Vytrvej bratříčku

recenze

Táto kniha je jediným dôvodom, prečo by som niekedy chcela vidieť Rumunsko (no dobre, ešte jeho hrady :-)). Aj keď mám strach, že väčšinu z toho, čo v nej Nevrlý popísal, by som tam už nenašla.

Kapitoly o "hrách" o akýchsi životných radostiach sa prelínajú s kapitolami o horách. Snových, malebných horách. Ešte zabudnutých. A nádherných.

"Siriu.
Buzauské hory. Líná řeka Buzau je obtéká ze tří stran. Jedno z mnoha pohoří, kde jsme kromě pastýřů nepotkali člověka. Psí chatrče, u ovčích stezek rostou zelené olše. Čisté studánky pod travnatými hřebeny, les se střídá s pastvinou, pastvina s mlhou. Úval mezi tatarským a sirijským hřebenem pokrývá divoký les: zčásti rozlehlá, nad hlavou zarostlá paseka, zčásti bukové houštiny tak husté, že prosekaná stezka se podobá tunelu...
... O kousek dál černě stříbřité Supí jezero. Den jsme skončili hluboko pod ním v hedvábné jedlové bučině, suché a světlé. Obrovské stromy, prudký potok s kamennými splazy, nevídané obří houby. Pralesní tábořiště, pálíme celé kmeny. Hory jsme opustili tam, kde čirá sirijská řeka ústí do Buzau, líné řeky. Tam začínají horské valašské kraje. Odtud jsme zamířili do nepříliš vzdálených bahenních říší, k bahenným sopkám.
Nenech si ujít ten zvláštní kout světa, bratříčku!"

"Začnu zdánlivě zdaleka, ale vytrvej, bratříčku..."

Vytrvej.

Komentáře (0)