Čekání na Godota zajímavosti
Samuel Beckett
Dva přátelé tuláci Estragon a Vladimír se sejdou na mýtině, kde čekají na Godota, který jim má něco důležitého sdělit. Nevědí ale dokonce, jestli opravdu mají čekat zde, v jakou hodinu, prostě nic. Jak tak čekají, krátí si dlouhou chvíli povídáním o hloupostech, přením se o to, zdali ještě půjdou dále spolu, i nahlížením do bot a klobouků, aby v nich nezjistili nic. V jejich stereotypním chování, za nímž můžeme vidět klidně mnohé další dny, již pobíhaly stejně, je vyruší příchod bohatého Pozza a jeho otroka Luckyho... Hra Čekání na Godota má být přelomovým dílem absurdního dramatu a ve své podstatě je. Základem jsou nesmyslné dialogy, které však na sebe v jisté analogii opravdu navazují. Rozhovory Estragona a Vladimíra připomínají dětské hry se slovíčky, slovní fotbaly, soutěže o lepší urážku atd. Největším přínosem však jsou scénické poznámky ve smyslu oživení představení bezúčelným, přesto vizuálně zajímavým chováním (kontrola bot, klobouků) a minimalistickým pojetím scény (opuštěná cesta a strom, pod nímž pro ukrácení chvíle a možná i utrpení přemýšlí, jak by se oběsili).... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2005 , Větrné mlýnyOriginální název:
En attendant Godot , 1953
více info...
Zajímavosti (3)
Uvedení hry se dočkalo skandální reakce. V prvních týdnech po premiéře se hrálo pro poloprázdné hlediště, diváci představení předčasně opouštěli či často během představení rušili nesouhlasným hlukem, Godod zažíval boj mezi příznivci a odpůrci. Při jedné z repríz došlo k potyčce mezi oběma tábory a během druhého dějství musela opona dolů. To paradoxně pomohlo hře k úspěchu - lidé se začali na reprízy hrnout v touze zažít skandál, a tak se hrála ještě řadu měsíců. (meluzena)
Premiéra hry se konala 3.1.1953 v divadle Théâtre de Babylone v režii Rogera Blina, který zároveň ztvárnil postavu Pozza. (meluzena)
Beckett pro tuto hru nemohl najít divadlo, které by ji uvedlo, ani nakladatele, který by ji vydal. Ovšem jeho životní družka a pozdější manželka Suzanne nabízela hru tak vytrvale, až po 35 odmítnutích narazila na tehdy 40-letého herce a režiséra Rogera Blina, kterého hra zaujala. Tehdy už mu ale nepatřilo žádné divadlo, a tak musel hledat divadlo, které by se odvážilo uvést hru bez předem zaručeného komerčního úspěchu. Blinovu nabídku nakonec přijal Jean-Marie Serreau, sám režisér, který hru uvedl ve svém divadle Théâtre de Babylone v režii Rogera Blina, který zároveň ztvárnil postavu Pozza. (meluzena)
Ocenění knihy (0)
Zatím zde není žádné ocenění.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2005 | Čekání na Godota |
1995 | Murphy |
1996 | Molloy |
1994 | Konec hry |
1998 | Nepojmenovatelný |
Kniha Čekání na Godota je v
Právě čtených | 6x |
Přečtených | 2 129x |
Čtenářské výzvě | 104x |
Doporučených | 76x |
Knihotéce | 190x |
Chystám se číst | 536x |
Chci si koupit | 111x |
dalších seznamech | 18x |