S hlavou v oblacích (pejru)

recenze

Markéta je kreativní ředitelka jedné reklamní agentury a vydala se na víkend do jižních Čech na chatu za svou nejlepší kamarádkou Katkou. Když vjížděla do jedné ze zatáček, tak ji nemile překvapil uprostřed silnice stojící kůň. Dupla proto na brzdu a strhla volant, aby se vyhnula srážce a díky tomu skončila v příkopu.
Koně tato nemilá událost nijak nevyděsila a dál se flegmaticky věnoval své předchozí činnosti, zato Markéta přemýšlela co bude teď dělat, mobil bez signálu a čekat jestli by si jí tady někdo v této osamocené končině vůbec všiml asi nemá smysl.

Vzpomněla si na léto strávené u babičky na statku a na to, jak se jako čtrnáctiletá starala o koně. Kůň, díky němuž skončila tam kde je, se přímo nabízel k tomu, aby využila jeho přítomnosti a svezla se na něm do nejbližší vesnice pro pomoc.

...Věděla jsem, že bych to neměla dělat. Neznala jsem ho, netušila jsem, proč se tu motá bez jezdce. A už je to pěkných pár let, co jsem naposledy jela na koni. Kdo ví, jestli si vůbec pamatuju, jak se to dělá. Všechno mi říkalo, že bych neměla – ale neodolala jsem...

Než došli do nejbližší vesnice, jenž nesla název Lhota, tak uběhla notná chvíle a Markéta už začínala být celkem vzpruzená. Konečně uviděla prvního člověka a chtěla se jej zeptat, jestli by se nenašel někdo, kdo by jí pomohl vyprostit auto z příkopu, jenže flegmatický kůň odmítal zastavit a pokračoval si dál svým tempem, dokud nedošli do dvora jednoho statku. Tam uviděla tři vidláky, svlečené do půl těla s lahváčema v rukách, jak se k nim se strašným řevem, oblečená v jezdeckém řítí malá, drobná, dlouhovlasá blondýna, které okamžitě v duchu dala přezdívku Karla.

Jeden z vidláků, velký a strašidelný, se představí jako Pavel, nicméně Markéta mu dala v duchu přezdívku Marvin. Dověděla se, že kůň patří právě jemu a jen tak někoho nesnese. Povyprávěla mu co se přihodilo a Marvin nastartoval svého Nissana a spolu se vydali na místo kolize, aby mohli vyprostit zapadlé auto.

Ovšem hned po příjezdu na místo je jasné, že to jen tak lehce nepůjde. Schumi, jak autu Markéta přezdívá, na tom není zrovna dobře a potřebuje do servisu. Jenže je pátek podvečer a o víkendu automechanik nepracuje, poslední autobus už dávno odjel a taxi je tady spíše science fiction.

...O půl hodiny později jsem se cítila ještě víc rozhozeně a k tomu naštvaně a ublíženě a zklamaně a chtělo se mi brečet. Schumi si hověl na podvalníku, kolo pořád nakřivo. Chlapík jen o něco starší než já právě nasedal za volant auta, které podvalník táhlo, aby si citroenka mohl odvézt k sobě do dílny. Byl to místní automechanik Daniel, který prohlásil, že je mu líto, ale už má padla a nedokáže s tím nic udělat až do pondělního rána. Nepomohly výhrůžky. Nepomohl pokus o podplacení. Nepomohl ani zoufalý pokus o flirtování...

Marvin proto nabízí Markétě víkendový azyl u něj na statku a ona i když velice nerada nakonec přijímá.

Marvin hned večer navrhnul Markétě, že ji naučí lítat a proto druhý den, časně z rána, spolu vyráží na louku, kde se chystají vyletět balónem a podívat se na okolí pěkně z výšky. A to není všechno, postupně se z Marvina stává Pavel a z Markéty Zmrzka. Díky jiskře, která mezi nimi přeskočí se z tohoto víkendu začíná stávat něco více než jen nucené přečkání na statku...

Po této knize jsem sáhla na doporučení kamarádky, které se moc líbila a já musím říct, že mě také mile překvapila.

Jako první se podíváme na obálku, která je navrhnuta velice vkusně a na první pohled určitě zaujme. Navíc obálka znázorňuje slib Marvina, že naučí Markétu létat.
V knize na nás čeká celkem devět samostatných kapitol.

Popravdě jsem netušila co přesně od knihy očekávat ale mé první setkání s autorkou dopadlo překvapivě dobře.
Markéta je rázná žena, která to má v hlavě všechno relativně srovnané, tedy alespoň do poloviny knihy.
Je nezávislá, zvyklá se sama o sebe postarat, její nejlepší kamarádka Katka je její spřízněná duše. Má dobrou práci, která ji baví a všechno jí tak nějak vychází podle plánu, alespoň do toho osudného víkendu, který Markétě převrátí život vzhůru nohama.

Děj knihy se odehrává ve vesničce v jižních Čechách, kde se chodí spát se slepicemi a vstává se při prvním raním kokrhání.
Pavel, který na první pohled vypadá poněkud hrozivě je vlastně sympatický sedlák s dobrým srdcem a právě tyto vlastnosti učarují nejen Zmrzce, ale musí dostat i každou čtenářku.

Příběh se do první poloviny velice dobře čte, děj je svižný se spoustou humoru. Vztah Zmrzky a Marvina je kouzelný, plný romantiky, které letní láska nabízí.
Nicméně ve druhé polovině už to bylo o poznání horší.
Autorka některé situace uměle natahovala a Markéta, která byla v první polovině příběhu sympatická se začala chovat poněkud zbrkle.
Svým chováním, neustálými útěky a naprosto nelogickým způsobem uvažování mi spíše než zralou ženu začala připomínat slečnu chodící na druhý stupeň základní školy a já jsem si přála, aby jí Kateřina vrazila jednu na vzpamatování. Reakce hlavní hrdinky mi trochu kazily celkový dojem ze samotného příběhu.

I když byly některé situace v knize poměrně předvídavé, tak si myslím, že se jedná o poměrně zdařilý román, který potěší nejednu čtenářku.
Kniha je takovou příjemnou jednohubkou, která se čte prakticky sama. K odpolednímu čaji a vydechnutí od reality všedních dní je tento příběh jako stvořený.

Komentáře (0)