cicistone
komentáře u knih
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
Vykřičníky, všude samé vykřičníky. To byla první myšlenka, která mě při čtení napadla. Bohužel pak to už šlo dál v tomto duchu. Je to škoda, z tématu by se dal vytřískat skvělý příběh, bohužel mi nesedí autorův styl... a vykřičníky.
Měli štěstí
Catherine Hokin
Tuhle knihu jsem si vybrala ke zkrácení času při dojíždění do práce, což znamená, že jsem jí věnovala jen několik minut denně. Kvůli tomu mi na začátku dělalo problém se lépe zorientovat v ději, především proto, že nejsem zvyklá, aby hlavní postavy odkazující se na rodiče chvíli používaly jejich křestní jména a chvíli otec/matka. Děj se místy trochu táhne, ale obecně se jedná o poměrně dobře napsanou knihu.
Obránce mimo hru
Leah Brunner
Rychlá oddechovka pro zpestření několika málo večerů. Jednoduchý, jasně daný příběh. Do této chvíle kniha splňuje požadavky bezvadně. Problém nastal v momentě, kdy jsem čekala, že s postavami navážu bližší pouto, najdu vlastnost nebo situaci, kterou budeme mít společnou, ale tady se to nestalo. Osobně mám ráda, když postavy k jejich jednání vede něco víc, a není to jen vyhrnuté tričko nebo barva očí (to jsou totiž bonusy). Vím, že v tomto žánru je těžké neustále vymýšlet nové zápletky a situace, jenže v této knize na mě v každé kapitole dýchal tradiční scénář bez pokusu o inovaci. Na straně xyz je potřeba přejít ze štěkání na upřené pohledy a první úsměvy, kousek před koncem zabudovat nějaký problém, typické postavy dělající problémy. A kvůli uvedenému jsem se často přistihla, že místo, aby mi hlava vypínala, jsem napružená z toho, jak se to celé (ne)vyvíjí. Styl psaní a postavy mi bohužel v tomto případě vůbec nesedly.