Vážka
Michel Bussi
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/289193/bmid_vazka-xZS-289193.jpg
4
745
745
Když se ve Francii těsně před Vánoci zřítí letadlo letící z Istanbulu, vypadá to, že všichni zahynuli. Pak ale záchranáři najdou poblíž letadla živé miminko. Jenže na palubě letadla byly dvě děti v tomto věku. A protože se tak stalo v době, kdy testy DNA jsou ještě věcí neznámou, stojí policie před těžkým rozhodnutím: je miminko Lyse-Rose z bohaté a vlivné rodiny Carvilleových, nebo Emily z obyčejné rodiny Vitralových? Nakonec je dítě prohlášeno za Emily. Carvilleovi se s tím ale nechtějí smířit a najmou si soukromého detektiva, který má dokázat, že dítě patří jim. Osmnáct lét pátrá bývalý policista ve Francii i v Turecku, ale marně. Rozhodující důkaz se mu najít nepodaří. Když už chce se vším skončit, padne jeho zrak na staré noviny, kde se o případu psalo. Vše se mu náhle spojí a on pochopí, jak to bylo. Byla nalezeným dítětem Lyse-Rose, Emily, anebo bylo všechno úplně jinak a někdo celou tu dobu se všemi postavami dramatu obratně manipuloval?... celý text
Přidat komentář
Vážku jsem si zopakovala a líbí se mi čím dál víc, takže není vyloučeno, že mne po čase zláká potřetí.
Michel Bussi má krásně čtivý rukopis - co víc dodat? Třeba malou citaci:
"Osud se chová jako kluci o přestávce, útočí na ty nejslabší."
Zajímavý námět podaný čtivě a svižně. Byť podobné rozuzlení člověk trochu očekává a není tak překvapivé, jako u Černých leknínů, rozhodně stojí za přečtení.
Allla9 to vystihla přesně, podrobněji knihu rozebírat by prozradilo celý příběh.
Čtivé, doporučuji, přečtěte si.
Pro mě to bylo čtivé, napínavé, něco se tušit dalo, něco ne, na konci se událo překvápko, takže hodnotím velmi dobře. Sice zůstává ve vzduchu viset otázka: "A co na to policie?" A teď přijde spoiler! Ale nakonec si říkám, že se příběh odehrává v několika málo dnech, takže policejní vyšetřování nutně nemusí být součástí této dějové linky.
Zápletka je velmi atraktivní a napínavá. Styl psaní mi tak úplně nesedl, některými částmi jsem se prokousávala dost obtížně, celkově mě bohužel kniha neoslovila.
Kniha byla napínavá,rozuzlení zajímavé, autor si hezky pohrál s příběhem. Představte si misky vah, kde téměř na každé stránce převažuje jiná. Některé pasáže na mě byly zdlouhavé, ale o čem by kniha byla zmíněná jen fakta.
Takže už se těším na další.
Kniha byla bezvadná, čtivá, napínavá. Rozuzlení příběhu neočekávané! Doporučuji!
Moje první knížka Michela Bussiho, zajímavé téma, místy jen maličko zdlouhavé, závěr byl ale opravdu nečekaný. Rychlost a způsob, jakým se po Grand-Ducovi dostali na konci knihy k potřebným informacím i další zúčastnění mi sice připadal trošku nereálný, ale i přes tyto drobnosti se knížka velmi dobře četla a člověk byl pořád udržovaný v napětí a zvědavý, jak to vlastně doopravdy bylo.
Další skvělá knížka tohoto spisovatele. Skoro každý z autorů detektivek má svůj čitelný rukopis, stylisticky i námětově. To není případ pana Bussiho. Co příběh, to originál. Není to prvoplánovité čtení, u jeho knih je třeba se nejen bavit , ale i přemýšlet. A přesto jsou jeho knihy opravdu napínavé od začátku do konce. A to mě zajímá a přitahuje. Výborné čtení.
Mě se knížka moc líbila. Byla to moje druhá knížka od tohoto autora a ještě mam doma půjčenou z knihovny Černé lekníny, už se na ní těším.
Ačkoliv francouzský styl psaní (stejně jako jejich životní styl) nemusím, příběh byl skutečně velmi poutavý. Bylo zábavné snažit se spolu se soukromým detektivem Grand-Ducem přijít na to, zda jediná přeživší letecké katastrofy, tříměsíční holčička, je Lyse-Rose Carvilleová, nebo Emilie Vitralová. Zvraty sice nebyly nijak nečekané, protože nás na ně autor předem připravoval (stejně tak i anotace hodně prozradila, bohužel), ale to neubralo knize na čtivosti. Konec byl samozřejmě parádní, tam kde Marcovi dlouho nedocházela souvislost, měl už ale průměrný čtenář jako já dávno jasno :)
Přesto moc doporučuji!!!
