V nesprávnou chvíli na nesprávném místě

recenze

Jak jeden malý obraz nezměrné hodnoty může ovlivnit život obyčejného kluka? Zřejmě více, než je zdrávo. Alespoň v knize americké spisovatelky Donny Tartt Stehlík. Vše začíná, když se hlavní postava, na počátku třináctiletý Theo ocitne v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Toho dne totiž v muzeu, v němž si s matkou krátí dlouhou chvíli, vybuchne bomba. Theova matka je jednou z obětí výbuchu, který však nepřináší jen ztráty na životech, ale zároveň při něm dojde k poškození či ztrátě některých uměleckých děl. Nebo také k jejich krádeži.

Od tohoto okamžiku již nic není jako dřív. Nejen, že Thea neustále pronásledují pocity viny a myšlenky na to, co by se stalo, kdyby do toho muzea s matkou nešel, ale zároveň se začíná formovat jeho až nezdravá posedlost obrazem, který v nastalém zmatku z muzea odcizil.

„Tak jsem proboha mohl věřit tomu, že jsem díky jakémusi tajemství v úschovně lepší, moudřejší, povznesenější, důležitější a cennější člověk? Přesto jsem tomu věřil. Díky obrazu jsem si připadal méně smrtelný, méně obyčejný. Byl pro mne podporou a ospravedlněním. Vyživoval mě a obohacoval. Byl základním kamenem, který držel celou katedrálu. A když teď pode mnou zničehonic zmizel, zdrtilo mě zjištění, že mě po celou dobu dospělosti ve skrytu popírala právě tahle ohromná, utajená, bláhová radost: přesvědčení, že celý můj život balancuje na špičce tajemství, které se může každým okamžikem provalit.“

Osud Thea je plný kontrastů. Po smrti matky je dočasně svěřen do péče bohaté rodiny svého nadprůměrně inteligentního spolužáka, aby jej následně odtamtud odvedl otec závislý na alkoholu a jeho novým nerozlučným přítelem se stal imigrant Boris. Z kluka s relativně slušným prospěchem se tak stává teenager, který volný čas tráví v alkoholovém a drogovém opojení, z kterého se nikdy zcela nevymaní. V dospělosti se pak z Thea stává obchodník se starožitnostmi, sice úspěšný, avšak nikoli zcela bezúhonný. A přestože má svůj život nakonec spojit s dívkou z dobré rodiny, s níž by tvořil ideální pár, jeho srdce patří nedokonalé Pippě. To vše je navíc vylíčeno krásným jazykem, kdy si autorka hraje s přirovnáními a mnohé situace popisuje velmi sugestivně.

Ačkoli by to tak mohlo dle záletky vypadat, nejde o žádný dobrodružný thriller, kdy hlavní hrdina prchá s ukradeným obrazem před zákonem. Naopk, líbilo se mi, jak autorka nechává děj plynout, přičemž to vypadá, že se toho vlastně nic moc neděje. Ale ono se děje, a hrozně moc. A ani ne tak v tom, co je explicitně popsáno, ale právě uvnitř Thea samotného, což se dovídáme částečně jen v náznacích a dílem až zpětně, když jsou třeba v závěru zmíněny dopisy, jež psal matce po její smrti a v nichž se tvářil, že jí píše z prázdnin. Autorce se skvěle povedlo vystihnout smutek, zmatek a strach z neznámého, který Theo po smrti matky prožívá. Naopak jeho vztah k drahocennému obrazu spíše jen tak probublává pod povrchem a jeho význam pro Thea se dějem prolíná jen opatrně, v náznacích, aby mu pak v závěru byla věnována náležitá pozornost.

I přes kotrmelce života, jimiž Theo prochází, je však Stehlík pořád jen příběhem jednoho chlapce, který i když se s ním život nemazlí, není žádným ufňukaným hrdinou, jehož byste litovali, ani grázlíkem, který vám poleze na nervy. Je to prostě jen kluk, co chtěl žít úplně normální život. A právě touto zdánlivou obyčejností si mě kniha získala.

Komentáře (0)