Hon na knížete Draculu přehled

04.03.2024

Na tuhle knihu jsem se po pravdě celkem těšil, protože první díl série (Po stopách Jacka Rozparovače) se mi poměrně dost líbil a čekal jsem něco podobného. Bohužel moje očekávání nebyla úplně naplněna. V lecčems to podobné sico bylo, ale tenhle román mě štval takovou spoustou věcí.
Už od začátku knihy bylo jasné, že se autorka snaží navodit romanticko-mysteriózní atmosféru, bohužel k tomu využívá scény a události, které postrádají jakýkoliv logický smysl a existují zřejmě jen pro ono "romantično". Co mi vadilo asi nejvíc, je absolutní nepředvídatelnost a nekonzistence v chování postav. Hlavní hrdinka se někdy chová vyspěle, jindy zcela iracionálně nebo svým chováním či vnitřním monologem naprosto popírá své předchozí činy a pocity. Velmi iritující je také neustálé zaměření na oblečení (sukně na skoro každé stránce), neustále se opakující téma viktoriánské morálky ,ženy ve společnosti a "nevhodnosti" různého chování. I tady je samotná hrdinka dosti nepředvídatelná (alespoň pro mě), když ji připadá skandální být s mužem sama v pokoji, ale např. homosexualita ji žádným způsobem neudivuje. Z dnešního pohledu fajn, ale postava pak nepůsobí příliš přirozeně a konzistentně.
Další negativum vidím v celkově velmi špatné péči o některé detaily, což mi velmi narušovalo zážitek z knihy - škola, budiž, ale jsou tam pouze studenti jediného ročníku, kteří vlastně ani nejsou studenty ? Celkově umístění akademie na středověký hrad je nejspíš velmi dobré pro atmosféru, ale je v knize plno nedotažených detailů, které celou snahu shazují.
Forma, kterou je kniha psaná na jednu stranu umožňuje výborně sledovat pocity hlavní hrdinky, na druhou stranu tyhle pocity jsou, jak už bylo řečeno, velmi repetitivní a často si protiřečí.
Také by se mi líbilo, kdyby autorka méňe používala náhody, jako hybatele dějem, v knize je spoustu situací, kdy se hlavní hrdinové dostanou k informacím, nebo ze svízelné situace pouze nějakou náhodou. Obecně to nemusí vadit, ale tady je těch náhod prostě až příliš.
Nehledě na to, že jsem dosud psal o tom, jak je kniha hrozná, tak měla i něco do sebe. Příběh má spád, dobře se čte. Oproti předchozímu dílu není tak snadné odhalit, kdo je vrahem. Romantická linka mě osobně sice mírně štvala, ale chápu, že nejsem úplně cílová skupina a v porovnáním s jinými obdobnými romány je vcelku zajímavá a většinu času se mi dařilo ji úspěšně ignorovat a užívat si detektivní/atmosférickou složku knihy. Každý si tu asi najde to své, což je rozhodně bod k dobru. Všechny podpůrné postavy jsou vesměs dobře napsané a až na jednu zcela nesmyslnou scénu se drží svých linií a charakterů. Na milost nakonec vezmu i Audrey-Rose, která má potenciál se přeměnit na velmi dobrou hlavní hrdinku, pokud ji autorka nechá někdy dospět (což by vzhledem k jejímu věku skoro mohla) a opustí linii nuceného feminismu (může být emancipovaná, aniž by se to čtenáři rvalo do chřtánu).
V porovnáním s předchozím dílem, alespoň pro mě výrazně slabší. Mám trochu pocit, že autorka má ráda Harryho Pottera, který mohl být pro určité části románu jistou inspirací. Těch rušivých elementů bylo ale bohužel prostě příliš mnoho. Chvíli jsem přemýšlel i o hodnocení 2*, ale vzhledem k tomu, čemu jsem už dal 3, by to nebylo spravedlivé. Za mě tedy trojka s odřenýma ušima a jestli půjdu do dalšího dílu si ještě sakra rozmyslím.