Život
recenze
Vše, co vím o lásce (2020) / Ivuska.09
Pokud alespoň trochu sledujete novinky na knižním trhu, jistě jste zaznamenali, že nakladatelství MOBA právě vydalo poměrně očekávanou knihu Vše, co vím o lásce od Dolly Alderton. Autorka je zkušená novinářka, má vlastní sloupek v britském časopise, psala pro řadu magazínů, pravidelně nahrává podcasty a její kniha získala v roce 2018 britskou národní cenu National Book Award for Autobiography.
Romantická láska je ta nejdůležitější a nejvíc vzrušující věc na celém světě.
Pokud patříte k těm, kteří si pozorně prohlíží přebal knih, jistě nepřehlédnete, že tato je přirovnávána k Deníku Briget Jonesové či seriálu Sex ve městě. Takže ano, i já jsem se nechala zlákat představou elegantních single žen popíjejících v krásných černých šatech martini, které si právě vybírají svou příští oběť (čili lásku). A tak jsem se pustila do čtení.
Dolly Alderton prý v životě vyzkoušela už všechno. A tak svým zážitkům a vzpomínkám dodala hmotnou podobu prostřednictvím tohoto biografického dílka. O čem tedy vypráví? Odpověď je jednoduchá. O životě. O večírcích, randění, kamarádech, práci a o lásce. O tom, jak vnímá život teenager a jak se jeho pohled na život (na lásku) s přibývajícím věkem mění. O tom, co je v životě důležité a co všechno nám může přinést. A jak se postupně mění naše priority (nejen v lásce).
Být v pubertě mi připadalo jako jedno velké, frustrující, zahanbující, odhalující, na rodičích závislé trapno a nemohla jsem se vůbec dočkat, až to celé skončí.
Bavil mě sarkasmus, se kterým autorka řadu situací popisovala. Při čtení jsem se zasmála. Dolly Alderton má příjemný styl psaní, který se ani v překladu neztratil. Popisy jsou snad až malebné a i když v příběhu nepřevládá napětí, hned jsem se začetla a otáčela jednu stránku za druhou. Zkrátka autorka to se slovy skutečně umí a bohaté zkušenosti se psaním, které získala ve své novinářské praxi, jsou zde opravdu znát.
Určitě bych knížku doporučila ženám okolo třicítky. Myslím, že právě tato věková kategorie se dokáže s obsahem nejlépe sžít a nejspíš se v řadě popisovaných momentů samy najdou (první večírky odehrávající se na internátu a domlouvané prostřednictvím sms na nesmrtelné Nokii 3310, rozmach internetu v době nástupu puberty, přínosy Facebooku objevené při studiu na VŠ...). Spoustu zážitků máme totiž všechny společné. Na druhou stranu autorčin život byl místy snad až příliš "pestrý" a některé situace až příliš bizarní, večírky příliš divoké..., což zase tolik reálnému životu (alespoň z mého pohledu) neodpovídá. Ovšem logické je, že kdyby autorka neměla světu co sdělit, nepouštěla by se do psaní knihy. A tak ji nějakou tu nadsázku budeme muset odpustit.
Nečekejte od tohoto díla vysokou intelektuální úroveň. Je to čtení, u které se zkrátka odreagujete. Pokud hledáte vyprávění, které vám navodí podobné pocity jako sledování seriálu Sex ve městě, je to dobrá volba.
Naprosto souhlasím! :)