Aristotelés

Přidat do oblíbených Koupit knihy

řecká, -384 - -322

Populární knihy

/ všech 35 knih
Etika Níkomachova
Etika Níkomachova
Metafyzika
Metafyzika
O duši
O duši
Poetika
Poetika

Nové komentáře u autorových knih

Fyzika Fyzika

„Fyzika sice není mezi Aristotelovými nejčtenějšími a nejčastěji citovanými díly, ale rozhodně si zasluhuje pozornost. Je důležité si uvědomit, že Aristotelés byl filozof a své poznatky tak neověřoval ani matematickými nástroji, ani experimentem. Spoléhal především na pozorování a brilantní analýzu přírodních jevů. Největší přínos knihy proto spočívá spíše v inspirativním přístupu k řešení problémů, systematičnosti a argumentaci. Aristotelés např. kritizoval své předchůdce (Anaxagora, Démokrita, Empedokla) za nedostatečné zdůvodňování předkládaných hypotéz. Svou metodikou tak pomohl budovat základy pro standardní výzkum přírody...“... celý text
— GeorgiusClívus

Poetika Poetika

„Nebýt studií, asi bych si knihu pro čtení sama nevybrala. A koukám, že by to byla i škoda. Byla jsem mile překvapena, že ony "rady" o tom, jak psát, jsou stále aktuální.“... celý text
— Eillen

Politika Politika

„Vzhledem k nedostatku času, který jsem schopen řeckým filosofům (a jejich relativně jednoduché filosofii) věnovat, je moje pochopení této filosofie bohužel malé. Sice student, ale jiného oboru, než filosofie, s časem je to tedy spíše… bídné. Proto jak Platónovy, tak nyní Aristotelovy (a příště Ciceronovy) spisy prolétám celkem rychle a vyhledávám v nich pouze to, co je pro mne zajímavé z hlediska historie státovědy. A Aristoteles je v tomto ohledu o něco zajímavější než Platón, s jeho filosofií ideálů. Aristoteles je mnohem… praktičtější, reálnější. Konec konců, nemýlím-li se, byl to on, kdo se navrátil k sokratovskému filosofování a pokusil se, na rozdíl od Platóna, přiblížit filosofii reálnému životu, hledal úzkostlivěji propojení filosofie a politiky. Proto je mi osobně o něco bližší, proto je mi líto, že jsem Politiku měl pouze ve formátu pdf, nikoliv fyzicky a nevěnoval jsem jí proto dostatečné množství pozornosti. Ale alespoň jedna, dvě poznámky. Je zajímavé, jako moderní problém Aristoteles hned ve třetí knize řeší (pro první dvě knihy mám samostatné komentáře, čili hledejte u Politiky I a Politiky II). Materiální ohnisko ústavy. Kdo o tom nikdy neslyšel, jedná se o problém poněkud nejednoduchý, jelikož jeho terminologie je neustálená, dovolte mi poznamenat, že ctím Molkovo rozdělení. Tedy, klauzule (imperativ) věčnosti (nezměnitelnosti) je cosi jiného, než materiální ohnisko ústavy. První zakazuje změnu (odebírá ústavozákonodárci pravomoc) určitých ustanovení ústavy, to druhé je definičním znakem dané ústavy, dané obce. A to druhé Aristoteles řeší, po které změny je obec stále touž obcí? A kdy už takovou není a rozpadá se? To jsou otázky neskutečně soudobé a je úžasné vědět, jak prastaré jsou. Dost zajímavé je Aristotelovo dělení obcí. Myslím, že jeho Království, aristokracie, politea, demokracie, oligarchie a tyranida, je dělení, které se vžilo a je dnes stále používáno, rozhodně víc, než to jednoduché Platónovo, ačkoliv i to má dnes ještě místo. Aristoteles zachází ještě dál a zcela fantastickým způsobem dělí jednotlivé typy obcí na další subtypy, například čtyři druhy království a podobně. Když jsem psal poslední seminární práci na střední škole, rozhodl jsem se komparovat naši ústavu s Rousseauovou definicí demokracie. K tomu jsem považoval z nutné shrnout historický vývoj forem vlády a hned na Aristotelovi jsem si málem vylámal zuby…. Ale co, víc toho sem psát nebudu z důvodů výše napsaných. Je to zajímavá knížečka, která určitě má schopnost zaujmout. A konec konců, je to jeden z historických základů filosofie a státovědy, takže sakra, číst to má velice dobrý smysl.“... celý text
— Set123

