Víc než 8x ne
recenze
Osm (2017)
/ rode
Kniha Osm nás hned na začátku hodí do děje. Hlavní hrdinka jménem Míša leží v nemocnici a je v bezvědomí v důsledku střelného poranění. Má nejlepší kamarádku Alici a přítele Jendu. Pracovala pro rodinu Milerových, kde hlídala šestiletá dvojčata Bruna a Medu.
Kdo Míšu postřelil a co se vlastně všechno stalo?
Jako předešlá kniha Radky Třeštíkové i tato se ihned pověsila na vrchní příčky všech žebříčků. Velký marketingový tah sliboval detektivní zápletku, která v knize skutečně je, ale jak to bylo, se dopodrobna rozhodně nedozvíme. Autorka sice střípek s postřelením naznačí, ale jak se vše událo, čtenář prostě neví.
Kladně na knížce hodnotím linii příběhu. Začínáme Skoro koncem, pak se dostaneme na Začátek, Prostředek, Konec a končíme na Začátku, který bych teda spíše nazvala Novým začátkem. Čtenáře jednotlivé členění vtáhne do děje, protože vás zajímá co se stalo a dozvíte se to jedině tak, že budete číst.
Bohužel průběh příběhu a také mnoho témat, nad kterými se čtenář musí zamyslet jsou jediné plus, které ke knize můžu přiřadit.
V osmičce se nachází více než osm šíleně protivných postav, které autorka tvoří asi záměrně.
Míša pravděpodobně psychicky nemocná, jediné co umí je uklízet, ale k práci se rozhodně nehrne. Její přítel Honza, kterému ona neřekne jinak než Jenda je chorobně žárlivý a taky psychicky nebude úplně v pořádku. Stejně jako jeho matka, ze které se stane alkoholička a je to taková typická hororová tchyně, protože Míšu naprosto nesnáší.
Alice nejlepší kamarádka Míši je prototyp dnešních slečen, který by se měl vymýtit. Závislá na pozornosti okolí všechno vystavuje na sociálních sítích, chodí do různých kroužků a snaží se najít chlapa se kterým by strávila zbytek života. Ovšem i když nějakého najde, je nespokojená, hodnotí ho a snaží se ho změnit k obrazu svému. Bydlí se svým kocourem, kterého je ochotná se zbavit jenom proto, že jejímu manželovi, což bude shodou okolností Honza - ano, přítel naší hlavní hrdinky - nesnáší.
Paní Julie Milerová, tak takhle nějak si představuji typické městské fajnové \"maminky\", které si děti udělaly jenom proto, že už je měli všichni okolo, tak proč si je taky nepořídit? Ale správně se o ně starat a vychovávat je, to ne... na to si pořídí chůvu.
Pan Max Miler aneb srdeční chlopně nade vše. Místo o rodinu se stará o svojí práci.
Bruno a Meda Milerovi jsou rozmazlená šestiletá dvojčata, která jsou ukázkovým příkladem dětí, které rodiče pořádně nevychovali.
No a na závěr poručík Ivana Šeredová, pane bože! Další nespokojená ženská, jak se svým tělem, tak se svým životem, která hledá někoho, s kým by strávila zbytek života a když už někoho takového najde okamžitě začne pochybovat o jeho loajalitě a udělá scénu.
Tak kde to sakra jsme?
Kniha má 384 stran, což ji řadí mezi poměrně \"tlusté\" knihy. Což o to, takové já mám ráda. Ovšem musí mít určitý příběh, která na těch 384 stránkách najdu, ne že se jedno slovo bude opakovat 15x. Ano, na straně 360 najdeme slovo Marilyn celkem patnáct krát. Nejde pouze o slova, v knize se několikrát opakovaly různé fráze a to se mi fakt nelíbí. Já sama mám problém, když se mi nějaký výraz opakuje v odstavci dvakrát, ale chápu, že někdy to jinak nejde. Ovšem přečtěte si ukázku:
Str. 106
Max chvíli jen tiše leží, oči má zavřené, a potom usne.
Díky službách v nemocnici se naučil usnout, sotva si lehne, to Julie neumí, takže musí poslouchat, jak Max spokojeně chrápe. Max by teď nejspíš namítnul, že to není žádné spokojené chrápání, že mu Julie křivdí, že jednoduše chrápe, protože on chrápe vždycky, ale ve spánku se může jen těžko bránit, takže spokojeně chrápe dál.
Z tohoto odstavce jsem málem zachrápala taky!
Dostáváme se dál a to k myšlenkovým pochodům postav. Jsou nesmyslné, jako samotné postavy o tom žádná, ale pozor v knize dokonce najdeme i myšlenkové pochody Smajlíka, což je kočka. A to se mi do textu teda absolutně nehodí. Když už tam můžeme mít popis pocitů kocoura, tak proč jsme se nedozvěděli, jak se má rozbité Jendovo auto, a nebo proč nám hlavní zápletku nevysvětlila ona střelná zbraň, která Míši poškodila mozek ještě víc, než byl?
Závěr knihy napsaný ve švédštině a celkově různé věty napsané francouzsky nebo španělsky mě spíše otravovaly, než aby plnily svůj účel a příběh nějak oživovaly.
Co tedy říct na závěr recenze? Ano, jsem hloupá, opět jsem naletěla davové hysterii a knihu si zbytečně koupila s nadějí, že nebude tak špatná, jako Bábovky.
Kniha byla o něco lepší, ale autorčin styl asi není můj šálek kávy a upřímně nechápu co se lidem na těchto nesympatických postavách líbí.
