Voda živá...

recenze

Tato fantasy a lovestory kniha, možná i kapku pohádka je vyjímečná svou uvěřitelností. Čtu ji doslova jedním dechem. Děj mě vtáhl natolik, že jsem celý den čekala a myslela na to až se budu moci k příběhu vrátit.

Nespoutaná příroda, bouře, moře, déšť, pálící slunce, horko zde hrají hlavní roli. Podrobně vykreslené postavy, barvitě vykreslené prostředí, to vše zde v 300stránkové knize najdete. Navíc děj se odehrává v reálném prostředí, které existuje, karibské vody u ostrova Martinik.

Prostě se mi velice líbí a doporučuji. Nabíjí mě silou a pozitivní energií. Přeji knize Galateia, ať se líbí, prodává a nabíjí dál tou svoji (ne)uvěřitelnou energií vody.

Myslím, že kniha Galateia je pro všechny, kdo milují vodu, táhne je její síla a tajemnost nebo k ní chovají velký respekt jako třeba já.

Ještě musím pochválit nádherné stránky, myslím webové stránky knihy, které mají nádech tajemna, ale i velké profesionality.
www.marmelicha.com
Zde ukázka z knihy: Pohupovala se a dívala se ven. Klid. Vypnula myšlení. Překvapilo ji, jak lehké to bylo. S určitou melancholií pozorovala dění za oknem a stále víc zlátnoucí nebe. Přísahala by, že cítí odpařující se rosu a slyší cinkání slunečních paprsků, dotýkajících se vlhké zeleně.
„Je to báječné křeslo.“ Podával jí růžový hrnek, až po okraj naplněný vonící kávou. „Opatrně, ať se nespálíte.“
Trochu se zavrtěla a hrnek převzala. „Na horké věci jsem imunní.“
Tázavě se podíval a přitáhl si k ní kožený bobek. Nic mu nevysvětlila. Upoutala jí malá soška na podlaze. Shýbla se pro ni. „Velmi stará soška.“
„To ano,“ podotkl. „Náhodou je místní, byla nalezena v okolí jezírka této zahrady.“
Dutě se zeptala. „Co přesně představuje, víte to?“ Zjevná nervozita z její přítomnosti zmizela. Jeho tvář se přetransformovala do výrazu vědce. „Samozřejmě. Představuje jednu z Néreoven, mořských dcer boha Nérea.“
Skoro něžně přejela obroušené tvary rybí ploutve. „Mořská panna?“ Vážně přikývl. „Nepochybně. Smím?“ Nečekal na svolení a sošku si jemně převzal.
„Musela mi vypadnout, když jsem vás uviděl před okny. Naštěstí to vypadá, že tím nárazem neutrpěla.“ Prsty ji opatrně obracel a pozorně prohlížel.
Líbila se jí jeho fascinace soškou, která mohla dost dobře znázorňovat ji. Hlavou jí prolétla smělá myšlenka.
„Poznáte, kterou z dcer představuje?“
Udiveně vzhlédl. „Uf, Eio, zvláštní otázka.“

Komentáře (0)