Václav Cílek filozof, klimatolog a sociolog
recenze
Dýchat s ptáky (2008)
/ Lector
Názory a postřehy Václava Cílka vstřebávám v mnoha podobách. Naposledy díky knize Dýchat s ptáky. Je to tuším třetí autorova kniha v pořadí, která v sobě kombinuje jeho dojmy z cest po krajích českých a moravských, postřehy a dedukce týkající se klimatu a civilizačních témat a postřehy věnované životu společností po celém světě.
V. Cílek, ostatně jako vždy jasně prokazuje, jak je sečtělý, ale také, a to především, jak umí s informacemi pracovat – analyzovat je a syntetizovat z nich souvislosti a závěry, které mnoha lidem, a to i těm, kteří by se jimi měli zabývat profesionálně (např. různí ministerští odborníci) unikají.
Základní schéma knihy je podobné jako u mnohých jiných Cílkových knih. To není na závadu, čtenář, který Cílka čte systematicky, se rychle zorientuje, a může jít rovnou do svého oblíbeného oddílu, kterým může být filozofování inspirované českými památkami a krajinami nebo vážnější úvahy na téma klimatických změn či změn společenských.
Netajím se tím, že Cílka mám rád v těch vědečtějších polohách, kde se projevují jeho analytické i syntetizující vlohy, a naopak se poměrně rychle „přejím“ jeho rozjímání nad krajinami a městy. Ani v této knize to nedopadlo jinak. Nabyl jsem dojmu, že první část je věnována spíše Cílkovým známým a kamarádům, s nimiž po vlastech českých cestuje. Hovoří v ní „jazykem zasvěcenců, který je vnějším pozorovatelům nedostupný“. Chvílemi mi to připadá spíše jako povídky než eseje. Volný tok myšlenek je někdy až příliš volný a může se stát, že se musíte podívat na název eseje, abyste se ujistili, o čem to vlastně je. Tato část mi tak trochu připomíná knihy D. Browna – autor dává do placu řadu konkrétních fakt a detailních informací, které jsou obdivuhodné, ale přes ně se tak nějak ztrácí smysl textu.
U dvou dalších částí, podobně v jaké jiných Cílkových knihách, jsem se cítil „bezpečněji“. Hovořil ke mně jazykem vědy a připadlo mi to, že i sám autor se dokázal lépe koncentrovat na to, co chce říct. Bohužel tyto texty jsou spíše pochmurné. Jsou zrcadlem toho, co člověk dokázal napáchat v ekosystému planety Země i „ekosystému“ lidského společenství, které ho obklopuje. Cílek tuto knihu publikoval v roce 2008. Z textu už je patrné, že se projevily důsledky hypotéční krize v USA, která se v roce 2008 přelila do celosvětové krize finanční. Proto mnohé texty či pasáže tuto situaci reflektují a snaží komentovat příčiny i důsledky. Za zmínku stojí např. krátký esej o cenách a dostupnosti potravin v Egyptě. S odstupem času člověka mrazí v zádech, když si uvědomí, že tyto problémy stály za arabským jarem a mohou stát za velkými problémy budoucnosti. Cílek vidí souvislosti zřetelně, ale jeho slova nemají takovou váhu, aby se jimi někdo důležitý zabýval.
Nejsou to texty na jedno přečtení, ale člověk by se k nim měl vracet, aby jejich naléhavost nezanikla. Kdo to ale udělá?
Komentáře (2)
Přidat komentář
Ráda jsem si přečetla váš zajímavý rozbor knihy. Já knihy tohoto autora číst mohu a nic mi nebrání v tom, abych s ním souhlasila. Velmi dobré byly jeho postřehy publikované v článku v dobách, kdy v ČR byly povodně. Jako geolog vyjádřil názor, že povodně se opakovat mohou a budou, ale že on se spíše bojí doby, která není tak daleko a to je doba sucha. Má za to, že oblasti jako je Indie, Čína budou v budoucnu postiženi suchem a netroufá si dohlédnout dopadů migrace obyvatel z těchto oblastí do střední Evropy. Nás na našem uzemí řadí k těm oblastem, kde sice voda bude, ale zároveň tu bude příliv utečenců. Tak nějak cítím, že to co říká má v hlavě srovnáno a jako geolog se znalostí souvisností má můj respekt.
Děkuji za článek a přeji příjemné dny.
Děkuji za komentář. Asi to vnímáme podobně. Pan Cílek má určitě co říci a jeho názory jsou hodné zamyšlení. Mám doma k přečtení ještě pár jeho knih, ale pročítám je postupně. Je třeba nechat si prostor k přemýšlení... :-) Hezké dny i Vám.