Život ve stínu velikána

recenze

Delší dobu jsem se zvědavostí pokukovala po beletrizovaných životopisech velikánů, které již několik let vydává nakladatelství Metafora. Nevím, proč jsem udělala takovou chybu a po některém z nich nesáhla již dříve. Hlavním důvodem bylo asi to, že na životopisy moc nejsem a myslela jsem si, že mě čtení o životě někoho jiného moc neosloví. Nebo jsem prostě jen čekala na tu pravou osobnost, o které se budu chtít dozvědět něco více.

Říká se, že kdo si počká, ten se dočká. Když jsem zaregistrovala, že vyšel další, již třiadvacátý titul v této beletrizované životopisné edici, věděla jsem, že pro tentokrát si knihu nenechám ujít a přesvědčím se na vlastní oči, jestli se má domněnka o možné nudnosti potvrdí či vyvrátí. Titul se jmenuje Einstein & Einstein a autorkou je Marie Benedictová, která je čtenářům známá i pod pseudonymem Heather Terrellová, pod kterým napsala dva již vyšlé historické romány (Kukla motýla, Zloděj map).

Fyzika (na základní a střední škole) nikdy nepatřila mezi mé silné stránky, to přiznávám bez ostychu, ale osobnost Alberta Einsteina mě fascinovala již v dospívání. Pokaždé, když slyším nebo čtu jeho jméno, vybaví se mi černobílá fotografie, která zachycuje jeho vlasy rozevláté na všechny světové strany. Na většině fotografií, kde je zachycen jeho výraz v obličeji, mi přijde, jako kdyby se cítil opuštěně. Jaký však byl ve skutečnosti?

Na rovinu říkám, že tuto knihu jsem četla jako beletrii a také jí tak vnímám. Co se týče Einsteina, jeho zásluhy jsou naprosto geniální, ale mě při čtení více zajímala jeho první manželka, která zcela zapadla v jeho stínu - Mitza Marićová - především o ní je totiž tato kniha.

Mitza Marićová pocházela ze Srbska a v roce 1886 přijela do Curychu studovat polytechniku. V té době samozřejmě nebylo zvykem, aby se ženy vzdělávaly; měly přidělenou roli hospodyně a matky a každý, kdo se jen trochu snažil vyčnít z řady, byl pozorován skrz prsty. Mitza mimo to, že byla žena, měla ještě jednu fyzickou nevýhodu - kulhala na jednu nohu, což u jejího otce zapůsobilo tak, že do jejího studia vložil velké naděje, protože se obával o její budoucnost.

Osud tomu ale chtěl tak, že mezi jejími pěti spolužáky na univerzitě studoval i Albert Einstein, se kterým se Mitza postupně zadávala do rozhovoru a nakonec z toho byla láska, která však nebyla na první pohled, ale láska, kterou si Mitza musela vydobýt a hodně pro ní obětovat. Stálo jí to však za to? Mitza se z dráhy úspěšné studentky a nadějné fyzičky dostala do úplně jiné role než kterou jí vysnil její otec.

Hodila jsem dopis na podlahu. Jak jen mohl nepřijet do Kaće podívat se na svou dceru? A co hůř, jak si vůbec může dovolit mě žádat, abych opustila Lieserl jen kvůli tomu, aby mě mohl pohodlněji navštěvovat? Proč bych se v zájmu jeho místa měla vzdát svého dítěte?

Knihu, kterou s klidným srdcem a čistým svědomím doporučím dalším čtenářům, poznám podle několika faktorů: na základě emocí, které ve mně vyvolá nejen samotný příběh, ale i jeho postavy. Dále podle toho, jak rychle knihu přečtu. A v neposlední řadě také podle toho, jestli mě autor přinutí k něčemu navíc.

Musím říct, že emocemi je tato kniha doslova nasáklá. Ať už se jedná o první silnou a opravdovou lásku (Mitza se s tou svou k Albertovi musela dokonce i tajit), mateřskou lásku (která mi však zde nepřišla příliš dostačující, protože já bych své dítě kvůli chlapovi neopustila) nebo rodičovskou (obzvláště co se týkalo Albertovy matky). Tento příběh mě i doslova rozčílil doruda. Ne ani tak samotný příběh, ale jeho hrdinové. Byla jsem několikrát vzteky bez sebe nad Albertovým chováním, obzvláště vůči Mitze. Vím, že tenkrát byla jiná doba a ženy byly brány jako něco menšího než muži, ale já bych s takovým chlapem, který se snaží svou ženu zostudit, nezůstala ani o minutu déle. Nechápala jsem ani Mitzinu naivitu a to, jak snadno Albertovi odpouštěla. Navíc zde je popsána domněnka toho, že teorii relativity vymyslela Mitza v důsledku smutku nad ztrátou své prvorozené dcerky Lieserl (kterou údajně Albert viděl pouze na fotografiích neboť mu jeho kariéra byla přednější než vlastní dcera, která byla zplozena ještě před svatbou).

Knihu jsem měla přečtenou za dva večery, tak moc mě bavila. Příběh je rozdělen na tři části, které jsou vyprávěny z Mitziných úst. Každá část začíná jedním z Newtonových zákonů. Zatímco Mitza byla lepší na matematiku, Albert na fyziku. Líbilo se mi, jaké vědecké debaty spolu po večerech vedli. Co mě naopak překvapilo, že již tenkrát byli lidé odsuzováni za svůj původ. Nejen Mitza se profesor Weber posmíval vůči jejímu původu, ale v roce 1901 i Albertovi za jeho židovství.

Benedictová a její beletrizovaný životopis o geniální ženě a muži z jednoho kamene mě přinutil i k něčemu navíc - při dočtení jsem zasedla k internetu a hledala jsem životopis Alberta Einsteina a shledala jsem, že většina informací v této knize jsou fakta zakládající se na pravdě. Autorka je pouze spojila v jeden velký příběh, kterému vdechla život a duši. Takže z toho plyne jediné - tuto knihu rozhodně doporučuji k přečtení, všem.

Komentáře (0)