JaneBonny profil

Kdo jsem

Tento profil býval řádně idiosynkrysácký a koumácky potrhlý. S příchodem svých druhých kulatin jsem se však rozhodla pokračovat nadále ve striktně strohých, nepleonasmických a nealiteračních liniích, jak se sluší a patří na každou kloudnou kmetici. Hledíš-li, poutníče, po oživení vzpomínek na zašlou slávu zlatého dětského věku, možno kliknouti semhle: https://1url.cz/@TheChildishJaneBonny

A závěrem můj prozatím nejnadějnější básnický sesmolenec (nadějný jak vyzněním, tak svou mistrností):

Dětská (O nadanosti)

Preludium: „Mami, pokud já jsem zázračná, tak zázraky nejsou.“

Do nebe včera letěla
Barvu peří volavčího mělo
Posvátná bázeň vstoupila jí v tělo –
zřela do tváře Anděla.

Ten temností zadul hlasem
Temností zvící jemnoty
Záře jíž – bledé klenoty
Bytí, jež pohrdá časem.

„Svou pohrdu rád ti dobrozdám
však jinou než národa hanobného
Jenž klope v vrátnici hříchu svého
A pýchu svou vzkřičí ke hvězdám.“

„My ovšem, Důvěrníci Páně
Jen k Bohu obracíme líc
Rub nechceme svůj spatřit víc
sinalost zesivělé Skráně
rzivost v rozpukané Ráně.“

„Tak i ty, Dcero Evina,
Jen vinu vlastní tup a haň
Bez bázně pak pohleď Naň –
On zví, že ty jsi nevinna.“


Mělo barvu Volavčího peří
To nebe, doň jsem letěla
Nyň duše moje doběla –

Na zázraky již věří.

•••

P. S. Holoubek si vrká, štěňátko si štěká, jaké má to štěstí, kdo potkal zlovlka!