Zapomenutá

recenze

Kniha vypráví o jednom domě. Dům paměti je určený pro pacienty s kognitivní poruchou. Ztrácejí nebo zapomínají své vzpomínky. Božena, Ahn, Pavel, Sára, Eduard a další. Starší lidé, kteří mají svůj řád a musí zůstat v pohybu. Dokud budou v pohybu, zapisují si své vzpomínky do sešitu.

Božena má své dvě dcery a jednu vnučku Nikolu. Navštěvují ji, ale odcizuje se jim, protože ztrácí své vzpomínky. Pavel tam přichází, aby mohl zase psát. Slavný scénárista sotva mluví, schopnost psát ztratil úplně. A pak jsou tu postavy ředitelka domu Ilona a údržbář Lukáš. Ale i ti mají svá tajemství

Příběh je skvěle zpracovaný, opravdu moc dobře se kniha četla. Neřikrášlená realita života. Života s nemocí, s duševní nemocí a těžkostmi s tím spojené. V momentě když knihu čtete a je vám už nějaký ten pátek Vás kniha zasáhne o to víc. Už to není tak daleká budoucnost jak by se mohlo zdát ve dvaceti letech.

Pavel a Božena se kdysi milovali a zdá se, že mohou pokračovat v tom, kde skončili. Začnou spolu psát příběh o minulosti domu paměti. Za války se tam ve sklepě skrývali nějaké ženy.

Celou dobu jsem měla knihu na plný počet. Bum prásk, přišel konec a já nerozumím ničemu. Jako kdyby ho dopsal nějaký jiný autor? Ani jsem to tam nečekala. Celou dobu pravdivé vyobrazení, jak se těmto lidem žije, vzpomínky na jejich dřívější životy promíchané současností a do toho přijde autor s mysteriózním koncem, který mi ale absolutně nesedl. Škoda. Ubírám hvězdičku v hodnocení.

Ztratíš paměť, ztratíš sebe. Atmosférický román s mysteriózními tóny. Božena a Pavel prožili vášnivé milostné vzplanutí, ale jejich osudy se rozdělily krátce po Pražském jaru. Potkají se po více než půl století v Domě paměti, zař... více

Komentáře (0)