tuto knihu je možná jediný způsob, jak ji dočíst a dostat se dál.“... celý text
— memphisz

Zapomnění Zapomnění

„Originální zpravování ještě nemusí znamenat nějakou echtovní čtivost. Má to blízko k Perecovi a obecně k Oulipákům, se kterými to mám na betla, tak pade na pade, co se týče oblíbenosti jednotlivých autorů a knih (Perec dokáže bejt vyloženě nesnesitelnej; naopak Queneau má pár výborných románů). Ale zpátky k Zapomnění: příběhy sami o sobě jsou zajímavé, ale jsou plné takové nic neříkající nebo naopak vše říkající vaty a bordelu (dle úhlu pohledu), kterej mě veskrze dost nudil a nebavil. Ale neříkám, že to tam nemá místo, ale je to někdy dost nesnesitelná snůška nabubřelých informací. Přitom to, co chce Wallace říct a kam těma sračkama tak klopotně míří (jako závěrečná povídka, která se týká doslovně sraček), by šlo vyjádřit tak třetinovou stopáží. Ale nápaditost a určitá podvratnost tomu rozhodně nechybí. V Krátkých příbězích je to taky, ta nabubřelost, ale tam je toho nějak míň a působí to tak nějak srozumitelnějším a konzistentnějším dojmem, což je asi dáno i kratší délkou povídek. Tady je to někdy až k nesnesení utahané. Ale jinak dobré a zajímavé, no prostě Wallace a Rubato. Jinak sama o sobě ta kniha působí jak malý artefakt. Grafika a typografie je za plnej počet. Jen tak dál. Samotnou kvalitu povídek si neodvažuji hodnotit, je to tak na střídačku někde mezi odpadem a pěti hvězdama. Práce mistra, to každopádně, ale je to jen pro androidy a literární geeky. Normální smrtelník tuhle literární torturu, bez toho aniž by přeskakoval i desítky stránek, asi jen tak nedá. Já se k nim řadím.“... celý text
— puml

Krátké rozhovory s odpornými muži Krátké rozhovory s odpornými muži

„30/2021 Nic takového jsem asi v životě ještě nečetl. David Foster Wallace byl zcela zjevně fenomén. Celou dobu jsem musel myslet na to, jaký byl on sám, jaký byl jeho život, jak strašně překypoval nápady a jak hrozné musely být jeho deprese. Krátké rozhovory s odpornými muži jsou povídky, ale dohromady tvoří velmi ucelený celek, který se k některým tématům opakovaně vrací a rozebírá je z více stran - například jde o rozchody nebo znásilnění. Nesmírně silná kniha, která přesvědčivě vypovídá o civilizaci 21. století - a není to nic hezkého.“... celý text
— Hellboy

Přejít na knížky autora