Šikovně umíchaný koktejl na módní vlně

recenze

Po přečtení Hartlovy románové prvotiny Prvok, Šampón, Tečka a Karel jsem se zařekla, že další prozaické pokusy úspěšného divadelníka raději vynechám. Autor využil věhlasu dramatika a vyvezl se na módním vlně koktejlem, namixovaným z poněkud vyčpělé humornosti + zvláštně nepravděpodobných postav + lechtivě erotického náboje + „duchaplného“ pozérství. Osvědčených ingrediencí použil k umýchání chytlavě čtivého dílka, jež mě však s každou další stránkou víc a víc zklamávalo.
Přesto jsem dala tomuto spisovateli druhou šanci a sežvejkala jeho novinku roku 2018, román Nejlepší víkend. A prožila určité déjà vu: pocit, že čtu to samé, co už jsem jednou četla, jen skladba postav a jejich činů je poněkud modifikovaná.
O čem Nejlepší víkend je? O skupině lidí, kteří mají nějaký vztah k zážitkové agentuře, jež je pojítkem mezi jejich osudy. Na Nový rok si dají předsevzetí a kniha pak mapuje, jak se jim daří je splnit. A za rok na Silvestra se má ukázat, zda si vedli dobře či nikoli.
No. Tak jako, je to nápad, to ano. Jestli dobrý nebo ne, o tom nějak nechci polemizovat. Ale čím hlouběji jsem se prokousávala dějem, umotaným z klubka laciných pokusů o vtipnost, životní moudrost, dojemnost a co já vím, o co ještě, narůstal ve mně balvan sladkokyselosti. Jo, nemůžu popřít, že se to četlo jedním dechem, což bych asi vyzdvihla jako největší přednost díla, co mě však naopak iritovalo: hrdinové příběhu mi byli vlastně lhostejní, protože jsem nenašla žádné předivo, jež by mě inspirovalo se s nimi jakkoli identifikovat. Všichni mi připadali cizí, jakoby uplácaní z modelíny nebo přilétnuvší z daleké neznámé galaxie. Ve výsledku jsem knihu dočetla, odložila a nezbylo z ní ve mně zhola nic. Čili: za mě zbytečně strávený čas.
Dobře, přejdu k analýze + -.
Plusy: nesporná čtivost, poměrně solidní a neotřelá práce se slovní zásobou a občas i svižné dialogy.
Mínusy: plytkost až lacinost, odtažitost, prvoplánovost (resp. pod prvním plánem i něco bylo, ale z mého pohledu to nebylo důvěryhodné).
Sčteno, podtrženo: ne, nechci, aby to vypadalo, že dělám nad Hartlem-prozaikem kříž (na to si fakt netroufám). Je to čistě můj subjektivní názor; prostě nejsem jeho tvorbou nadšena. Samozřejmě se v jeho románech dá najít leccos pozitivního (něco jsem i výše zmínila), ale celkový dojem je pro mě spíše negativní. Nebo lépe řečeno: ne zcela pozitivní.

Na Silvestra si Andrea, Jirka, Dáša, Bert, Markéta a Pavel dají zásadní novoroční předsevzetí. Žádný z nich ale nikomu neřekne, jaké je to jeho. Doufají, že se jim to během nového roku podaří, mohlo by, protože času na to budou mí... více

Komentáře (0)