Velkolepý příběh o hledání a nalézání pravých životních hodnot

recenze

Tuto knihu mohu doporučit všem, kdo mají rádi romantické příběhy, ovšem zároveň takové, v nichž je přítomen vyšší, „nadromantický“ přesah. S podobným druhem literatury se setkávám jen velmi zřídka, což je dáno patrně tím, že skloubit oba zmíněné atributy do kompatibilního celku je značně obtížné. Pokud se to ovšem autorovi podaří, pak se takové knihy po zásluze stávají bestsellery, a to nejen díky čtenářské oblibě. Domnívám se, že Procitnutí slečny Primové k těmto výjimečným knihám patří a že španělská autorka Natalia Sanmartin Fenollera svojí literární prvotinou vytvořila dílo, které si plným právem získává uznání a obdiv čtenářů i kritiky.
Někde jsem četl, že autorka do jisté míry „kopíruje“ styl Jane Austenové, s čímž ovšem rozhodně nesouhlasím. O nějakém epigonství nemůže být řeč už jen proto, že hlavní hrdinka příběhu je naprosto odlišným typem ženy, než jsou ty, s nimiž se setkáváme u Austenové. A to, že španělská spisovatelka má „austenovsky“ vyvinutý cit pro vykreslení povahových rysů, resp. duchovního světa svých literárních postav, jí rozhodně nemůžeme klást za vinu...
Bylo nebylo jedno městečko jménem San Irenco de Arnois. Takové napůl (nebo že by úplně?) pohádkové. No, pohádkové - řekněme zvláštní. No, zvláštní - spíše svérázné. Tedy - abychom byli úplně přesní - svérázní jsou jeho obyvatelé. Žijí jaksi úplně jinak, než se „má“, tak nějak (jak je dnes módní říkat) alternativně. Jejich alternativnost ovšem nespočívá v tom, že by třeba odmítali výdobytky civilizace a např. nejezdili auty, nečetli knihy nebo byli přísnými vegany. Ne, jejich „anticivilizační“ protest se ubírá úplně jinou cestou, která by se asi nejlépe dala označit termínem duchovní vzpoura. Jsou to prostě lidé, kteří nežijí pro peníze, společenskou prestiž či podobné věci, ale spíše se snaží žít pro druhé a vzájemně si pomáhat. Takže - exotičtí mimoňové jako vyšití? Na první pohled jistě, ovšem ten, jak známo, většinou nebývá úplně přesný. Když se nad těmito podivnými lidmi, jejich názory a způsobem života trochu zamyslíme, možná zjistíme, že jsou vlastně úplně normální a že - světe, div se! - těmi „exoty“ jsme ve skutečnosti my. Jak je to možné? To, milý čtenáři, zjistíš velmi snadno - stačí si přečíst tento kouzelný příběh a možná procitneš stejně jako slečna Primová...
Ta totiž do tohoto městečka právě přichází. Prudencie Primová je mladá dáma, kterou zaujal inzerát, hledající právě ji - inteligentní, šikovnou a bystrou dívku za účelem sňa... tedy uspořádání veliké a hodně neuspořádané knihovny. Kromě zmíněných požadovaných vlastností je tu ovšem jedna, která se nejenže nevyžaduje, ale přímo striktně zakazuje - uchazečka nesmí mít žádné vysokoškolské tituly! A tady začíná první svízel - naše Prudencie má titulů tolik, až to není hezké. Takže - milá slečno, nesplňujete hlavní kritérium inzerátu, nedá se tedy nic dělat a musíme se rozloučit, těšilo mě? Asi jste se dovtípili, že tuto první překážku slečna Primová sice s odřenýma ušima, ale přece jen překonala - vždyť jinak by kniha hned na začátku neslavně skončila, že...
Dál už nic prozrazovat nebudu - tedy kromě toho, že na mladou knihovnici čeká nejedno překvapení. Jak již bylo řečeno, přišla do svérázného městečka a tak je celkem logické, že podobně svérázný je i její nový zaměstnavatel - muž z křesla. Slečna Primová je konsternovaná tím, kam se to dostala - tak třeba děti v městečku nechodí do školy, resp. učí je právě muž z křesla, a přitom nejenže nejsou hloupé, ale naopak mimořádně chytré a vzdělané. A to je teprve začátek.
Postupem doby se ukazuje (především díky dlouhým rozhovorům, ať už s mužem z křesla, místními starousedlíky či dokonce dětmi), že životní názory a postoje slečny Primové, jež dosud měla za neoddiskutovatelné a jednou provždy dané, bude možná nutné poněkud zrevidovat. Ke cti hlavní hrdinky budiž řečeno, že tento nelehký vnitřní zápas vede čestně a poctivě, když je schopná uznat, že v názorech druhých lidí, jakkoli odlišných od těch jejích, může být skryta nečekaná moudrost. A nechat se druhými takto obohatit není žádná ostuda, ale naopak třeba cesta k životnímu naplnění a opravdovému štěstí...
Myslím, že jsem neprohloupil, když jsem si tuto knížku přečetl. Není to úplně jednoduchá četba, autorka nás nutí k přemýšlení stejně jako slečnu Primovou, výsledkem je ovšem velkolepý, procítěný příběh, v němž je ukryto mnoho životní moudrosti, která čeká na pozorného a přemýšlivého čtenáře, aby ji tam objevil...

Komentáře (0)