Komentáře (13)
Přidat komentář
Perfektní, díky, rode! Z toho chrápání jsem taky málem zachrápal... Četl to po autorce někdo, nebo to co nejrychleji šlo do tiskárny? Já proti autorce celkem nic nemám, ale mrzí mě, že kvůli ní a podobným se pak současná česká literatura dostává do špatného světla, když přitom vycházejí i skvělé knihy českých autorů, o kterých se ale tolik nemluví...
Sleduji, že poslední dobou tu mnozí příliš lehce soudí a shazují, snaží se být nad věcí a přitom je z jejich psaní cítit zatrpklost nad druhým. Souhlasím s komentářem, že úspěch se neodpouští a tento článek úspěch měl, takže nespokojený komentář vyznívá o to hůře. Recenze je dobře napsaná a že nezapadá do přesné škatulky žánru, to zvládne málokdo. Je to pěkně napsaný článek, kterému porozumí většina čtenářů, to je pro mě osobně důležitější, než vzletné intelektuální kecy o ničem, kterých je tu poslední dobou až moc. Díky za recenzi a jen tak dál.
Komické, že potrefený komentář je kompilát všeho, co sám kritizuje :) Je dobře, že jsou i "chytrolíni", kteří přehlížejí marketingové instrumenty, jejichž konstanta tkví v umu a způsobilosti zaujmout co nejširší část publika, statistický průměr - i knihkupci musí být z něčeho živi.
Recenze se mně líbí, autorce bych vzkázala, ať si nic nedělá z negativních komentářů, bohužel jak již bylo řečeno - úspěch se v naší zemi neodpouští.
Maruschka, recenze jako literární útvar má jistá obsahová pravidla, která tu splněná nejsou, ale tohle není literární časopis a autoři nemusí být nutně literární kritici, netřeba si hned zvedat tlak.
Rode, hlas proti proudu velmi oceňuju a jen jsi mi potvrdila, že další Třeštíkovou už fakt číst nechci (zvládla jsem Bábovky a To prší moře, oboje pro mě na hraně mezi průměrem a podprůměrem). Díky.
MonkeyMarty - Děkuji.
maruschka - Nemůžu napsat, že Váš komentář byl někomu přínosný. Je to prostě jen soubor hloupých vět (s celkem podstatnými chybami).
Dovoluji si oponovat, že Vámi nazvaný "blogískový canc" (- to je česky?), neoznačují administrátoři DK jako doporučenou recenzi, pouze je tato recenze označena, jako Aktuálně nejčtenější. To znamená, že ji četlo v určitém časovém úseku více lidí, než jinou recenzi.
Dále děkuji, za podstatné informace o Vaší osobě, protože všechny naprosto zajímalo, že v posledních letech české autory příliš nečtete.
Potom také musím nesouhlasit s Vaším označením, že jsem chytrolín, já pouze konstatovala skutečnost, že kniha měla poměrně velkou reklamu, což mnoho lidí jistě potvrdí, protože i dnes ji můžeme najít ve výlohách knihkupectví spolu s obřím lákajícím plakátem.
Je pravda, že se úspěch v naší zemi neodpouští, ale s touto problematikou si sama nevím rady a bohužel není v mých silách, abych takové chování lidí zastavila.
PS: Pokud tak vehementně bráníte český jazyk, je mi celkem líto, že si po přečtení ukázky (jednotné číslo) tuto knihu objednáte a nekoupíte raději nějakou knihu, která za to stojí.
cecetka - Pokud se Vám nelíbily bábovky, tak od této knihy určitě ruce pryč. :)
BarkaS - Také jsem si slibovala, že si od autorky nic nepořídím, ale rozhodla jsem se dát ještě jednu šanci. Ovšem byl to naprosto ztracený čas.
Když jsem četla Bábovky, slíbila jsem si, že si od autorky nikdy nic nepořídím. Podobně jako vy knihu hodnotí i moje okolí. Takže díky, je potvrzeno, že tuhle taky nechci :).
Babovky jsem se snazila precist - neslo to, nedocetla jsem je. Osm nemam zajem cist, protoze mam strach, ze to bude pro me stejne hrozne cteni jako Babovky. A po precteni teto recenze vim, ze Osm zkouset cist opravdu nebudu.
Nemůžu napsat, že to je hloupá recenze, protože tohle není recenze. Je to prostě jen soubor hloupých bezobsažných vět (se spoustou chyb, ale to snad ani není podstatné). Už mě unavuje, jak se kdejaký blogískový canc nazývá recenzí, ale udivuje mě, že je teď administrátoři DK uveřejňují na hlavní straně dokonce jako Doporučeno z recenzí. K Radce Třeštíkové nemám žádný hlubší vztah, v posledních letech české autory příliš nečtu, ale jakmile v úvodu hodnocení jakékoliv její knihy zahlédnu zmínku o marketingu (v tomto konkrétním případě je to "velký marketingový tah" - to je česky?), trnou mi okamžitě zuby. Proč? Protože spolehlivě následuje něco na způsob "na mě si žádný marketing nepřijde, já jsem chytrolín a stopro poznám, že todlencto je mega špatná knížka". A vždycky (vždycky!) z toho na kilometr smrdí známá pravda, že úspěch se v téhle zemi neodpouští. PS: Za vložené ukázky děkuji, díky nim si knihu okamžitě objednávám.
Pěkná recenze, přemýšlela jsem zakoupit knihu jako dar, ale raději koupím dobru detektivku rovnou, než tuto zvláštní okliku příběhem na konci s možná.
Napsáno velice trefně a výstižně. Třeštíková píše, alespoň pro mě "divně". Ta její dlouhá souvětí by v audioformě nezvládl ani profi trumpetista a za tento sloh by dostala na základní škole bůra jak vyšitýho ... ale reklama se povedla... tramtadadaaaa. :)