O nebi / O vzniku a zániku O nebi / O vzniku a zániku

„Aristotelés - první vědecký systematik a velká filozofická osobnost. O nebi/O vzniku a zániku je věhlasné dílo, které však pro laického čtenáře pravděpodobně s každým desetiletím stárne tím víc. Pro filozofickou obec je to ale pořád zajímavá práce, zejména díky svojí komplexnosti. Dnes je již většina názorů zde popsaných dáááávno vyvrácena, resp. byli navržené nové modely, proto je možná pro někoho i úsměvné číst aristotelovic "průpovídky". Proto se snažím být v hodnocení objektivní a dávám 3*. Jako filozof oceňuju Aristotelův vlyv a fakt, že se právě tohle dílo stalo kánonem vědeckého a později i náboženského, i když ve značně pokroucené formě, myšlení. Až pokud nepřišli pánové Kopernik a Galilei... Z pohledu laika to ale může být hodně zastaralé a nudné čtení, když samozřejmě vůbec pochopí o čem to sakra tenhle vousatý Řek psal.“... celý text
— DarthSoren

Politika II. Politika II.

„Kniha Politika II, stejně jako svazek první, obsahuje pouze jednu z osmi knih Aristotelovy Politiky. Nepřekvapí, že se jedná o druhou z osmi knih. Co je fascinující, lidé z Oikoymenh už necítili potřebu vydat zbylých šest, které se očividně řadí k tomu zajímavějšímu z Politiky. Proč tomu tak je netuším, ale mohu konstatovat, že je to pěkně na… prd. Inu, člověk shání kde se dá, i toto někde seženu. Kniha opět obsahuje kratší úvodní slovo, řecko-český text (64 stran, tedy pouhých 32 stran textu) a kupu poznámek. Toliko k formě, teď k obsahu. Když člověk pročítá různé filosofické texty, zjistí většinou, že daný filosof nedělá nic jiného než že pomlouvá své předchůdce. Hart to dělá Austinovi, Montesquieu Hobbesovi, i Aristotelés to dělá Platónovi. Což mě těší, protože já z Platóna zase nejsem kdovíjak nadšen a jsem, rád, že nemusím sám vymýšlet co všechno je v něm špatně. Platóna rozebírá hned několik prvních kapitol knihy. Už Aristotelés si uvědomil, že komunistická jednota, kterou požaduje Platón není možná, není proveditelná, protože obec je typická mnohostí a z mnohosti (mnohých) nelze udělat jedinou osobu. Ono tedy ne že by se vzhledem k jeho tezi o přirozenosti pánů a přirozenosti otroků dalo čekat něco jiného. Líbí se mi jeho zdůraznění, že lidé se spíše starají o to, co je výlučně jejich, než o to, co je společné. A je to pravda, podívejte se na družstevní majetky minulého režimu, pokud si lidé byt koupili, starali se o něj na zcela jiné úrovni než když jim byl přidělen od družstva. Tedy respektive, starali se o něj, což se o těch družstevních říct nedalo. Celkem oceněníhodný je také odpor k incestu, mnohem větší než u Platóna. Tento odpor samozřejmě také vyplývá z uspořádání „ideální obce“ Ústavy. Obecně tedy Platónovi vyčítá hlavně ty náběhy ke komunismu a ke společnému vlastnictví úplně všeho, což je, myslím, sympatické. Samozřejmě se s Platónem na něčem i shoduje, například na nutnosti právní jistoty, tedy neměnnosti zákonů. Nutno však podotknout, Platón byl velký teoretický idealista, Aristotelés je, co do úvah o obecním zřízení, mnohem větší pragmatik, takže jeho požadavek spíše pramení z principu právní jistoty, zatímco Platónův stejný požadavek pramení spíše z neměnnosti dokonalého, z blízkosti ideje, ze snahy o dokonalé, které není možno změnit. Krom zajímavého historického exkursu je na této knize zajímavé rovněž to, že se vlastně jedná o první ústavní komparatistiku vůbec. Aristotelés si říká, hm, hm, japak oni to měli v těch fantastických obcích (Sparta, Kartágo, Kréta) a copak o tom všem říkali ti různí Platóni a podobní? Což je vlastně jedna z hlavních činnosti našeho Ústavního soudu, který si kolikrát v komparatistice také libuje. Za všechny zmiňme nález č. Pl. ÚS 18/06, o odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu, kde si zablbli s modely Nejvyšší rady soudnictví, nebo z poslední doby ten velmi diskutovaný nález č. Pl. ÚS 44/17 o zrušení části volebního zákona, ve kterém se zase profesor Filip vyřádil na volebních modelech. (Bůh dej aby se toto nikdy nedostalo k jeho očím a aby mě nenechal rupnout u zkoušky z ústavka…) Tím se snažím říct, že komparativní metoda je velice živá v současném právním uvažování a zde hledíme na její začátek. (A pokud ne na začátek, tak jednu z nejranějších forem.) Nu a uznejte, to je přece zajímavé!“... celý text
— Set123

Přejít na knížky autora