Vážka
Michel Bussi
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/289193/bmid_vazka-xZS-289193.jpg
4
745
745
Když se ve Francii těsně před Vánoci zřítí letadlo letící z Istanbulu, vypadá to, že všichni zahynuli. Pak ale záchranáři najdou poblíž letadla živé miminko. Jenže na palubě letadla byly dvě děti v tomto věku. A protože se tak stalo v době, kdy testy DNA jsou ještě věcí neznámou, stojí policie před těžkým rozhodnutím: je miminko Lyse-Rose z bohaté a vlivné rodiny Carvilleových, nebo Emily z obyčejné rodiny Vitralových? Nakonec je dítě prohlášeno za Emily. Carvilleovi se s tím ale nechtějí smířit a najmou si soukromého detektiva, který má dokázat, že dítě patří jim. Osmnáct lét pátrá bývalý policista ve Francii i v Turecku, ale marně. Rozhodující důkaz se mu najít nepodaří. Když už chce se vším skončit, padne jeho zrak na staré noviny, kde se o případu psalo. Vše se mu náhle spojí a on pochopí, jak to bylo. Byla nalezeným dítětem Lyse-Rose, Emily, anebo bylo všechno úplně jinak a někdo celou tu dobu se všemi postavami dramatu obratně manipuloval?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Líbilo se mi to moc. Dočetla jsem kapitolu a chtěla číst dál. Byla jsem hladová po konci, po té tajné informaci. Za mě velmi dobrá detektivka. Určitě si od autora přečtu další.
Co ale musím vytknout.
1. Vztah těch dvou je prostě úchylný. Vyrůstali spolu 18 let a chovají k sobě i přesto tyhle city. Takže Marc mě dost štval.
2. Autor se o ženách neustále vyjadřuje k jejich vzhledu. Ano, v knížce je fajn, když se nastíní, jak postava vypadá, ale aby za celou knihu tak 20x opakoval, jak má babi Nicole dobrý kozy, to mi přišlo trochu přes čáru. Nebo jak je Malvína odporná s tváří babice. A ve finále by stejně mohla být hezká, kdyby se jinak oblékla - dle Marca.
Proč takhle nepopisuje chlapy?...
3. Grand ducuv deník je ok do té doby, než na konci každé kapitoly začne psat "ale o tom vám povím později" apod...
4. Děj je těžko uvěřitelný, ale proč ne. Jen ten závěr z porodnice? Proč?! Trochu červené knihovny? Děkuji, nechci...
5. Nějak nevím, kdo je větší svině v téhle knize, ale každá postava mi ve finále přišla dost záporná - hlavně detektiv. To asi není výtka, spíš poznatek :))
Vážka se mi dostala na kobylku. Právem si získala TOP v mém žebříčku knih. Netradiční detektivka, která mě od prvních okamžiků držela, nutila přemýšlet a skládat získané indicie a když už jsem říkala: "Mám to!", zjistila jsem, že vůbec ne a začínala zase od začátku. Jen v jedné věci jsem se nemýlila, aspoň to :) ... Určitě doporučuji.
Michel Bussi píše úplně jinak, než jiní, které znám. Ale francouzské detektivky a thrillery mám ráda. Vážka se mi vážně moc líbila a dobře se četla. A myslím, že zkusím ještě nějakou další knihu od tohoto pana spisovatele.
Přesto, že skutečná totožnost miminka se dala tušit od začátku, vývoj událostí byl nepředvídatelný. V prvních kapitolách se mi zdálo, že mě autor hodil do světa plného psychopatů a udržuje mě v něm jen neotřelým stylem psaní. Ten je sice dost popisný, ale zahrnuje bezpočet zajímavostí a dokáže navodit napětí, takže to není jen nezáživné mrhání slovy. S výstředními postavami jsem se díky tomu smířila celkem rychle. Byly tu i chvíle, kdy se děj až příliš vlekl, ale strhující konec to vyrovnal, a tak si zase jednou dovolím dát 5* a doufám, že mě další Bussiho knihy nezklamou.
Těžko říct, co vše by jste ve dvaceti dokázali, kdyby šlo o Váš život, o Vaši budoucnost.... :0)))
Pro mě úžasné. Skvěle napsané, skvělý styl, skvělé hledání pravdy kdo je kdo a skvělý závěr, který je typický autorův - nic není, jak se zdá.... Doporučuji.
Audiokniha. Čekal jsem detektivku, no i když soukromý detektiv zabere půl knihy, vůbec to není detektivka. Je to příběh který čtenáře chytí a nepustí a na konci je wau
rozuzlení příběhu. Bavilo mě to.
