Sudetský Dům II

recenze

Sudetský Dům II

Štěpán Javůrek

Od doby, kdy pan Javůrek vydal první díl příběhu rodiny Smolíkových a dalších obyvatel vesnice Skláře, uběhl nějaký čas. A já osobně jsem očima tlačil kalendář vpřed. Sám pan Javůrek mi náladu nevylepšil, když přiznal, že hned tak vydaná ani nebude. Začínám z tohoto pohledu, protože kdo četl první díl, jistě s napětím očekává několik rozuzlení právě z prvního dílu.
Samotný druhý díl nám představuje v hlavní roli opět našeho Františka Smolíka, jeho rodiče a další. Nově nám ale do příběhu vstoupí jistá Jarmila Lukešová. Setkáme se opět s dobře známým, teď už soudruhem, Tomečkem. A i další postavy z prvního dílu zde budou plnit svou příběhovou linii.
Román je zasazen především do lokality vesnice Skláře a jejího okolí, stejně jako v díle prvním.
Píše se rok 1947 a válka na dobro končí. Němci se odsouvají na základě německé kolektivní viny a vlády v zemi se postupně ujímá komunistický režim. Pozvolna protláčí svou ideu a svůj socialistický příklad vedení společnosti.
František Smolík se musí poprat se všemi okolnostmi, které na něho doba nastraží. Ať už jde o situaci vedení ve fabrice, ve které se více než pracovní nasazení řeší politická příslušnost. Nebo o začínající kolektivizaci zemědělství. Rodina Smolíkova má rodinné hospodářství a budoucí takzvané společné hospodaření pro všechny znamená, že by měli odevzdat své pozemky družstvu a dále se o ně prakticky nestarat.
Upřímně, po přečtení prvního dílu já jako čtenář čekal na rozuzlení oddělené lásky Pauly a Františka. A aby to vše nebylo tak jednoduché, máme tu právě Jarmilu Lukešovou. Jarmila se se svým otcem a bratrem přistěhovali do Sklářů. Samotná Jarmila je hodné, pracovité a příjemné děvče a netrvá dlouho a o Františka jeví evidentní zájem. Jak tohle dopadne? Vrátí se Paula a shledá se s Františkem? Nebo uteče František přes hranice, aby Paulu sám vyhledal? Nebo bude mít Jarmila štěstí a podaří se jí zaujmout Františka natolik, aby zapomněl na svou životní lásku? Bude mít příběh šťastný konec? Nebo se zkomplikuje ještě víc, než by si člověk dovedl představit? Přesně tyto otázky mi jako bláznovi vířily hlavou po celou dobu. A přitom nejde jen o ty tři osoby. Příběh je o celé vesnici a o době, ve které museli žít. Opojný pocit vítězství pomalu odumírá pod přísnou taktovkou rudého srpu s kladivem.
Knihu vřele doporučuji. Ať už fandíte Františkovi. Chcete vědět, jak dopadne jeho rodinná situace. Nebo jste propadli kouzlu pohraniční vesnice válečného a poválečného období. Nebo prostě chcete vědět, jak Tomeček platí za svou proradnost (nebo naopak využívá dobu ke svému prospěchu). Každý si najde to své a rozhodně nebude litovat času stráveného nad touto knihou. A věřte, že až zavřete knihu po poslední straně, budete posouvat kalendář a vyhlížet vydání dalšího dílu.
Nakonec si dovolím jeden negativní pocit. Kdo čte knihu Sudetský dům II, musí zákonitě mít určité povědomí. Není to rozhodně první kniha z tohoto období dějin. Víte, do čeho jdete. A proto ve mně zanechalo negativní pocit neustálé připomínání, jak ta doba byla zlá. Několikrát jsem se přistihl, jak dočítám kapitolu a říkám si: „A teď zase věta, jak byl komunismus zlý a špatný“. Ano, bylo to zlé, ale já to vím. Čtu osud těchto lidí a vžívám se do jejich role. Až moc často mi někdo na konci kapitol připomíná, jak se ti lidé měli zle. Tohle „připomínání“ bylo takové trochu otravné a za mě i poněkud navíc. Ale to mi knihu rozhodně nezkazilo a až pana Javůrka zase potkám, opět ho budu otravovat dotazy, tentokrát na třetí díl.

Autor recenze: Marek Sedláček

V podhorské vesnici Skláře se po válce zabydlují české rodiny. Mezi nově příchozími je i rodina mladé dívky Jarmily Lukešové. Maminka jí zemřela za války, a tak se Jarmila musí postarat o dva malé bratry, ale také o otce, který ro... více

Komentáře (0)