Tahle kniha není (jen) pro mladý

recenze

Tahle kniha se čte skoro tak, jako by se člověk rovnou díval na film. Takovej ten film, co získal hodně Oscarových nominací; co svoje diváky uhrane způsobem, jakým zobrazuje pro nás vlastně dost nepředstavitelnou realitu (ani globalizace ani sociální sítě zkrátka některý kulturní a společenský odlišnosti nesmažou); ten film, co s vámi rezonuje ještě několik let po shlédnutí. Třeba jako Tři billboardy kousek za Ebbingem.
(...)
Všechen můj hněv má přívlastek Young Adult literatury a jako taková se také mezi mladými odehrává (totiž na americké střední v zapadlém pouštním městě Juniper v Kalifornii). Já bych ji ale už kvůli výčtu „znepokojivých témat“ hned v úvodu jako dílo úplně čistě pro mladé neodsuzovala. Mám totiž dojem, že dějem odehrávajícím se mezi studenty střední školy to „young víceméně končí. Mladí v tomhle románu jsou totiž – a to je možná celá pointa – odsouzeni k mnohem dospělejšímu a zodpovědnějšímu chování než mnozí dospělí v jejich životě.
(...)
Stěžejní zápletka knihy v podstatě kopíruje tradiční schéma všech romantických „komedií“, ale vzhledem k tomu, že to, co autorka vrství kolem ústřední dvojice je tak hutné, tahle v zásadě banální kostra knize moc neškodí.
(...)
Na knize mě hodně bavila taky svižnost, s jakým děj ubíhal – což vlastně taky může být z titulu Young Adult literatury – a jak nenápadně vlastně autorka pracovala s popisy a představováním potřebných reálií. Žádná zbytečná vata nebo zdlouhavé charakteristiky míst nebo postav. Sem tam utroušené a postupně dávkované indicie a náznaky dodávaly napětí, které nedovoluje knížku odložit dřív než na konci.

Komentáře (0)