Bonnie MacBird
americká
Nové komentáře u autorových knih
Umění v krvi
„Nebylo to vůbec špatné a navnadilo mě to na další SH:)“
— K.larki
Umění v krvi
„Závěrečný twist sice překvapivý, ale jinak zklamání. Když knihu na obálce doporučuje takový uznávaný holmesolog jako Otto Penzler, je to ta nejlepší vizitka a čtenář má pak určitá očekávání. Ta bohužel nebyla naplněna. Základním problémem autorů drtivé většiny sherlockovských pastišů je obecně nedostatečná věrnost kánonu, a to z hlediska zápletky, zažitých vztahů mezi Holmesem a Watsonem a vypravěčského stylu. Vyloženým zlozvykem je pak ahistorismus (křečovité modernizační úpravy hodnotového žebříčku a světonázoru našich hrdinů) a čistě exhibiční zakomponování skutečných Holmesových současníků do příběhu (zde Toulouse-Lautrec). Vůbec by mi nevadilo, pokud by na výše uvedené autoři rezignovali vědomě a místo toho nabídli něco osobitého, nějaký vlastní přínos, svojský otisk, cokoliv. Ani ti reální současníci nejsou na škodu, pokud v ději mají nějaký smysl. Ale nic z toho se zpravidla neděje a dílko Bonnie MacBird není výjimkou, ačkoliv rozhodně nepatří k těm nejhorším příkladům a místy jsem se docela bavil. Pokud však v češtině vyjdou i další díly její holmesovské série, já už po nich určitě nesáhnu.“... celý text
— Onoff
Umění v krvi
„Z osmi románů s Holmesem a Watsonem, které jsem četl, mně tento připadá jako nejhorší. Nepřekvapuje mě, že všechny čtyři originální romány od A. C. Doyla jsou lepší , avšak nečekal jsem, že se mi Umění v krvi bude líbit méně než všechny tři výtvory Petra Macka. Dokonce i jeho Hitlerův posel smrti byl o něco lepší než román MacBirdové. Rozuzlení románu mně přišlo přitažené za vlasy a o život Holmese jsem se vůbec nebál, takže lepší hodnocení než tři hvězdičky dát nemohu.“... celý text
— Kakho-Oto
Umění v krvi
„Děj se odehrává na sklonku roku 1888, počátkem v Londýně. Sherlockovi Holmesovi je nyní 34 let a je závislý na kokainu. Z jeho závislosti ho dostane podivně zašifrovaný dopis z Paříže. Mademoiselle La Victoire kabaretní zpěvačka píše, že se pohřešuje její nemanželský syn. Syn, jehož otec je anglický hrabě a ona sama byla napadena a dostala varování, aby od toho dala ruce pryč. Sherlock se vydá společně se svým přítelem doktorem Watsonem do Paříže objasnit tuhle záhadu. Jenže zjišťuje, že mimo jiné byla v Marseilles uloupena vzácná socha a v továrně na hedvábí bylo zavražděno několik dětí. Stopy ke všem třem případům, vedou k jedinému člověku. Do toho všeho je ještě na scéně Holmesův vlivný bratr Mycroft. Začíná nebezpečný boj s časem, kdy lidé umírají nebo jsou mučeni. Zachrání celou situaci Sherlock Holmes?
Tohle jsem přesně potřebovala, změna žánru mi prostě sedla. Sherlock Holmes je moje srdcovka. A to se potvrdilo i tady. Byla jsem překvapená, jak se to dobře četlo. Knížka má několik částí a krátkých kapitol. Vše je doplněno citáty, které naprosto sedly. Bavilo mě, jak bylo v knížce popsáno prostředí, to co Sherlock vysvětloval. Miluji jeho dedukci, to jak mu zapadaly jednotlivé puzzle do sebe a on tak vše vyřešil. V jedné chvíli opravdu přituhovalo a rozhodně bych v té době nechtěla žít. Kdy nemáte žádná práva a oni Vás jen tak odsoudí k ranám bičem, smrtelným, doslova. Brrr. Přes to všechno, jsem se do knížky ráda vracela a těšila se, jak se případy vyvinou dál. Konec mě úplně překvapil, vraha jsem tipovala špatně. Hrozně moc jsem si knížku užila a doporučuji všem všema deseti.
“Umění v krvi má sklon nabývat nejpodivuhodnějších podob.”
“Přejel jsem prsty po revolveru v kapse a ucítil jeho uklidňující chlad. Navzdory všem svým instinktům jsme si uvědomil, že touha po dobrodružství i ve mně bezděčně sílí jako horečka.”“... celý text
— Dela90
Umění v krvi
„Ke konci padala stránka za stránkou“
— Nelíísek
