Snaha o uspořádání myšlenek z téhle krásy

recenze

Říkala jsem si, že nebudu číst Hvězdy nám nepřály. Vždyť jsem viděla film, co jiného by mi kniha asi tak sdělila.
Opravdu velmi hloupá domněnka. Po dočtení Papírových měst si jsem jistá, že Hvězdy nám nepřály budou další na mém seznamu přečtených. Je to tím stylem, je to panem Greenem, co mě nutí tuto knihu popsat jako ,,krásná''. Greenova slova mi předala spoustu úvah a informací a vyvolala ve mně mnoho pocitů. Dočetla jsem ji před půl hodinou, takže jsem z toho stále mírně melancholická a ponořená do knihy a tak nějak si budu při této recenzi rovnat myšlenky.

Sice tady teď píšu jak jsem z toho wow, nutno říct, že i tato kniha měla jeden nedostatek, tj. když jsem byla na nějaké 110. stránce, tak už jsem si říkala jestli tu knihu vůbec zvládnu dočíst. Kniha má 3 části. 1. Část - byla zajímavá. Ačkoliv ne tolik v tu chvíli, zajímavá mi přijde hlavně až teď po dočtení. Nejdelší byla 2. Část. Ta se opravdu velmi vlekla a přestože jsem byla napjatá na konec, v této části napětí moc nebylo. Takže se bohužel občas stávalo, že jsem věty četla jenom jako slova bez významu. A musela je poté číst znovu. 3. Část byla nejlepší. Vtipná a nakonci i dojemná.

Strašně se mi líbí postava Margo, protože je to úplně odlišný člověk ode mě samotné, ale přesto se nedá říct, že bych ji nerozuměla. Velmi se mi líbil popis, který si teď nevzpomenu, kde přesně v knize jsem ho četla, ale bylo to: ,,Milovala záhady tak moc, až se jednou z nich stala.'' Celou tu knihu jsem nad tím přemýšlela, ale vlastně mi teď Margo nepřijde vůbec tak záhadná, jako prostě dospívající člověk, který se necítí doma, na správné cestě, neví, co dělat, kam jít dál. Smutný příběh odvážného puberťáka, který na rozdíl od ostatních žije ve chvílích, protože chápe, že navěky není. Nebo to není odvážnost? Mně Margo Rothová Spiegelmanová přišla odvážná.

Tuto knihu doporučuji přečíst. Vůbec toho nelituju. Kniha předčila má očekávání a pronikla mi do duše a určitá slova z ní si budu pamatovat. Ten melancholický pocit sice pomine, ale teď si ho užívám a citím se tak nějak naplněná. To, že mě kniha donutila cítit se melancholicky vůbec neberu jako nedostatek, protože mi je čtení takových knih blízké a příjemné. Kniha mě dokonce i několikrát nahlas rozesmála, což sděluju jako velmi dobrý kompliment, jelikož to se sebou v knihách shledávám málokrát. Skutečně cítím, že mi kniha něco předala a velmi se těším na další Greenovku, ať už, jak jsem psala, Hvězdy nám nepřály, nebo jinou.
Děkuji mockrát panu Greenovi za napsaní tohoto díla.

Komentáře (0)