Nyní si dovolím pár úvah, POZOR SPOILER:
1.) Marc mi nebyl moc sympatický a štval mě, považuji ho téměř za cvoka, protože byl zamilovaný do své "sestry" - do dívky, která i kdyby nebyla jeho pokrevní sestra, jak sám věřil, vyrůstala a byla vychovávána téměř 18 let jako jeho sestra. No a taky kvůli tomu, jak se projevoval k Malvíně. Ona sice nebyla o nic lepší, spíš naopak, ale aspoň byla oficiální magor.
2.) Pořád jsem nechápala, že neexistuje jediná indicie, která by určila totožnost dítěte. Sama jsem si vytvářela různé teorie a musela jsem si neustále připomínat, že testy DNA byly v té době ještě v plenkách.
Ovšem nedokázala jsem pochopit proč se třeba nikdo nezaměřil na pupík děťátka - obyčejný pupeční uzel. Vzhledem k tomu, že každá z dívek byla narozena v úplně jiné zemi a s odlišnou kulturou, jsem přesvědčená, že tam rozdíl být musel, nebo jakákoliv jiná indicie.
Jistě problém byl řešen v 90.letech min.století, ale i tak jsem měla trošku potíž tomu všemu uvěřit.
Na knížku jsem narazila úplnou náhodou (knížka půjčená na slepo v naší knihovně). V komentářích se objevuje, že děj byl místy dost rozvláčněný, ale mě to nepřišlo - na sobě pozoruju, že tohle zdání často závisí na náladě s kterou se do knížky pustím.
Sama bych si ji asi nepůjčila. Přesto mě bavila, přečetla jsem ji ve velmi krátké době a možná zkusím další knížku od tohoto autora.
Naposlouchala jsem jako audio knihu. Příběh se mě opravdu líbil a konec byl překvapující. Kdyby to nebylo místy tak táhlé, určitě bych dala o hvězdičku víc. Kdo je Lily? Že by byla další možnost výběru?
Svatý sire Arthure nebo svatý Raymonde nebo svatá Agatho nebo svatý Stiegu, prostě ty, kdož bdíš nad detektivkami a jejich čtenáři. Považovala jsem to za pouhou smůlu, že už potřetí za měsíc jsem četla něco takového. Teď vím, že jsem si to zavinila asi sama. Přišlo ti, že slovo "dokonalé" bylo pro Kopřivovu Rychlopalbu málo? Nebo jsem byla nepokorná a brala dobré detektivky jako samozřejmost? Pokud je to tak, kaji se a polepším se. Jen mě už prosím tak přísně netrestej.
Bude to delší, ale autor slovy také nešetřil.
Děj a kompozice: dvě hlavní časové linie mají odlišné vypravěče: současnost (1998) je v rukou vševědoucího vypravěče, který vypráví podrobně příběh týkající se hlavně Marca a Lylie, popisuje jednání postav, uvádí jejich rozhovory i myšlenky. V tzv. DENÍKU soukromého detektiva, který nesplňuje jediný znak deníku, vypráví detektiv zpětně, co se dělo předchozích 18 let, včetně rozhovorů, u kterých nebyl, i myšlenek jiných postav (?). Obě části jsou stylisticky naprosto totožné, včetně např. zápisu odstavců: pod krátkými odstavci je jeden jednořádkový, který obsahuje shrnutí typu: "Divná věc, tyhle city." nebo "Naprosto šílená hypotéza."
Některé nesmyslné dějové momenty mě pobavily i naštvaly zároveň, protože v ději měly být důležité. Např. detektiv na hoře najde něco, co vypadá jako hrob s kameny, ale je tma, padá déšť se sněhem, takže to jen povrchně prohlédne a pak: "Poslepu jsem vrátil kameny na místo." Vrátí se za rok - a co nevidí: "Někdo je přemístil." Pokud se čtenář zarazí, dostane se mu vysvětlení: "Nechci se chlubit, ale mám téměř dokonalou vizuální paměť." Na té samé hoře (v pohoří Jura) vyhrabe jedna postava ke konci prosince pod sněhem holýma rukama díru do země. Jedna věc mě, mámu, vyděsila: nezanedbatelnou roli hraje zlatý náramek z oček (!), který má na ruce malé mimino. (Mámy, vážně: která z vás by dopustila něco tak nebezpečného?)
