Svět plný stínů

recenze

V letošním roce u nás vyšly švédské spisovatelce Majgull Axelssonové hned dvě knihy - Nejmenuji se Miriam a Dubnová čarodějka, která vyšla již ve druhém vydání. Druhé vydání se oproti prvnímu vydání liší ve vazbě knihy, tentokráte se jedná o paperback. Za Dubnovou čarodějku autorka získala jednu z nejprestižnějších švédských cen, Augustovu cenu.

Dubnová čarodějka je psychologický román s prvky magického realismu. Termín magického realismu byl v literatuře poprvé použit ve 2. polovině 20. století a nejvíce je spojován se jménem Gabriela García Márqueze. Byla jsem velmi zvědavá, jak se této švédské spisovatelce podaří do příběhu imaginaci zakomponovat. Anotace mě totiž navnadila vcelku zajímavý příběh.

Čtyři ženy ve středních letech, které spolu mají mnohé společné, ačkoliv se ne všechny znají osobně. Christina, Margareta, Birgitta a Desirée. Všechny čtyři pojí jedna žena - Ellen. Pro první tři zmíněné se stala náhradní matkou, protože jejich vlastní se na ně vykašlaly buďto hned po porodu a nebo během jejich, ne příliš šťastného dětství. Na tu čtvrtou, na Desirée se zase vykašlala samotná Ellen. Nechala jí zavřít na kliniku ve Vadsteně.

Desirée totiž neměla to štěstí narodit se jako zcela zdravé děvčátko. Během jejího života se její zdravotní stav nadále zhoršoval, až skončila jako ležící pacient, němá, ochrnutá, komunikující pouze za pomoci počítačové obrazovky a dýchací hadičky, která rozpoznává jednotlivá slova. Dítě je dar, čehož si Ellen byla vědomá, ale díky rozhovorům s doktory, kteří nedávali Desiréé žádnou šanci, se Ellen rozhodla tak, jak se rozhodla. A tak se Desirée, která ví, že má tři “sestry”, odpoutává z nemocničního lůžka a vydává do světa tam venku, do světa za zdmi. Aby se provětrala, aby se pomstila. Akorát že v jiné podobě než té lidské…

Celý příběh je sestaven nejen z hlavní dějové linky, ale také z vedlejších odboček do minulosti. S postavami se seznámíme důkladně. Nejprve nám vypráví Christina, lékařka, která mimo jiné působí i v nemocnici, ve které leží Desirée. Christina má manžela, dvojčata studující na univerzitě, ale pořád je na ní znát, že její rané dětství nebylo takové, jaké mělo být. Dále se nám představí Margareta, ta je velmi výbušná, neumí si udržet žádný vážný vztah, pracuje jako fyzik. A pak je tady Birgitta. Ta měla štěstí v neštěstí - matku alkoholičku, které byla nakonec Birgitta odebrána. A Birgitta, bohužel, nastoupila na stejnou cestu jako její vlastní matka. Birgitta však jako jediná zná tajemství, které jí pomohlo být nad věcí…

Každá z jednotlivých postav mi svým způsobem lezla na nervy, ale zároveň jsem s nimi soucítila. Ano, vím, že si protiřečím, ale opravdu - v jednu chvíli bych odejmula ta nešťastná děvčátka a postarala se o ně sama a v tu další chvíli bych jim nejraději zakroutila krkem. Nejvíce jsem soucítila s Birgittou, té mi bylo líto, obzvláště jejího nepovedeného dětství. Bylo mi do breku z toho, jak se snažila uspokojit každou potřebu své na alkoholu závislé matky. Jen z toho důvodu, aby se jí zavděčila.

Protože má kniha čtyři hlavní postavy, čtení tohoto příběhu není jednoduché. Musela jsem si psát poznámky, abych se vyznala v tom, kdo právě mluví, kdo je právě popisován, zda-li se zrovna nacházíme v přítomnosti a nebo jestli vzpomínáme. Každé z postav je věnováno několik kapitol, takže jsem si mohla na jednotlivé styly vyprávění jednotlivých postav zvyknout.

Příběh se odehrává před jarní rovnodenností, což má svůj význam hlavně pro Dubnovou čarodějku. Myslela jsem si, že ze závěru příběhu budu hodně paf, ale bohužel na mě konec zapůsobil tak nějak odfláknutě. Jako kdyby autorka už nevěděla jak dál a chtěla mít knihu již dokončenou. Z toho důvodu musím odebrat jednu hvězdičku na hodnocení.

Tato kniha se dle mého názoru bude více zamlouvat ženám, protože je psána převážně o ženách. Je to jedna z těch knih, kdy poděkujete za své dětství protkané láskou, štěstím a budoucností.

Komentáře (0)