Janadvorackova
komentáře u knih
Z turecké armády do britského zajetí
Karel Jaroš
Převyprávěné deníkové zápisky z první války.
Zahrnují hodně vojensko-technické reálie, místy na úkor popisu ostatního. Ale podle doslovu autor nepsal všechno v průběhu, takže o nějakých zápiscích konkrétních myšlenek v určitém okamžiku se mi mohlo jen zdát.
Šlo ale o zajímavou sondu do doby dávno minulé.
Zakázané směry
Vilma Kadlečková
Nedávno jsem četla všechno znovu, abych navázala.
Takže dobrý.
Tenhle díl mi přijde takový... jak to říct trochu poeticky... jako když ryjete záhon a potřebujete vyházet travní bordel. Tak hlínu čechráte a přehazujete, přitom vybíráte plevel, chlupy z před x lety zakopaného psa, nějaké rezaté věci, sem tam ulitu...
Tak přesně takové čechrání jsem vnímala při čtení. Jakože je tam snaha o vysvětlení a dotažení... dění na bývalé Lastuře se mi líbí, Fiona a Julie mají konkrétní hezké linky. O té hlavní ani nemluvím. Dobré je, že jsem měla od začátku ráda Pinky :), takže její části si užívám.
Jsem trochu na rozpacích, pokud jde o dění konkrétně kolem Hvězdovládců. Je v ní jako by moc úvah. A ve výsledku vzývám Temnotu, protože klidně... nečhť přijde tma. Ať dorazí klidně i oni. Udělám jim čaj a pokecáme.
No ale... pořád je to jako celek parádní.
A napadla mě ještě jedna věc: zaznamenala jsem asi zárodek existence protonace...
Tím, jak autorka využívá známá témata, náměty, popisuje v žánru x krát omleté věci tak nějak po svém, nutí mě asociovat. A to mi pak v makovici vzniká film, i když čtu knihu, tudíž mám místy pochybnost, jestli třeba už nějaké ty obrazové záznamy z argenitového vesmíru fyzicky někde neexistují.
Nebo jsem magor.
Nebo to má původ ve faktu, že mě to napadlo ve čtyři ráno, když jsem se probudila, neusnula a v čase tomto četla.
Kočičí kavárna
Charlie Jonas
Hrozná nuda.
Starší hrdinka má dobré důvody pro to jet na dovču a nechat kočku té mladší. Ale ta je úplně marná. Její přístup ke kočce mě vytáčel a příběh jsem si nedokázala užít.
Čekala jsem asi něco jiného.
John Peklo
Didier Decoin
O tom jak neobyčejné jsou i životy zcela obyčejné.
A kdo může říct, že on je ten, kdo se má líp, kdo zná recept na štěstí a cenu času?
Příběh ve mně spíš vyvolává nějaké otázky a asociace...
Vzplanutí
Jiří Březina
Roztomile zuhelnatělá paní na začátku vrtá hlavou mnoha lidem.
Ale příběh nemá jen jednu jednoduchou rovinu o možném spontánním vzplanutí. Další dějová linka sleduje podobný príběh, jehož poměrně smutné pozadí poodhalí mnohem víc, než by jeden člověk snesl.
Severka
Nina Špitálníková
Byl by to silný příběh, i kdyby si ho autorka pouze vymyslela a napsala jako zajímavost.
Fakt, že se v té zemi takhle přemýšlí a jedná, dává celku něco navíc.
Ale stejně z pohledu našince myšlení těch lidí nechápu. Můžu si myslet, že jo, ale ne. A říkat si, že bych byla menší mrcha? Nenechte se vysmát.
Nůž
Jo Nesbø
Série jako taková se mi líbí. Jen vnímám lepší a horší díly.
A i když byl tenhle obsahem dost brutální, nějak mi prostě jen odplynul, vyřešil se a bylo to.
Ďábel v těle
Raymond Radiguet
Sto let stará knížka.
Autor toho moc nezažil, zemřel zhruba ve věku svých hrdinů.
Přišlo mi to ovšem hrozně o ničem. Šestnáctiletý kluk řeší, že až bude jeho devatenáctiletá milenka starší, on teprve začne žít. A ona už pro něj nebude žádoucí.