Postavy: ploché, charakterizované stále stejně. Za všechny např. Malvina: ta šílená mrcha, ta bláznivá káča, ta bláznivá ženská, potvora, která běhá po světě s Mauserem L110 – dozvíte na střídačku pokaždé, když se objeví. Vedlejší postavy slouží jedinému účelu, autorově záměru něco jejich prostřednictvím naznačit. Mohla mě varovat postava servírky hned na začátku: pozorovala chlapce a dívku, kteří seděli u stolečku, "hleděli si do modrých očí a drželi se za ruce." Když došlo i k objetí kolem ramen, měla servírka jasno: je to bratr se sestrou! (To mi připomíná: musím zavolat bráchovi a vyčíst mu, že jsme svůj sourozenecký vztah nenaplnili zcela.)
Jazyk a styl: uvedu tři příklady nacházející se téměř za sebou: "Dopustil se dvou chyb. Dvou velkých chyb." "Viděl jsem, jak se propadá do šílenství, zuřivého šílenství." "Nejhorší je, že to nebylo k ničemu, vůbec k ničemu." Jakmile jsem tohle zaregistrovala, už jsem viděla opakovaná slova všude. Prostě všude.
Řečnická otázka má probudit čtenářovu pozornost, ale nesmí být na každé stránce několikrát: "Kolikrát už svůj tanec předváděl? Kolik dívek skončilo v jeho spárech? Všechny?"
Stejně tak zvolací věty, oblíbený prostředek bulváru; vykřičníky tečkám na konci vět v počtu směle konkurují. "Batoh byl prázdný!" "Pitomec!" "Hergot! Snad mi nechcete kázat nějaké...hlouposti!"
A když už zmiňuji bulvár (tady se účastnila i překladatelka): "odhalené vnady" a "bujné poprsí", opravdu? Výběr slov a jejich použití ve větách mi zarazily hřeby do mozku: "Ňadra mi ochable visela." "Malvinina hadí ruka vší silou prudce sevřela Marcovy pohlavní orgány." A o tom, že si detektiv chtěl "vpálit kulku do hlavy", mluví on i ostatní postavy jedině těmito slovy, a to několikrát.
To byl pouhý výběr toho, proč považuji tuto knížku za nejhorší detektivku mých posledních několika čtenářských let. Já jsem přitom dost laskavá čtenářka...
Vlastně poměrně dobré, ale taky neskutečně ucourané. Místo, aby mě děj napínal, začalo mě časem rozčilovat jak se rozuzlení věčně odkládalo. Celou tu dobu jsem čekala „kdo z koho“ a vůbec mě nenapadla nějaká třetí varianta. To se autorovi povedlo, i když nebylo to už překombinované? Jiné mi zas přišlo trochu přestřelené, jako třeba to, že detektiv byl placen po dobu dlouhých osmnácti let nebo celková Malvinina postava.
Skvělý příběh,o tom ani potom,ale nikdy jsem knihu nečetla tak dlouho. To bylo zvláštní,jak zdlouhavě a často nezáživně byly jednotlivé osudy rozplétány. Takže jenom 4*. Přesto však je to kniha,na kterou se zapomenout nedá!
Štítky knihy
děti detektivní a krimi romány Francie napětí intriky 80. léta 20. století manipulace (psychologie) 90. léta 20. století letecké katastrofy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Černé lekníny |
| 2016 | Vážka |
| 2016 |  Maminka neříká pravdu |
| 2018 | Nepouštěj se mé ruky |
| 2018 | Nikdy nezapomenu |
Táto kniha je riadna kravina, vlastne je to znôška kravín. Všetko, čo sa dá knihe vytknúť je napísané v komentári od používateľky "kap66" a ja jej zaň ďakujem a vravím bravo, pretože by som napísal to isté.
Kam sa tento škvár hrabe na Arthura (praotca detektívok), Evana (autora 87 revíru), Roberta (s jeho starobylou Čínou), Agathu (malé šedé bunky alebo prípady starej dievky), Jamesa (skutočný noir štýl), Raymonda (klasická drsná škola) a na mnohých iných. Nikam, alebo vlastne tam, kde to páchne, však? - moji drahí a úžasní autori skutočných krimi príbehov.