I když je to detektivní příběh a jsou v něm vraždy, přesto je to hodně emotivní a napínavé.
A jak píše ANDY 28, to bylo fakticky přehnané. Poslouchala jsem audioknihu.
dost mě rozčilovalo, že 20-letý kluk je tak geniální, že to vše vyřeší sám, ale konečný dojem z knížky 95%
Černé lekníny se mi líbily víc. Tušila jsem, o co půjde, ale přesto jsem čekala ještě něco dalšího, něco, co jsem neodhalila, a doufala jsem, že mi spadne čelist překvapením jako o Leknínů. Tohle mi na Bussiho přišlo trochu moc průhledné a přímočaré.
Kniha se nečte lehce. Musela jsem si zvyknout na autorův styl vyprávění, ale když to do sebe konečně začne zapadat, je to mazec. Zajímavý, neotřelý příběh o hledání sebe sama, o odkrývání minulosti, o chybách, omylech, bolesti i o naději. Příběh, který přináší spoustu otázek a jen málo odpovědí.
Které dítě přežilo havárii letadla - Lyle Rose nebo Emílie? Komu miminko, zázračně nalezené na úpatí hory, vlastně patří?
Příběh o tom, co všechno můžeme ztratit, i o tom, co můžeme získat. Všechny odpovědi máme v sobě - jen je musíme umět hledat. Někdy to trvá jen chvíli a někdy celá léta, než najdeme uspokojivé odpovědi na otázku: Proč? A někdy je nenajdeme nikdy. Některé otázky mají prostě zůstat nezodpovězeny...
Těšila jsem se po dokonalých Černých leknínech na tuto knihu moc. Námět se mi moc líbil, ale občas jsem se v ději ztrácela. Něco mi tam scházelo, asi větší přehlednost a motivy postav, hodně času a myslím, ze zbytečně moc se rozebírala postava detektiva a chybělo mi víc emocí a propojení Emilie, Marca a jejich rodin.
Taaak. A přesně proto, že někdo píše "nuuudaaa" a jiný "juuuwaaa", je za mě nejlepší si ji přečíst a udělat si vlastní názor :). Za mě juwaaa, mi se líbila. Jako měla slabší místečka, ale malé. Nápad super, líbila se mi a hotovooo :).
Nápad dobrý, ale zpracování nudné, zdlouhavé. Drželo mě to do půlky, pak už ze setrvačnosti.
Někdo napíše že kniha byla jen dobrá,ale mě připadala vynikající.Opět jsem se nechal nachytat dějovou zápletkou a sedl autorovi na lep.A opět bylo všechno jinak.
Dvě rodiny a jedno dítě. Obě jsou přesvědčeny, že je jejich....Knihu jsem si vybrala podle anotace, která mě dostatečně nalákala svojí originalitou.
Ale pro mě bohužel zůstalo jen u toho nápadu. Kniha mě moc nechytla, moc dobře se mi nečetla, děj mi připadal zdlouhavý, chvílemi jsem se nudila a chvílemi docela ztrácela. Četla jsem to proto spíš už ze setrvačnosti, abych se dopracovala k pointě.
Překvapivý závěr to sice mírně vylepšil, ale přesto - pokud u knihy sleduju, kolik stránek mi ještě zbývá do konce, což se mi u této stalo, pak ji asi nějak hodně kladně ani hodnotit nemůžu.
Pohodové čtení se zajímavým příběhem. Kniha se mi dobře četla. Do kategorie thriller bych ji nezařadila.
Štítky knihy
děti detektivní a krimi romány Francie napětí intriky 80. léta 20. století manipulace (psychologie) 90. léta 20. století letecké katastrofy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Černé lekníny |
| 2016 | Vážka |
| 2016 |  Maminka neříká pravdu |
| 2018 | Nepouštěj se mé ruky |
| 2018 | Nikdy nezapomenu |
Skvěle napsané, vůbec jsem se nemohla odtrhnout. Příběh je pravda od podstaty přitažený za vlasy, jednu věc jsem považovala od počátku za zhola nemožnou - ale pravda je, že jsem se nakonec dozvěděla, že to skutečně nebylo, jak se zdá :-) Ano, děj je opravdu plný naprostých psychopatů. Nicméně autor dobře pracuje s napětím tím, jak ve vhodný okamžik přeskakuje mezi dějovými linkami. Pro zamyšlení je příběh také dobrý - celou dobu jsem si říkala, co je pro holčičku lepší? Žít jako Émilie nebo jako Lyse-Rose?
A ano, ten konec je fakt kýč :-) Ale na jednu hvězdičku dolů to opravdu není...