Carolina Setterwall

Nové komentáře u autorových knih

„Ach joj joj... prepáčte dlhý text, nechávam sa uniesť, ale toto proste neudržím, lebo vybuchnem. Dúfam, že autorka si český podobný server nebude prekladať, lebo ide podľa všetkého o vlastný príbeh, taký denníček, s ktorým šla na verejnosť, a to by som sa jej asi silne dotkla (prepáčte, Carolina, ak to niekedy prečítate) a ublížila, ale ja musím - AKO je možné, že tá hlavná hrdinka mala do konca fúry priateľov a neprestajne podporujúcej rodiny?? Že ju neposlali s jej chovaním a myslením do horúcich pekiel, alebo jej poriadne neprehovorili do duše? Alebo... vlastne asi prehovorili, ale ona ich odstrihla, tých čo mlčali alebo nesúhlasili, tak s nimi prestala komunikovať - ale prečo sa vrátili??? Strata milovaného človeka je strašná, o to viac, keď ho nájde tá milujúca polovička po smrti osobne a s bábätkom v náručí, to muselo byť absolútne deštrukčné, čiže prvú pätinu až štvrtinu knihy som tým nejak ospravedlňovala všetko ostatné, ale potom to už nestačilo. Donútila ho k sťahovaniu, vydupala si dieťa a následne vlastne zistí, že sa o hniezdočko starať nechce, s dieťaťom sama nevydrží ani deň (nielen mesiac, pol roka po strate, ale aj skoro dva roky, to dáme po 30-tke jaksi nedošlo, že dieťa je na furt - a že si to tak nepredstavovala, že bábo plače... to by som zjedla tak 20-tke), a to sme vo Švédsku, kde jej ho aj s plienkami a po roku a pol (!!) vezmú do škôlky bez problému! (Čo by dáma robila tri roky na materskej a bez zástupu desiatok pomáhajúcich + neprestajných návštev? Asi sme iná komunita, ale už vidím, ako kamarátky skáču radosťou, keď im s kočiarom ob deň dokvitnem na návštevu :D) Obskakuje ju rodina, priatelia, chodí k 3 terapeutkám, ktoré ju uisťujú, aká je super matka a partnerka... v čitateľovi (žene-matke troch kúskov bez babičiek a vždy pripravených chúv, bez psychológa na blízku sa postupne zbiera adrenalín) a potom to ešte príde a nasadí to korunu!! Nový partner - nabalí si ho, napíše mu sama... prečo s ním na prvom rande neskočiť do postele? a načo nejaká antikoncepcia, keď má po 35 a ide s ním po prvý raz? a potom láska obrovská, kamaráti naboku, obskakovanie zabudnuté, veď ju obskakuje ON... hneď zoznámiť deti, vytvárať bratsko-sesterské spolužitie (po pár týždňoch?? veľmi "zodpovedné"), zasnúbiť sa, súhlasiť s otehotnením novým a potom sa ho báť, až sa stane, tak sa vlastne zrútiť... a tu koniec lásky veľkej, lebo jej ON niečo vyčítal ohľadne jej dokonalej výchovy (ona ho komandovať smie, to je v pohode, adrenalín čitateľa stúpol do pary z uší... a tu príde veľké finále!) - ON ju prestane baviť, nejaký stereotyp rodinného života jej nestačí, lebo sa aj od nej (ejhľa) niečo chce... a tak to ukončí zo dňa na deň a objedná sa na potrat! "Super" riešenie - čo malé deti nezáujem, čo nenarodené dieťa ešte väčší nezáujem, čo otec dieťaťa - poradí si a rodina a priatelia sa húfne zlietnu, aby ju zachránili a poplieskali po ramienku, ako to len zvládla, chudinka a má ťažký údel (adrenalín zo mňa bafal ako v medzinárodný sviatok vynálezu parného stroja) - ukončí sa príbeh dojemnou scénkou na cintoríne, kde tento zázrak materstva posvätí aj bývalý partner z neba... a vo mne ostáva otázka - ak je toto všetko pravda a nielen vymyslený príbeh, čo ten Ivan, syn... no... hlavne, že má ružové tenisky a domček pre bábiky (vďaka za pripomenutie komentujúcim nižšie, súhlas), to mu dá gendrovo neskalený základ a že vie, čo znamená mŕtvy v dvoch rokoch, lebo o nebi sa pred ním nemá hovoriť, aby ho to nemiatlo a že na jeho výchovu dohliadajú aspoň dvaja terapeuti...“... celý text
— Hradčiatko

Doufejme v to nejlepší

„Kniha ve mně vyvolala velice rozporuplné emoce. Jednak popis ztráty milovaného partnera, velice smutné, až k pláči a potom popis vnitřního světa hlavní hrdinky. Manipulativní, sobecká a rozmazlená osoba, kterou je těžké litovat. Místo vděčnosti všem, kteří se jí snažili pomáhat jenom sebelítost a fňukání. Proč by žena v jejím věku neměla zvládnout výchovu svého dítěte a případně ještě pomoci vychovat dceru jejího přítele? A to nemluvím o jejím dalším těhotenství. Pořád dokola omílá svoje potíže a přitom se stará o jedno dítě a nemá vážnější existenční potíže, naopak pořád touží se bavit a užívat si.“... celý text
— Boženka2

Doufejme v to nejlepší

„Velmi smutný příběh o ženě a jejím synovi, kteří náhle přišli o partnera a o tátu. Příběh se dobře čte, autorka se vrací v čase, současný život prokládá vzpomínkami, když už se znovu rozhodne, že začne znovu žít, tak to s novým partnerem moc uspěchá a nakonec končí opět sama se svým synem , rodinou a přáteli. Velmi zajímavé a poutavé čtení.“... celý text
— uzivatel1190

Doufejme v to nejlepší

„Dobře napsaný příběh. Smutné však poutavé. Vnitřní monolog mě vtáhnul do děje. Reálné, uvěřitelné. Každý člověk se se ztrátou vyrovnává po svém. Líbila se mi osobnost Caroliny. V duši zůstává dívkou, i když jí přibývají roky. To je moc pěkné, když toto v člověku přetrvává a polidšťuje ho to.“... celý text
— Gregorie

Doufejme v to nejlepší

„Ano, téma knihy je náhlá ztráta blízkého člověka. Pro mě to byla ale hlavně zajímavá sonda do švédského života. Opravdu se švédské ženy na prahu středního věku chovají jako české puberťačky? Z celého příběhu čiší vyprázdněnost života, bytí, které je založena na nikdy nekončící zábavě a kterému chybí práce a životní smysl. A to bez ohledu na přelomovou událost, kterou autorku potkala. I když je autorka mé generace, žijeme očividně v jiném světě.“... celý text
— Olsovcova

Přejít na knížky autora