Kdyby byla starší o dvacet let, asi bych se nesmála.
Pozadí války, odloučení, nadějí a doufání. A nebo nedoufání, že se muž z vojny vrátí, je dojemné, dobové, zajímavé, atmosférické a sakra letí.
Asi každý hloupý příběh musí mýt dojemné pozadí.
Tlustá tak akorát
Michala Jendruchová
Jednohubka o tom, jak je někdy fajn přijmout to, kým jste.
I když jste tlustá. A třeba tak akorát na to, abyste dala svým životům nějaký nový směr.
Kletba podle Justiny
Lydie Romanská
Justýnu naštvat nechcete, ale ono to stačí pouze jednou. Děvče si pak vybere tolik splátek, kolik bude potřeba. Dokud nepochopíte...
Marta spí
Romy Hausmann
Nedokázala jsem se orientovat v postavách.
Začátek v pohodě, ale pak se mi to promíchalo a začalo být jedno, kdo co komu a s kým. Bohužel.
Tisíc let samoty
Tereza Dobiášová
Nejsem si tak úplně jista, co si o knize myslet.
Příběh z počátků existence našeho státu sestavený z legend a pověstí jsem v téhle podobě asi ještě nečetla.
To je všude samý Přemysl a Václav, ale o "těch prvních" málokdo vypráví.
Staré české pověsti mi máma četla a bavilo mě to.
Styl tohoto vyprávění se mi ale moc nelíbil. Když pominu mystiku, kterou bych ubrala, vadilo mi neustálé natahování děje, kterého ale také moc nebylo, neustálým opakováním už opsaného. Nebo množství sloves popisujících jednu zamýšlenou činnost.
Uvedu příklad, ne citaci.
"Bál se, obával, děsil se toho, co se stane dál..." U toho jsem rostla. Hrozně mi to rušilo jakoukoli snahu se do vyprávění dostat.
Myšlenky vraha
Romy Hausmann
Dcerka věří, že je táta nevinen, protože ho má ráda.
Odpověď na tuhle otázku příběh hned neodhalí, což je dobře. Autorka tak měla dost času rozehrát hru osamělé mladé ženy, která hledá pravdu, možného vraha dětí, který nemluví. A skupinky blízkých, kteří se z různých důvodů snaží přijít na to, kdo a proč malé holčičky láká a zabíjí.
Tvář bez masky
Sidney Sheldon
Doktor se docela zapotil.
Když chce někdo zabít psychiatra, může to mít hromadu důvodů.
Na knize je vidět doba vzniku (pacient homosexuál a jak černá prostitutka ke štěstí přišla).
Myslím, že i když se tehdy snažili o opak, před padesáti lety byli lidé otevřenější než dnes.
Jatka
Lee Child
Poměrně akční a promyšlená záležitost.
Hlavní hrdina je sice trochu prchlivý (občas se kolem něj vrší mrtví), ale je to kniha, tak vás to neznepokojí :). Zato se to dobře čte.
Parazit
David Koepp
Ale, ale, co to tady máme :)?
Roztomilý kousek staré známé houbo-plísně cordyceps, tentokráte nové generace :).
Trochu jako počátek "One of us."
Napadne to lidi, potřebuje se to šířit a částečně "to" i uvažuje, jak nejlépe to udělat. Myšlenkové pochody nakažených byly roztomilé :). Celkově příběh dobře fungoval, i když se místy dalo jeho plynutí odhadnout.
Futurologický kongres
Stanisław Lem
Podobne divny humor jako u stoparova pruvodce. Nic pro me...
Pohřbeno v hlubinách
James Rollins (p)
Začátek ještě šel. Najde se hrobka, možný poklad. Pak potvrzený poklad. Někdo se chce napakovat. Někdo ho chce zkoumat. Někdo je zabit vlastní blbostí a někdo cizí zbraní.
Ale v průběhu mi přišlo, že zůstat ve smrtelné pasti by měli všichni. Ty rádoby akční scény nebyly ani vtipné, natož představitelné.
