Álvaro Vargas Llosa

Nové komentáře u autorových knih

„Podnikla jsem nájezd do knihovny a pátrala po peruánských autorech. Překvapilo mne, že vůbec něco od Álvara Vargase Llosy, syna slavného spisovatele Maria V. Llosy, bylo přeloženo do češtiny. Už jsem od něj četla Manual del perfecto idiota latinoamericano. Bylo vidět, jak mu styl padl, on sám se hodně angažuje v politice a nemilosrdně tepe do levičáckých prezidentů a diktátorů. Naopak historická monografie o dceři dobyvatele Peru nebyla šálkem jeho čaje. Navíc šlo spíše o historii dobývání se zřetelnou snahou převyprávět ji čtivěji. Mezi fakta jsou tak vsunuty smyšlené dialogy nebo pocity postav, ačkoli to tak třeba vůbec nemuselo být. O Francisčině životě toho v knize prakticky moc nenajdete, takže mi kniha přišla trochu zbytečná. Byla bych ráda, kdyby byly přeloženy i další knihy tohoto autora, ale bohužel v našich podmínkách by je nikdo nečetl – de facto všechny se týkají úzce latinskoamerických reálií.“... celý text
— zuzi.kovar

Pizarrova míšenka

„Syn slavného otce si pro svoji knihu, která by se dala označit za populárně historickou, vybral jedno z bouřlivých období v dějinách Peru, přičemž spojujícím prvkem byla dcera conquistadora z nejslavnějších Franciska Pizarra, kterou měl s inckou princeznou Inés Huaylas, sestrou a zároveň manželkou inky Atahualpy, kterého nechal popravit. Byla to doba plná válek mezi španělskými dobyvateli a domorodými obyvateli, které vedl inka Manco, ale také války mezi Španěli o nadvládu nad dobytým územím. Jednou byli u moci pizarristé, pak zase almagristé pod vedením Diega de Almagra mladšího, aby vzápětí zase vše dobyli pizarristé, přičemž Francisko se vítězství nedožil, neboť byl zavražděn. A nakonec zase o moc přišli, protože španělská Koruna vyslala schopné bojovníky, aby zjednali pořádek. Takhle to vypadá poněkud komplikovaně, ale autor je dobrým vypravěčem, takže se čtenář snadno orientuje, a navíc nejde o vyloženě historickou studii ve smyslu vědeckého pojednání. Ve víru všech těch válek vyrůstala malá Franciska, nejvznešenější mezi míšenci té doby, spojující dvě kultury. Když dospěla, věnovala veškerý svůj čas převážně shromáždění obrovského majetku po svém otci a strýcích, z nichž jeden, Hernando, vězněný 18 let ve Španělsku na hradě La Mota, se stal jejím manželem. Vskutku velmi cílevědomá žena, která udělala pro povznesení památky rodiny Pizarrů a předání veškeré slávy a majetku dalším generacím téměř heroické dílo.“... celý text
— Skip

Přejít na knížky autora