Anja Dahle Øverbye
norská, 1981
Nové komentáře u autorových knih
Psí dny
„Takto komiks hodnotí Marta (13 let), celou recenzi na jdete ve skupině Nezletilí kritici na Facebooku: "Není to dlouhé čtení, mně četba zabrala zhruba půl hodinu, ovšem některé části jsem musela číst víckrát, jelikož pro mě byly trochu náročné na porozumění. Například se mi zdálo, že příběh měl zvláštní, řekla bych nedokončené vyústění. Může to být tím, že možná bude pokračování, nebo jsem to zkrátka jen nepochopila. Kdybych měla tento komiks finálně zhodnotit, řekla bych, že patří rozhodně k těm, které by si každá dospívající dívka měla přečíst..."“... celý text
— Nezletilci
Psí dny
„Zajímavý komiks o jednom nezvyklém, trochu fádním a zároveň i poněkud přelomovém, létě v životě dospívající dívky. Děj se odehrává v roce 1992, což zjistíme čirou náhodou z obrázku, v němž na zdi visí kalendář. A takhle "náhodně" si pak z epizod skládáme ucelený obrázek, ledacos si dokonce musíme domýšlet.
Bez jakéhokoliv úvodu jsme vrženi přímo do příběhu. Hrdinkou je Anna, dívka na přelomu dětství a dospívání, která postupně zjišťuje, že někdy je poněkud "nepohodlné" zůstávat v pozici hodné holčičky, ba je dokonce žádoucí občas i pořádně "zazlobit". Ráda kreslí a velmi nelibě nese, že její nejlepší kamarádka Marielle se daleko více přátelí se starší Karianne. Objevuje nečekané emoce, jako je závist, žárlivost i zklamání, a to vše si uvědomí v momentě, kdy se dozví, že obě již navštěvují klub, kam ji pro její věk vzít nemohou.
Neuvědomuje si, že si z ní kamarádky často jenom střílí, a někdy se i baví na její účet, hlavně díky její naivitě. Navíc Karianne je naschvál podněcuje k různým zlomyslným lumpárnám. Anna o své přátelství dále bojuje, přestože vnímá, že spousta věcí již není tak jednoznačná, jak se jí jevila předtím...
V knize jsou krásné černobílé ilustrace, které asi nejlépe vystihují ráz krajiny a zachycují výrazy tváře.
Autorka zaznamenává i události plynoucí "jen tak okolo", tedy mimochodem: díky tomu zaregistrujeme smrt souseda, ale bohužel se o něm již nedozvíme nic bližšího. Mrzí mě, že kresby obličejů několika vedlejších postav nejsou více propracované - měla jsem problém rozeznat, o koho přesně jde, navíc mi v komiksu chyběly nějaké "vysvětlující" části, neškodilo by přidání vypravěče. Při čtení jsem se musela často vracet, abych si děj lépe ujasnila: ubíhá po skocích, nikoliv plynule, a před námi se tak odvíjí ve formě krátkých epizod z léta, které Anna prožila. Kniha se mi líbila, zaujala mne, jenom kresby některých postav by možná zasloužily detailnější rozlišení, což zbytečně ubírá na srozumitelnosti příběhu.“... celý text
— Snoopi
