Antonín Zeman

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Antal Stašek · pseudonym

česká, 1843 - 1931

Populární knihy

/ všech 29 knih
O ševci Matoušovi a jeho přátelích
O ševci Matoušovi a jeho přátelích
Blouznivci našich hor. Díl 2
Blouznivci našich hor. Díl 2
Blouznivci našich hor I + II
Blouznivci našich hor I + II
Blouznivci našich hor
Blouznivci našich hor

Nové komentáře u autorových knih

Blouznivci našich hor Blouznivci našich hor

„Ach ta krásná čeština!“
— Nele

Blouznivci našich hor. Díl 1 Blouznivci našich hor. Díl 1

„Čekala jsem více spiritismu, samotnou podstatu a hloubku.“
— Lili2

Blouznivci našich hor I + II Blouznivci našich hor I + II

„Z tohoto dvoudílného vydání přečtena druhá polovina. Čtení je to samozřejmě náročnější, ale Staškův jazyk - byť archaičtější - je zároveň až překvapivě přímočarý a protkaný atraktivním podkrkonošským nářečím. Jedná se o starší autorovy prózy, takže na čtenáře tu ještě nevyskakují všelijaké komunistické výkřiky, což je fajn. Formát většiny povídek je celkem předvídatelný (jak se ten a ten podivín ke spiritismu dostal) a samotné duchověrectví je tu spíš okrajově, ale jako náhled do života svérázných obyvatel podkrkonoší na konci 19. století to funguje dobře (i díky fotografické příloze).“... celý text
— gimli35

Verše a povídky Verše a povídky

„(Asi tak 3,5 hvězdičky; ne že by na tom nějak záleželo, je to spíš tak od oka.) Podobně jako Povídky z hor jsou i Verše a povídky jakousi staškovskou bestofkou, tentokrát ovšem i se zastoupením poezie. Přiznám se bez mučení, že úvodní dvě dlouhatánské básně jsem spíše prolétl, ovšem ty ostatní byly docela zajímavé - zejména rázný, stručný a přitom dějově bohatý popis toho, kterak může zamýšlená oběť atentátu vyváznout prakticky bez zranění díky špatné životosprávě* (Král, švec a knejp), návod, jak na depku (Nezoufej), nebo dojemné vyznání domovu (Vy hory modravé...). Výběr z povídek je vcelku reprezentativní, ale mohl by být i lepší (viz již zmiňované Povídky z hor). U povídky Na paloučku se nenechte odradit bizarním rozjezdem; Starý forman je zajímavý především coby exkurs do světa pozemkového práva - jako by autor vzpomínal na své vzdělání a původní povolání (byl JUDr.) -, relativní čtivost je vykoupena až komicky banálním rozuzlením. Ale jo. Jestli máte rádi Podkrkonoší a starou češtinu, nesáhnete vedle. * ("Spasilo tě sádlo tvoje / marné byly vraha znoje.")“... celý text
— gimli35

Když hlad a válka zuřily Když hlad a válka zuřily

„Staškovy povídky jsou vlastně docela čtivé, pokud autor dodrží dvě podmínky: za prvé se mu vlastní příběh musí povést ukočírovat, aby dával smysl a vedl odněkud někam, a za druhé by si měl sednout na ruce pokaždé, když se chce pouštět do divokých a mnohdy nechtěně komických úvah o zářné komunistické budoucnosti. To se pak totiž může stát, že se jím vytvořený chrabrý dav nadšeně hlásí ke společnému vlastnictví jen pár okamžiků poté, co totálně zdemoloval přepychový dům (ústřední povídka Když hlad a válka zuřily). Ze sedmi povídek v této knize stojí za přečtení určitě V příboji, Taranovo zlato (ty jsou nejlepší), Poznání (jakž takž) a s přimhouřením všech očí i již zmiňovaná hlavní povídka, a to především díky překvapivě povedenému a velmi plastickému líčení dekadentních večírků ve zbohatlické vile. Jinak bych potenciální zájemce o Staškovu tvorbu odkázal spíše na výbor Povídky z hor, který je mimochodem dostupný i ve fondu pražské městské knihovny. Pokud se přenesete přes občasné nepřirozeně šroubované dialogy a nesáhnete zrovna po knize, kde autor do čtenáře tlačí své politické přesvědčení, je Antal Stašek celkem zajímavým spisovatelem. (A co se fyzického vzhledu týče, je to asi nejzapamatovatelnější obličej české literatury. :))“... celý text
— gimli35

Přejít na knížky autora