Zachraňme knihy

recenze

V tomto krásném zimním období se ke mně dostala kniha, jejíž příběh není ani trochu světlý. Kniha se jmenuje prostě - Kdysi a napsal jí Morris Gleitzman, který se při psaní inspiroval osudem polského židovského lékaře Janusze Korczaka. Ten zasvětil svůj život dětem a dospívajícím v těžkém období holocaustu.

Kdysi je knihou, která je primárně určena dětským čtenářům , ale tato informace mě neodradila, ba naopak - byla jsem zvědavá, jak se autorovi podařilo téma holocaustu představit dětem. Průvodcem se nám stane židovský chlapec Felix, o kterém se víme jen to, že nosí brýle a jeho rodiče (majitelé knihkupectví v Polsku) ho odloží za relativně bezpečné zdi sirotčince v horách. Na tomto místě se nachází už tři roky a osm měsíců, když se to stane - Felix dostane znamení od svých rodičů .

Ale co to? Čas běží a jeho rodiče stále nikde. Kde jsou? Co je mohlo zdržet? A proč ti pánové, kteří jsou celí v černém pálí na nádvoří sirotčince knihy? V tu chvíli se chlapec rozhodne. Jak se říká, když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Felix musí najít své rodiče a varovat je před těmi zlými pány. A tak ze sirotčince, nikým nepozorován, utíká. V tu chvíli se začíná jeho cesta za skutečným poznáním a za předčasným dospěním.

Myslím si, že především na starší čtenáře zapůsobí Felixova dětská naivita, která dětskému čtenáři nebude až tak moc nápadná. Na veškerou hrůzu, kterou při svém putování za svými milovanými kolem sebe vidí, nachází nějaké odůvodnění . Na vše má logické, dětský přijatelnější vysvětlení. Až mi z toho bylo hodně úzko, když člověk ví, co se v té době skutečně dělo.

Co je to za zvuk?
Páni, střelba zní hlasitě, když je hodně blízko. Tahle dávka mě tak vylekala, že jsem málem spadl do vody. Myslivci musejí být hned za tou zákrutou v řece.
Další palba, tentokrát dlouhá.
A další.
Králíci asi houfně vylézají při západu slunce. Nebo možná že myslivci jen chtějí vystřílet všechny náboje, aby je nemuseli tahat domů.

Celou dobu jsem Felixovi přála krásnou budoucnost, ale o jaké budoucnosti se dalo v roce 1942 mluvit? Zvláště pokud byl člověk Žid. I přes velké nesnáze má chlapec obrovské štěstí na lidi kolem sebe. On sám je velkou oporou pro ostatní , obzvláště pro šestiletou Zeldu, kterou zachránil a které může možná nachystat lepší osud. Felix zase nachází oporu v Barneym, který se ujme nejen jeho, ale i dalších dětí a ukrývá je ve sklepě.

Kdysi je slabou knihou co do počtu stran, ale silnou díky samotnému příběhu . Je rozdělena na kapitoly, z nichž každá začíná adverbiem KDYSI. Dle mého názoru má každá kniha vyprávějící něčí příběh v období holocaustu a druhé světové války velký potenciál a předem zaručený úspěch. Ptáte se proč? Určitě proto, že toto téma je pro nás všechny citlivé - ty hrůzy se totiž opravdu děly existujícím lidem a už jen z toho důvodu by se o tom mělo i nadále psát a mluvit, abychom na ty kdysi krásné a zdravé lidi nezapomněli.

Já jsem v jednu chvíli chtěla mít knihu co nejrychleji dočtenou, abych už mohla normálně dýchat a nemít toho všeho plnou hlavu, ale v další jsem se nechtěla tak rychle rozloučit s Felixem, protože tento brýlatý chlapec mi byl nejen kamarádem, ale na chvíli i synem. Kdybych byla dětským čtenářem a sáhla po této knize, rozhodně bych nebyla zklamaná. Ale i jako dospělá tuto knihu rozhodně doporučuji, a to nejen dětem.

Komentáře (0)