Útěk na venkov

recenze

V červenci mám šťastnou ruku na knihy. Útěk na venkov je vlastně taková sonda do hlubiny své duše. Žiju tak, jak si přeji?Jsem se svou prací spokojená, se svým stávajícím partnerem? Nebo je to jen zvyk, pohodlnost, nerozhodnost něco měnit. 

Ella přijíždí na venkov, kde se bude starat o dům svojí kmotry. Zároveň si líže rány po bolestném prožitku. Rodiče jí navíc narafičí na starost psa labradora, fenku Tess. Pomalu se seznamuje s ostatními lidmi z vesnice, kteří ji zapojují do různých programů a získává v nich přatelé.

Na jedné procházce se setkává s veterinářem Devonem. Pomalu se u nich rozvíjí přátelství, které přeroste v ten nejkrásnější cit. Ale na začátku Devon působí jako mrzout  a Ella jako namyšlená fiflena.

Celý příběh je křehký, bolestný, zároveň plný naděje na nový začátek pro oba. Oba prožili zklamání v životě a začít věřit někomu novému je těžké. Malířce Elle přichází nová inspirace, najednou má v hlavě nápady na nové obrazy. 

Kniha je i vtipná a moc se mi líbila ukázaná láska člověka ke psu. Ella a Tess se do sebe zamilovaly na první pohled. Příběh je dojemný, čtivý a nečetla jsem ho naposledy. 

Ilustrátorka Ellla odjede z milovaného Londýna na venkov hlídat dům své kmotry Magdy poté, co jí přítel oznámil, že si potřebuje dát pauzu. Chce si tam utřídit myšlenky a přijít na to, co od života doopravdy chce. Magda ale zapomn... více

Komentáře (0)